Kultura21.cz

Jukka Poika je reggae umělec, pocházející z Finska. Svou kariéru začal kolem roku 2000 s kapelou ,,Soul Captain Band,, a vydal s nimi album s názvem ,,Jokaiselle tulta,, které bylo i jeho prvním autorským počinem (napsal hudbu i texty). Působil i v jiných různých projektech, ale nakonec se vydal na sólovou dráhu….

Jak dlouho už děláš hudbu?

Moje záliba v hudbě začala, když mi bylo 9 let a připojil se k naší školní kapele. Všechny ostatní volná místa ve skupině byly obsazeny, takže jsem musel souhlasit s tím, že budu zpěvák - nikdo z nás nechtěl zpívat, v té době, to bylo považováno za poněkud trapné. Zároveň jsem si začal pohrávat s hudebními programy, ve svém počítači, Amiga 500. Také jsem hrál na kontrabas na několik let, ale necítil jsem žádný skutečný vztah směrem ke klasické hudbě. Hraní s kapelou šlo dobře, ale nakonec jsem musel skončit, protože jsem se přestěhoval ze severu Finska, do Helsinek. To bylo, když mi bylo asi 13. Tak to trvalo několik let, než jsem našel ostatní členy, pro první reggae kapelu, se kterou jsme začali, když jsem byl na střední škole. Samozřejmě, reggae bylo docela nové pro všechny, takže to chvíli trvalo, než to začalo znít tak, jak by správné reggae znít mělo. Moje doprovodná kapela má dodnes tři členy z původní kapely.

Odkud přišla ta myšlenka, že budeš dělat reggae?

Myšlenka zašít hrát reggae přišla jednoduše z poslouchání té hudby a zamilování se do jejího zvuku. Vždycky jsem byl typ člověka, který rád dělá přesně to, co se mu líbí, někdy je to i z arogance. Slyšel jsem spoustu pochybností o celé té myšlence, Finská klučičí skupina hrající reggae, že tu pro ně nebude uplatnění, ale já jsem prostě měl pocit, že je to něco, co chci dělat a tak jsem to risknul.

Finsko je známé pro svou rockovou hudbu. Nebyl to trochu i risk, začít dělat něco tak odlišného, jiný styl hudby?

Zpočátku jsem o tom opravdu moc nepřemýšlel, a ani o tom, co to znamená být umělec. Všechno to bylo podřadné: Tehdy jsem chtěl psát písně, které by zněly jako "skutečné reggae", hrát s kapelou, a udělat občas pár koncertů. Teprve poté, když se to rozjelo a vydal jsem první album, jsem začal přemýšlet o financích. V té době jsem si vůbec nebyl jistý, jestli tohle bude moje kariéra, nebo ne, i když jsem si jen stěží dokázal představit, že bych dělal něco jiného –zajímalo mě zahradničení a málem jsem šel na zahradnickou školu, ale upustil jsem od toho, když jsem viděl, že bych se hudbou mohl uživit. Také, zahradnictví znělo strašně moc jako reálná práce :-)

Píšeš si sám hudbu a texty?

Obvykle si píšu vlastní hudbu, většinou alespoň melodie a texty jsou mé vlastní. Udělal jsem i pár převzatých písniček, ale to byly pouze vedlejší projekty, na kterých jsem pracoval. Já opravdu nemám moc zájem o spolupráci s jinými autory.

O čem je většina tvých textů? Mohl by jsi to krátce říci pro ty, co neumí finsky.

V průběhu let, bylo mnoho různých témat… Na počátku bylo více politicky, ekologicky a dokonce i duchovně zaměřené texty, ale pak jsem začal mít pocit, že se až tak dobře nevyznám v těchto tématech, že nejsem žádný kazatel. Samozřejmě tam na začátku bylo to rebelství reggae zpěváka, který chce předat spoustu informací. Pořád mě inspirují práva a křivdy, někdy dokonce iduchovní záležitosti, ale v posledních době je většina mých písní o vztazích, sebezdokonalování, chápání, motivaci a velkých i malých radostech a strastech života.

Finsko je chladná země. Tvoje hudba je taková veselá a relaxační. Myslíš si, že tvoje hudba přináší trošku teplo, světlo do těchto studených a šedých dnů, protože léto ve Finsku není příliš dlouhé?

Nikdy jsem opravdu nepřemýšlel o hudbě v souvislosti s počasím, ale je zřejmé, že klima může mít vliv na druh hudby, kterou lidé dělají. Někdo by si mohl říct, že pro reggae není místo v chladném podnebí anebo právě naopak: Někteří z nás opravdu potřebují tyhle teplé slunečné tóny, abychom tady na severu nezmrzli.

Co je tvojí inspirací? Ovlivnili tě nějak i jiní reggae umělci?

Samozřejmě jsem byl ovlivněn stovkami umělců. Myslím, že klíčem k nalezení vlastního stylu zpěvu a skládání hudby, je naučit se mnoho různých stylů projevu a vyrobit si z toho vlastní směs z toho, co nejvíc pasuje vaší osobnosti. Reggae má mnoho různých stylů, ze kterých lze vybírat, ale také jsem byl inspirován mnoha finskými umělci a nemám problém to připustit. Taky nemám problém změnit svůj styl hudby, kdykoliv mě to napadne. Změna je v mé povaze.
Pokud jde o texty, život je tak plný událostí, emocí a lidí, kteří vám mohou poskytnout spoustu nápadů. Pokud jde o texty, život je tak plný událostí, emocí a lidí, kteří vám mohou poskytnout spoustu nápadů pro písně. Často píšu o věcech, které jsem měl už nějakou dobu v hlavě a snažím se najít různé úhly pohledu, které odrážejí mé vlastní myšlenkové pochody a pocity.

Je nějaký hudebník, se kterým bys rád spolupracoval nebo ho rád potkal osobně?

V tuhle chvíli ani ne. Dříve jsem ale toužil se potkat s některým z mých osobních reggae hrdinů, jako Burning Spear, Don Carlos a Max Romeo.

Byl to tvůj dětský sen, stát se reggae zpěvákem?

Nevzpomínám si, že bych o tom hodně přemýšlel, co bych chtěl dělat, až vyrostu.
I když jsem si jako teenager myslel, že si musím vybrat svou budoucnost hodně rychle, reggae zpěvák určitě nebyl jednou z možností v té době…

Přemýšlel jsi o tom, rozšířit svou hudbu i za hranice Finska?

Ani se moc nesnažím, dostat se za hranice Finska. Tady ve Finsku je pro mě spousta možností. Mám 100-150 koncertů ročně a vypadá to, že to tak bude i v dalších letech. Právě teď je mnou produkovaná písnička ”Brand New Ihanuus“ druhou nejhranější písničkou ve Finských rádiích. To ukazuje, že mám obrovskou podporu od rádií i mezi lidmi a to velice respektuji a vážím si toho.
Vystupoval jsem dvakrát v Brazílii, a i když se to může zdát zvláštní, byly to opravdu dobré koncerty, které se konaly ve městě Fortaleza. Některé mé písničky se hrály v rádiu a na diskotékách a lidem se líbily, někteří si dokonce pobrukovali jejich melodii. To pro mě byl asi nejzvláštnější zážitek s hudbou.

www.jukkapoika.com

Zdroj foto: https://www.facebook.com/jahpoika