I když o sobě roky tvrdí, že je dělník kultury, tak bych ještě dodala, že je navíc tvůrčí až renesančně. Jistě, Robert Rohál pracuje v kulturní oblasti a publikuje v novinách a časopisech, ale také píše knihy, fotografuje a vystavuje po celé republice. Když v kultuře v roce 1980 začínal, organizoval nejen divadla a koncerty, ale vymyslel i desítky vlastních pořadů. Od roku 1990 působil v novinách, ale také začal psát knihy – dodnes mu vyšla padesátka titulů. Fotografováním se zabývá šestnáct let a má úspěch – dodnes absolvoval více než padesát výstav a prezentací. Svou tvorbu prezentoval naposledy na rozhraní loňského a letošního roku v Kroměříži.

Andělé mezi námi byla výstava, která proběhla od loňského 6. prosince do 7. ledna 2022 v Domě kultury v Kroměříži, a byla postavena na obrazech malířky Milady Ivánkové a černobílých fotografií Roberta Rohála. Třináct obrazů bylo dílem Milady Ivánkové, třináct fotografií měl její vystavující kolega.

„K andělům se vracím řadu let, ale co se týče fotek, tak jsem jim první výstavu věnoval v roce 2010,“ říká Robert Rohál. „Tehdy to bylo tak, že jsem si vytipoval známé a přátelé, kteří mi andělé připomínali, dokonce jsem si vypůjčil z divadla křídla – a bylo po ptákách. Postupem doby pak moji andělé na fotkách prošli řadou výstav. Třeba v galerii v Hukvaldy, na hradech Karlštejn a Křivoklát, ale také v jenom pražském klubu nebo v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci. Pak jsem se andělům vzdálil a fotil dlouho něco jiného. Až loni, když jsem potkal malířku Miladu Ivánkovou, jsme se domluvili, že uděláme v Kroměříži společnou výstavu. A protože Milada maluje i anděly, bylo jasné, o čem naše společná výstava bude. O andělech. Zatímco Milada je „vymalovala“, a v barvě, já si několik andělů nově vymyslel – opět na černobílých fotkách, k čemuž mě inspirovali i moji fotogeničtí přátelé stejně jako život. A protože to jsou fotky z let 2010 až 2021, dovolil jsem si ke každé z nich přidat v písmenkách malý příběh…“

Ale právě i ta Robertova písmenka mě zaujala. Nejenže každá fotka je jiná už tím, že se liší tvář, respektive výraz modelů či modelek, ale každá fotografie má svůj příběh. Některý kratší, jiný delší, ale každopádně nosný a svěží. A tak se návštěvníci výstavy Andělé mezi námi dočetli i o tom, co focení předcházelo, co pronásledovalo během focení fotografa či protagonisty a co všechno se přihodilo – a věřte, že to bylo docela zábavné počtení.

Zajímavé byly i reakce návštěvníků v návštěvní knize. Někteří se jen podepsali, jiní sdělili příjemné pocity z výstavy. Jen jeden anonym napsal, že nevkusní jsou polonazí muži coby andělé, přičemž se asi nedíval pořádně, protože všichni andělé jsou buď odění anebo jsou vidět jen krk a nahá ramena.

Zajímavý byl i názor, který napsal po zhlédnutí výstavy Miroslav Karásek z Kroměříže: "Andělé jsou nadpozemské nehmotné bytosti, jež živý člověk nikdy nemohl spatřit. Od dob, kdy lidé ztvárňovali svoje představy o duchovním světě, zahrnuli do něj i obrazy andělů. Po celá staletí se obrazy andělů objevují ve výtvarném zpracování. Anděl může být znázorněn jako překrásná dívka či žena, jako urostlý muž anebo jako člověk, kterého potkáváme denně na ulici, přítel, který nám nezištně pomůže. V Domě kultury v Kroměříži vystavuje osobité vidění andělů holešovský fotograf Robert Rohál. Jsou to černobílé snímky, jejichž vyznění umocňuje přiložený neobyčejný krátký příběh, jímž autor přibližuje "své anděly". Jsou to kamarádky a dobří přátelé, kteří svým jednáním, pro ně zcela samozřejmým, naplnili poslání anděla, tedy pomoc, ochranu, přátelství, prostě lidské dobro.“

Každopádně kroměřížská „andělská“ výstava skončila, a tak se budu těšit na novou. A protože jsem se dozvěděla, že prý bude zase o něčem jiném, tak za ni zase ráda podívám. On Robert Rohál vždycky překvapí.

Zdroj foto: archiv

< Předchozí		Další >