Kultura21.cz

Kapela Abraxas přichází s novým studiovým albem. Jmenuje se Klid! Opravdu s vykřičníkem. Je plné energie, skvělých melodií i textů. A samozřejmě i vtipu. Jak jsme na to ostatně u Abraxas zvyklí. Kromě toho skupina ostošest koncertuje – vloni odehrála víc než šedesát koncertů a nezahálí ani letos. O nové desce si povídáme s lídrem kapely (a autorem veškeré hudby na albu) Slávkem Jandou a textařem a manažerem Abraxas Petrem Soukupem.

Název alba je zdánlivý protiklad – klid s vykřičníkem…
P. S.: To je fakt, je to paradox. Ten vykřičník ono slovo klid vlastně ruší. Název alba ale není náhodný. Jednak žijeme v neklidné době, jednak i v Abraxasu bylo v posledních měsících nějaké to pnutí a neklid. Abychom všechno zvládli, často jsme si říkali: pánové, hlavně klid! A název desky byl tady! A pustili jsme to ven.   

Z alba čiší radost a pohoda; vznikalo v takových podmínkách?
S. J.: Deska se nahrávala u mě ve studiu, takže v domácích podmínkách. Tím pádem u toho nebyl žádný stres. Měli jsme dost času, takže fakt pohoda. Natáčeli jsme od podzimu a poslední dvě písničky jsme dokončovali ještě před dvěma týdny.

Natáčeli jste klasickým způsobem nebo celá kapela najednou, jak je to dnes v módě?
S. J.: Klasicky. Dělávám to tak, že nejdřív nahraju nějakou demonahrávku a do ní se pak začne přihrávat. Znamená to, že skladba už má nějakou formu, nahozené základní aranžmá, a muzikanti do toho pak vnášejí své nápady. Skladba se tak obohatí. Základ ale musí být daný, aby muzikanti měli do čeho hrát.   

V jedné písničce se zpívá: Už jsme zase tady a buďme přátelé. Chtěli jste říct posluchačům a fandům i tohle?
P. S.: Chtěli, ale tady to zpívají bytosti z jiné planety, které ten úsměv jen předstírají a přišli vytvořit blbou náladu. Je to metafora na lidi, který na všechno jen nadávají, nic je nebaví a parazitujou na lidech kolem sebe. Nic rasistiského, jde opravdu jen o lidi, který kolem sebe rozhazujou negaci. Jsou všude.

Na desku jste si dovolili dát i instrumentálku; to se tak často nestává.
P. S.: Slávka jsem přemluvil… no, vlastně jsem ho ani přemlouvat nemusel; našel jsem starý záznam z roku 1987, dokonce z března, kdy jsem se narodil. Slávek tam hrál fantasticky na kytaru. Řekl jsem si, že by stálo za to tuhle věc oficiálně zveřejnit. Tak ji nahrál. Ta melodie je tak krásná, že nebylo potřeba ji kazit nějakým textem.
S. J.: Lidem se to líbí, snad se tím zase dostaneme někam dál. To je opravdu hodně stará věc, ale nikdy nevyšla na žádném albu. Zazněla jen na několika veřejných vystoupeních.

A na novém albu zase vtipně tepete různé nešvary, třeba praktiky farmaceutických firem. Ozývají se vám potrefené husy z vašich písní?
P. S.: No, to ani nevím… vlastně jo! Když Abraxas před časem udělal píseň Karel drogy nebere, tak on na to slyšel a šel s nimi do klipu. Písnička Fit, to je ta „farmaceutická“, je vlastně jejím pokračováním. Je o jakémkoli člověku, který si myslí, že žije jenom proto, že si každý den kupuje a hází do sebe spoustu prášků. Věří tomu, že ho ty pilule zachraňují. Ta písnička je asi fakt vtipná. Nechci se chválit, ale myslím si, že se ten text dost povedl. (smích)
S. J.: Ono se říká, že když se písnička nelíbí ani autorům, nelíbí se nikomu. Takže je důležité, aby se autorům jejich písně líbily, to je jasná věc! (smích)

Zabýváte se v takových písních záležitostmi, které se vás týkají osobně?
S. J.: Vlastně jo. Já na to, co se u nás předvádí ve zdravotnictví obecně, nemám vůbec optimistický názor. Systém našeho zdravotního pojištění pokládám za velký podvod.
P. S.: Text k písni Fit jsem psal asi před dvěma lety a myslel jsem si tehdy, že jsem nad věcí. Pak ale přišel nějaký větší zdravotní problém a doktoři, aby mě zachránili, do mě napíchali nějaké protilátky. Mě to na rok vyřadilo ze života. Myslel jsem si, že pro mě všechno končí. Doktoři mi přitom ani nesdělili následky užívání těch léků. Bylo to fakt nepříjemné. A o to víc jsem ten text začal mít rád. Prostě dělat si z toho srandu, neposírat se, ale ukazovat. Tak jsme píseň pustili ven. A budeme na ni točit klip. 

Vaše muzika se dá těžko zařadit, což je určitě dobře. Chytnete se na rockfestu stejně jako na jazzfestu nebo třeba festivalu populární písně...
S. J.: … protože nejsem fanoušek jednoho žánru, poslouchám v podstatě všechno. Vybírám si to dobré. Hudbu, kterou dělám, drží pohromadě groove. To je v zásadě opakování nějakého rytmického principu. Na tom stojej´ všechny písničky a pak už je v podstatě jedno, co je nad tím, jestli je to rockové nebo popové nebo jiné. Základem je ten groove. Abraxas byl jednou z prvních kapel u nás, která hrála tímhle způsobem. Začalo to s novou vlnou, kde jsme se celkem slušně prosazovali. Přišlo reggae, opouštěl se bluesový model a nastoupily groovové věci, které se pak tlačily hlavně do elektronické taneční muziky. To je taky oblast, která mě dost oslovila.    

Chystáte nějaký velký křest alba Klid!?
P.S.: Chystáme. Zřejmě někdy v říjnu uspořádáme velké mecheche v centru Prahy. Taky přemýšlíme o tom, že část našeho permanentního turné pojmenujeme Uklidněte se Tour. Rapové kapely vždycky říkaj´ udělejte bordel, tak Abraxas by mohli říkat: koukejte to uklidit! (smích) Ale to už asi taky někdo dělá.

Příští rok oslaví Abraxas čtyřicátiny; chystáte něco velkého?    
P. S.: Asi vydáme nějakou bestovku, ale ne klasickou – možná na ní něco přetvoříme. A k tomu by mohla vyjít zvuková kronika Abraxasu se všemi pozitivními i negativními věcmi, které se v Abraxasu děly. Vlastně taková audiokniha. Říkám to opatrně, ale když už to vypouštím na veřejnost, budu mít důvod to dodělat.
S. J.: No jo, čtyřicet let je čtyřicet let, to už je nějaká doba. Vyprávět bych to měl já. Něco budu mít připraveno, něco vznikne přímo na place, jak si budu ty věci vybavovat. Asi už bych na tom měl začít dělat, žejo?!