Velká kniha herců první republiky a protektorátu představuje pětadvacet osobností

RB perex V polovině prosince spatří světlo světa Velká kniha herců první republiky a protektorátu, kterou připravil autorský tým Jiří Bartoň a Robert Rohál. Nebude jen filmografií či strohým životopisem filmových hvězd, půjde jim tzv. pod kůži a nahlédne do soukromí. Rozhovory připravili oba autoři, nejdřív herec, šansoniér, filmový historik a dnes už spisovatel Jiří Bartoň, potom fotograf, publicista a autor řady knih Robert Rohál.

Otázky pro Jiřího Bartoně:
Už brzy se na pultech knihkupectví objeví Velká kniha herců první republiky a protektorátu, jejímž jste spoluautorem. Jak jste se jako herec k této "roli" dostal?
Nabídku mi učinil druhý autor knihy, pan Robert Rohál, který zase dostal zadání od nakladatelství Petrklíč, se kterým už několikrát v minulosti spolupracoval. Původní koncepce této publikace byla jiná - měla vyjít encyklopedie o několika desítkách hesel. Nakonec jsme se však dohodli, že vzniknou ucelené medailony jednotlivých herců a ustálili jsme se na počtu pětadvaceti jmen.

Dva autoři znamenají dva styly psaní. Liší se Rohálovy a vaše kapitoly?
Liší se velmi, řekl bych. Způsobem pojetí, vyjadřování i samotnou atmosférou textu. Zatímco Robert jako dlouholetý novinář má možná sklon psát spíše ve zkratce, já mám přístup opačný, totiž tendenci analyzovat, rozkrývat jednotlivé vrstvy tématu. Nerad bych ale zobecňoval, ostatně čtenář bude mít sám možnost posoudit rozdílnosti osobního postoje i písemného projevu nás obou.

Jak je tedy publikace laděná?
Jak jsem už zmínil, nejedná se o encyklopedii, ale o souvislé portréty několika hereckých osobností.

Prozradíte jména některých herců? Na koho výběr padl a proč?
Výběr byl čistě intuitivní. Od dodnes populárních osobností jako Jiřiny Štěpničkové, Lídy Baarové nebo Jaroslava Marvana se čtenář seznámí i s příběhy méně známých herců Jarmily Bechyňové nebo Zdeny Kavkové, jejichž osudy by ale z různých důvodů rozhodně neměly být zapomenuty.

Představujete hvězdy první republiky. Máte rád tuhle éru obecně?
Představujeme nejen herce první republiky, ale i doby následného protektorátu. K tomuto období já sám inklinuju už od svého dospívání a těžko popisovat to, co u mě probíhá na silně intuitivní úrovni. Každopádně mám pocit - a jsem skoro přesvědčen, že jsem v té době žil. V jiném těle, s jiným posláním, s jiným osudem. Racionálně k tomu nemám příliš co dodat.

S kým z herců, o nichž jste psal, byste se rád setkal pracovně nebo soukromě?
To je zajímavá otázka. U řady z nich by mě zajímaly jejich jednotlivé životní motivace. Proč jednali tak, jak jednali, a co tak neomylně řadu z nich posouvalo k pádu do soukromé propasti. Moc rád bych si s nimi popovídal. Chcete konkrétní jméno? Adina Mandlová. Jedno období se mi o ní pravidelně zdálo. Tam bude rozhodně nějaká hlubší vazba. Zajímala by mě také Jarmila Bechyňová a její zážitky z doby, kdy byla v koncentráku, který byl situován v bezprostřední blízkosti mého rodného města. Tragický osud Zory Janů. To je opět něco těžko uchopitelného a pro mě fascinujícího. Těch osob, se kterými bych rád důvěrně mluvil, je ale víc. A většinou by byly ženského rodu.

RB 3

Otázky pro Roberta Rohála:
Brzo vyjde Velká kniha herců první republiky a protektorátu, jejíž jste spoluautorem. Které herce jste se rozhodl představit vy – jak probíhal výběr?
Pokud si dobře pamatuji, původně mělo být hereckých portrétů v naší knize snad čtyřicet. Jenomže, jak šly věci za sebou, získal jsem také spoluautora, o kterém jsem věděl, že dodá krásnou práci. Takže nakonec jsme se domluvili na devětadvaceti jménech. Ale ani toto číslo nebylo konečné, protože já jsem onemocněl. Definitivní výběr zahrnuje pětadvacet slavných i méně slavných jmen. Zatímco já jsem autorem devíti profilů, spoluautor jich vytvořil šestnáct. Ale i tak má kniha přes tři sta stran.

Kdo z vybraných má vaše sympatie a proč?
Všichni zmínění herci mají něco do sebe, což je jasný klíč. A také jsme se o tom s Jirkou Bartoněm hodně bavili. Prakticky celé jaro a léto. Dokonce jsme si udělali začátkem léta víkend v zámku Doudleby nad Orlicí, kde jsme si věci rozplánovali, přitom ale každý pracoval sám. Ve finále mám v knize profily například Růženy Šlemrové, Františka Vnoučka, Antonie Nedošinské, Svatopluka Beneše, Růženy Naskové, Rolfa Wanky a několika dalších, zatímco kolega píše o Jiřině Štěpničkové, Věře Ferbasové, Rudolfu Hrušínském, Eduardu Kohoutovi, Karlu Hašlerovi, Zorce Janů nebo Anně Letenské.

Co vás přitahuje na filmech z období první republiky a protektorátu?
Ne, že bych neměl soudobé filmy vyloženě rád, je i pár dobrých, ale v poslední dob mě vyloženě uchvacují filmy z třicátých a čtyřicátých let minulého století. I když jsem mnohé tituly viděl jako kluk, v posledních letech je vnímám nějak jinak. Užívám si je, možná jsem do nich nějak dozrál, ale také mě inspiroval právě Jirka Bartoň svými obrovskými znalostmi a profesionálním zájmem o tento druh umění. Je krásné se o to zajímat a objevovat tak příběhy, které můžete vnímat hned z několika úhlů pohledu.

Jedná se o vaše první spoluautorství – jak se vám psalo ve dvou?
Možná je to naše první a poslední knížka, ale jsem rád, že vychází. Jako autor jsme každý jiný, což ale nemusí být na škodu věci. Navíc jsme celou knihu seřadili tak, že kapitoly nejsou "zpřeházené", ale naopak - začínáme kapitolami Jirky Bartoně a teprve po nich jsou na řadě ty moje. Jinak velké díky patří také panu vydavateli Juraji Himalovi, bez něj by to celé nešlo. A můj názor na spolutvůrce naší knihy? Je v daném žánru nejen "chodící encyklopedií", ale současně umí napsat příběh. Nepíše ve zkratce jako já, čemuž mě naučila práce v novinách, ale umí se do textu, respektive příběhu, patřičně položit, umí jej rozehrát. Já mám zase jiný styl vyjadřování, píšu jinak. Přesto jsme do toho šli.

RB 2