Rozhovor o nové desce i nenávisti v rohlíku s Xindlem X

Rozhovor o nové desce i nenávisti v rohlíku s Xindlem X

Tisk

Písničkář Ondřej Ládek alias Xindl X momentálně chystá novou desku s půvabným názvem Láska. V tomto rozhovoru se o ní dozvíte různé zajímavosti. Xindla X také můžete vidět naživo v rámci jeho jarního turné, v nejbližší době například v pátek 30.3. na Rampě v Mariánských Lázních nebo 12. dubna v olomouckém U-klubu.

 

Mezi tvoje nejhranější písničky patří Anděl a Láska v housce. Očekával jsi právě od těchto dvou skladeb velký úspěch?

Já si myslím, že člověk většinou nenapíše písničku s tím, že se stane TOU úspěšnou písničkou. Spíš napíše spoustu písní a pak zjistí, že některé fungují líp než ostatní, a proto ji zvolí jako potenciální singl. V momentě, kdy jsem psal Anděla, říkal jsem si, že to bude taková blbůstka, kterou párkrát zahrajeme a potom se na to vykašleme. Po prvním koncertě mi bylo jasné, že to tak asi nebude. U Lásky v Housce to bylo podobný.

Co bys řekl na Nenávist v bagetě?

Bude na další desce (smích). Opravdu. Měl jsem pracovní název písničky, která se jmenovala Nenávist v rohlíku. V podstatě na to trochu hudebně navazuje, částečně i textově, ale nakonec jsme ji přejmenovali na Zlato, aby tam ty odkazy nebyly. Přeci jenom nová deska se bude jmenovat Láska, chtěli jsme totiž krátký úderný název, a proto nový singl se jmenuje úderně Zlato.

Co je nového na desce Láska. Jiný styl nebo nové hudební nástroje?

Novou desku, na kterou si budete muset počkat až do léta, respektive do konce léta, jsme nahrávali ve stejné sestavě jako Praxi relativity. S tím rozdílem, že Josef Štěpánek, který tam byl hostující v pár písničkách, je teď na celé desce. Takže je to kytarovější sound a je více pop – rockový. Hudební styly zase mícháme hodně do sebe, ale tentokrát je deska míň rappovaná a více zpívaná. Myslím, že je o něco temnější, než minulá deska. Napovídá tomu už název desky Láska, který je psaný se zlámaným ,,S”, protože je o tom, jak dnes všichni touží po lásce, a aby tu lásku získali, tak si myslí, že musí být slavní a bohatí, a proto se každý žene za slávou a bohatstvím. A právě na cestě za slávou a bohatstvím neváhá obětovat všechno, včetně lásky. O takových paradoxech ty texty vlastně jsou.

JJakým způsobem píšeš texty? Já třeba tvořím večer a pak, během spánku, mě napadne spousta věcí. Ráno si to zapíšu a jsem spokojená. Jak to máš ty? Tvoříš naráz nebo postupně?

To my, starší lidé, bychom vše mezitím zapomněli (smích). Já si musím hned všechno zapisovat. Prostě, když mě napadne dobrá věta, zapíšu si ji do mobilu. Potom mě napadne jiná věta, zapíšu si ji a najednou vidím, že je mezi nimi spojitost, a tak se zrodí téma. Když už máš téma, tak si můžeš sednout a psát jednu větu za druhou. Pak už zbývá je naskládat do správného pořadí. A je to. Většinou mi napsat písničku netrvá dlouho. Třeba i během jednoho odpoledne to jde. Jenže někdy je jedno odpoledne opravdu odpoledne. Někdy jedno odpoledne rozkládám do několika měsíců. Většinou proto, že tam není to pnutí: ,,teď to dopíšu”. U svých písniček nejsem honěný termínem, když ale píšu pro jiný lidi, vím, že mám třeba jedno odpoledne, kdy to musím napsat. Tak sednu a píšu. Tady je to jednodušší v tom, že je většinou hotová muzika. Je tam jasná atmosféra a jasný počet slabik, do kterých se musíš vejít. A omezení, který se mohou zdát být svazující, jsou často i inspirativní.

Už od 12 let píšeš písně. Jaké texty jsi psal tenkrát?

Od 12 let jsem psal muziku a texty v angličtině. Byly to takový plagiáty Guns N´ Roses a Beatles. Taky hodně vycházely z omezené slovní zásoby, až potom mi došlo, že jestli chci psát a texty něco říct, musím začít psát česky. Respektive jsem začal psát česky a pak mi došlo proč. Člověk se tak opravdu líp vyjádří. Navíc česky opravdu umím, zatímco v angličtině nikdy nerozeznáš drobný nuance. Přece nejde o to, něco říct, jde o to vychytávat nejlepší způsob, jak to říct i s podtextem.

Myslím, že vizuální podoba skladby – videoklip může hodně pomoci v pochopení podtextu. Ty se v něm ale především stáváš na chvíli hercem. Chtěl by sis někdy zahrát ve filmu? Popřípadě napsat k něčemu scénář?

K filmu mě to až tak moc netáhne, protože si filmování užiju právě ve videoklipech, kde to mám vyzkoušený. Ale myslím, že jsem si kolem filmu prošel hodně pozicemi, třeba jako scenárista Restartu nebo Comebacku. Navíc když do toho investuju částečně svoje peníze, kontroluji, co a jak se točí. Na druhou stranu jsem se teď nechal přemluvit do divadelního muzikálu Plantáž, kde jsem původně měl psát jenom písničkový texty na muziku Tomáše Poláka z MIG 21. Nicméně mi Plantáž přirostla k srdci, a když mi pak nabídli roli, nechal jsem se ukecat.

Takže spíš divadlo?

Ne nutně. Kdyby někdo přišel s filmem, který by měl dobrý scénář, proč ne … ale to je, myslím, slabé na české kinematografii. Většinou scénáře, kromě dvou, tří dobrých scenáristů, tvoří spíš vizuální filmy, kde příběh velmi pokulhává.

Máš nějaké místo, kde bys chtěl mít jednou koncert?

U sebe v obýváku, aby lidi jezdili za mnou a já se nemusel ,,harcovat” po cestách. (smích) Třeba by někdo zazvonil a řekl: ,,Dobrý den, zahrál byste mi tady tu písničku?” A já bych řekl: ,,Dobrý den, ano, ano, jasně, dva tisíce korun, děkuju”. Zahrál bych a bylo by. Akorát by se to muselo nějak domluvit s časem, abych třeba stihl koukat na svoje oblíbený seriály (smích).

Zdroj foto: bandzone.cz/xindlx


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Peter Nagy: Vždy som chcel byť pesničkár

Nagy perexV rámci stého výročia Slovenského ochranného zväzu autorského sme spravili pre našu redakciu rozhovor so spevákom, skladateľom, textárom, producentom a fotografom Petrom Nagyom.

 

...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Fotograf Ondřej Prosický: „Nebaví mě zpracovávat fotografie, nejraději bych byl pořád venku a fotografoval.“

prosicky 200Tentokrát nám k rozhovoru kývl fotograf Ondřej Prosický, jehož fotografie můžete znát například z časopisu Koktejl či Příroda. Jaká zvířata rád fotí, kolik si bere s sebou vybavení a co se děje na jeho workshopech?

...

Literatura

Být druhá je vždy nebezpečné

at zemre200V nakladatelství Metafora vyšel další thriller oblíbené britské spisovatelky Sarah Pinborough. Ta je význačná různými dějovými zvraty a není divu, že je s ní spojen hashtag neprozraďte konec.

 

...

Divadlo

Úspěšně lze cestovat do pravěku nejen na filmovém plátně, ale i na divadelních prknech

cesta-do-praveku 200Říká se, že pachatel se vrací na místo činu. Občas je těch pachatelů víc, třeba čtyři. A vracejí se na míst více. Třeba do Zlína a třeba do pravěku. Přesně tak tomu bylo v neděli 2. listopadu, kdy se ve zlínském Městs...

Film

Do kina Ponrepo přicházejí slavné dokumenty Tráva a Čang

trava cang 200Pražské kino Ponrepo, studnice nedávných, dávných i pradávných filmů, otevírá nový cyklus nazvaný vizuální antropologie. Hodlá v něm představit proslulé dokumenty o zvycích a obyčejích exotických národů, přinášející svědectv...