Mám svůj skromný život i svou skromnou tvorbu rád, říká publicista a fotograf Robert Rohál

rob rohal200 Jeho ženy respektive ženy, které Robert Rohál fotí, vypadají vždy žensky, půvabně a přirozeně. I když jde vesměs o známé tváře, tak je nefotí v ateliéru. Jde o průzračně křehké fotky, které vznikly na ulici, v kavárně, v zákulisí nebo na jevišti. Sympaticky působí na fotkách i muži. I ti tvoří část výstavy „Neobyčejně obyčejní – Obyčejně neobyčejní“, což je kolekce, která byla letos k vidění na celkem čtyřech místech - v Domě kultury v Kroměříži, v Galerii města Přerova, na zámku Třešť a v galerii MonAmi v Bílovci. I to byl důvod udělat s Robertem rozhovor.

Jak vy sám hodnotíte tyty čtyři výstavy? Dá se mluvit o úspěchu?

Co je to v mém případě úspěch? Tak to nevím. Na druhé straně mě těší, že ty fotky nedělám marně. Když jsem si zjišťoval, jak lidi chodili, tak mi čtyři dámy - kurátorky a galeristky - sdělily čísla, která dohromady dělají téměř patnáct tisíc návštěvníků.

Přiznám se, že to to není málo. Kolekce Neobyčejně obyčejní – Obyčejně neobyčejní ale prý bude pokračovat…

Bylo by mi líto, kdyby jen tak skončila. Proto bude mít ještě dvě pokračování. Začátkem roku 2024 v Městském divadle Mladá Boleslav a na podzim v Městském divadle Zlín. A protože jsem mezitím nelenil, budou v kolekci i nové fotografie neobyčejně obyčejných osobností…

Vaše výstava přináší černobílé portréty známých i méně známých osobností ze světa kultury. Co další nová fotografická kolekce? Co máte ještě v plánu?

Víte, já si nehraju na velkého fotografa a ani jím nejsem. Jen mě fotografování a všechno, co s tím souvisí, baví, a když pak finální výsledek na mojí fotce někdo ocení, jsem tomu rád. Ale mám fůru dalších zájmů… A pokud vás zajímá, co vystavím v roce 2024, tak určitě něco vyprodukuju. Název výstavy zatím nevím, to je ještě čas, ale pokud nová kolekce bude, tak by měla přinést tři fotografické soubory.

Jaké bude téma?

Nebudou to jen portréty. Ale měl by tam být i soubor, který jsem nafotil letos s modelkou Soňou, přičemž inspirací byl příběh Tiny Turner.

Tak to se nechám překvapit. Ale také jsem zjistila, že kromě focení vás zajímá kultura, o které navíc hodně publikujete…

To je pravda, však jsem v novinách řadu let působil, během let mi vycházely knížky. Ale kultura je moje vášeň od mládí. Divadlo, hudba, film, memoárové knihy…

rob rohal foto 1

Jaké hudbě dáváte přednost?

To je těžká otázka, mně se líbí od všeho něco. A že těch žánrů je… Miluju vážnou hudbu a nejvíc asi dílo Leoše Janáčka, ale také nahrávky harfistky Jany Bouškové, ale i muzikály zahraniční provenience. A léta mám slabost pro hlas a ohromný repertoár Heleny Vondráčkové a Báry Basikové, ale obdivuji také talent Dagmar Peckové. I u ní se mi líbí její žánrový záběr i její herecké schopnosti. Viděl jsem ji v inscenaci Mistrovská lekce, kde má hlavní roli, a je skvělá. Taky mám rád jazz a soul, funky. Nedávno jsem byl na jazzovém festivalu v Přerově, byly to celkem čtyři večery, a to byl kopec krásné muziky. A moje další pěvecké hvězdy? Ella Fitzgerald, Barbra Streisand, Edith Piaf, Hana Hegerová nebo Dasha, z níž se vyklubala skvělá jazzová zpěvačka.

Které kapely vám přirostly k srdci?

Často se vracím k nadčasovým písním skupin Precedens, Stromboli a Marsyas. Ale v poslední době se mi líbí i zajímavá hudba zlínské skupiny GAIA. Odmala miluju písničky Beatles, které se mi neomrzely, ale dělá mi dobře i hudba Jaroslava Ježka a tím pádem i duo Jan Werich a Jiří Voskovec. Jo, jsem už takový staromil… Proto k mým velkým oblíbencem patří i Jiří Suchý a Jiří Šlitr a samozřejmě obdivuju tvorbu divadla Semafor.

rob rohal foto 2

Co divadlo a film?

Když jsem to spočítal, tak jsem viděl v minulé divadelní sezóně rovných dvacet představení. To je masakr, což prohlásila jedna moje známá. Byla to vesměs divadla v Praze, ve Zlíně, Mladé Boleslavi nebo Olomouci. Mám rád divadelní poetiku režiséra Petra Gábora, jehož inscenace mě braly za srdce. A kino? Tam chodím méně, vybírám si. Fandím dílům českých tvůrců, ale spíš se mi líbí filmy jako Nabarvené ptáče, Kvarteto, Hastrman, Šarlatán, Il Boemo, Jan Žižka, Krajina ve stínu, Dvě slova jako klíč… Díky DVD se doma často vracím na DVD ke starším francouzským filmům a vůbec k evropským filmařům. Přitom mne dodnes oslovují giganti jako Fellini, Visconti a Pasolini anebo filmové klenoty, kde hrají Klaus Maria Brandauer, Marthe Keller nebo Bruno Ganz. A taky preferuju filmy Pedra Almodóvara.

To je asi hodně inspirativní možná i pro vaše fotografie?

Určitě. Ale když fotím herce, tak obvykle jde o civilní portréty. Přesto byly časy, kdy jsem se nechával inspirovat atmosférou starých filmů. Napadá mě třeba starý francouzský film Kráska a zvíře, a vlastně i další francouzský snímek Věčný návrat. Shodou okolností v obou hraje Jean Marais.

To jsou ty ikonické momenty. Co vás ještě inspiruje k vaší fotografické tvorbě?

Neudělal jsem jen portréty známých osobností a nefotil jen modely, které jsem stylizoval do různých postav a příběhů, ale zaznamenávám i „banální“ věci ze života. K tomu mi stačí cvrkot okolo. Příroda, ulice nebo interiér hradu nebo zámku, ale může to být i zajímavá tvář, déšť, obraz na výstavě, text básně, písnička, určitý zajímavý moment ve filmu nebo v divadle. Teď si vzpomínám, že k jedné fotce mě kdysi inspirovala právě jedna situace v povedeném americkém filmu Podnikavá dívka.

rob rohal foto 3

Co nemáte rád?

I když žijeme v temných dobách, tak si je nechci moc připouštět. Ale nemám rád povrchní svět konzumu, drby, vyčůrané lidi, nadutce a komerční televizní ksichty, které si hrají na celebrity.

Kdo je podle vás celebrita?

Člověk, který něco ve své branži dokázal, mé své jedinečné kouzlo a zůstal přitom normální. Nikam se nerve a nechce být za každou cenu vidět a slyšet.

Co vám chybí?

Mám svůj skromný život rád (smích).

A navíc se určitě nenudíte, jak vidno…

To ani náhodou. Akorát mě štve, jak ten život utíká. Od letoška jsem už v důchodě, čemuž nemůžu uvěřit (smích), ale je to tak. Přesto jsem nesložil ruce do klína a život mě pořád šíleně baví. Pořád dochází k jiskřivým momentům. Už to někdo řekl: Nezáleží, kolik je ti let, ale jak si svůj život užíváš. Na kroměřížském kulturáku jsem sice po deseti letech jako zaměstnanec skončil, ale stejně jsem tam pečený vařený – jako kurátor výstav tam mám docela dost práce. Třeba jenom na příští rok jsem si „vymyslel“ patnáct výstav. Svá díla budou prezentovat jenom zajímaví malíři a fotografové a jeden sochař. Je na co se těšit. A to ještě nemluvím o tom, že máme dvouletého vnuka, kterého miluju ze všeho nejvíc.

ROBERT ROHÁL působí roky v kulturních i mediálních sférách. Autor knih z prostředí filmu, divadla a hudby. Novinář, který začal v roce 2002 fotit původně pro noviny – od té doby je fotoaparát jeho nejlepším přítelem. V letech 2005 – 2010 prezentoval svou fotografickou tvorbu v rámci kolektivní výstavy Kresby světlem v Městské galerii v Holešově, poté absolvoval řadu samostatných výstav (nejen) v rámci České republiky. Zabývá se černobílou fotografií a nejraději fotí lidi, které stylizuje do různých postav a příběhů. Tyto prezentoval v kolekcích jako Celebrity, Andělé kolem nás, Komtesa, Romance o Krásce a zvířeti, Na perutích snů, La Divina, Edith a Marlene, Tisíc tváří černovlásky, Nostalgia 22, Věčné návraty nebo Neobyčejně obyčejní – Obyčejně neobyčejní…

rob rohal foto 4

VÝSTAVY (VÝBĚR):

2009 - Black@White, společná výstava s Jiřím Lošťákem ml. (Cukrárna Jasmín Slavičín)
2010 – Holešov očima Roberta Rohála (Vinárna U Chytílků Holešov)
2010 – Andělé kolem nás (Galerie Blanky Hrubé Hukvaldy)
2011 – Fotoobrázky – společná výstava s Evou Pilarovou (Zámek Holešov)
2011 – V pavučinách snů, společná výstava s Janem Levorou (Hrad Křivoklát)
2011 – Na perutích snů (Národní muzeum fotografie Jindřichův Hradec)
2011 – Na perutích snů (Zámek Lomnice nad Popelkou)
2012 – Na perutích snů (Galerie Vinotéka Třebíč)
2012 – Na perutích snů (Zámek Nový Světlov)
2012 – Komtesa (Zámek Doudleby nad Orlicí)
2012 – Na perutích snů (Klub 21 Praha)
2012 – Na perutích snů – společná výstava s Hanou Palečkovou (Zámek Rájec nad Svitavou)
2013 – Romance o Krásce a zvířeti (Zámek Doudleby nad Orlicí)
2013 – Robert Rohál Retro (Městské divadlo Zlín)
2013 – Edith a Marlene (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava)
2014 – Věčné návraty (Galerie Stará radnica Zvolen)
2014 – Věčné návraty (Hrad Karlštejn)
2014 – Věčné návraty (Společenské centrum Dobruška)
2016 – Tisíc tváří černovlásky (Muzeum Kroměřížska)
2017 - … láskou a múzou políbená (Vila Primavesi Olomouc)
2017 - … láskou a múzou políbená (Café@Bar Brno)
2018 – Nostalgia 22 (Divadlo Šumperk)
2018 – Návraty černovlásky (Dům kultury Kroměříž)
2019 – Nostalgia 22 (Galerie Anděl Olomouc)
2019 – Kresby světlem, společná výstava s Nelly Billovou (Dům kultury Kroměříž)
2021 – Andělé mezi námi, společná výstava s Miladou Ivánkovou (Dům kultury Kroměříž)
2023 - Neobyčejně obyčejní – Obyčejně neobyčejní (Dům kultury Kroměříž)
2023 - Neobyčejně obyčejní – Obyčejně neobyčejní (Galerie Města Přerova)
2023 - Neobyčejně obyčejní – Obyčejně neobyčejní (Zámek Třešť)
2023 – Letní iluze – kolektivní výstava (Zámek Holešov)
2023 – Neobyčejně obyčejní – Obyčejně neobyčejní (Galerie MonAmi Bílovec)