Asanace v pražském Divadle Na zábradlí je prvním jevištním ztvárněním jedné z her Václava Havla, kterého se autor nedožil. S inscenačním týmem ale i přes svůj vážný zdravotní stav spolupracoval v počátečních fázích zkouškového procesu a schválil většinu škrtů. Premiéry se zúčastnila celá řada osobností kulturního života včetně vdovy Dagmar Havlové, dokumentaristky Olgy Sommerové nebo zpěvačky Anety Langerové. Výsledná inscenace bohužel k vrcholným zážitkům divadelní sezóny patřit nebude; vyznačuje se bezkoncepční dramaturgií, nejasnými režijními záměry a rozkolísanými hereckými výkony. Její oporu tvoří samotný Havlův text, který však není obohacen o téměř žádnou přidanou hodnotu.
To, že Asanaci uvedlo Divadlo Na zábradlí, je za daných okolností symbolické, neboť právě s touto divadelní budovou je Havlovo jméno pevně spjato; působil zde postupně jako kulisák, osvětlovač a dramaturg. Jeho Zahradní slavnost, Vyrozumění či Largo Desolato tu později inscenovali režiséři jako Otomar Krejča a Jan Grossman. Nechci příliš spekulovat, jak by nejnovější zpracování Asanace ocenil sám autor, dvě věci jsou však jasné: Václav Havel nikdy neměl rád výrazné dramaturgické zásahy do svých textů. Vnímal esenciálně každou repliku, protože vedle svého vnitřního významu nesla i význam v rámci celkové struktury absurdního dramatu. Stejně důležité, nejen v umění, ale pro něj bylo s významy pracovat, uvádět je do souvislostí. A přesně v tomto bodě je hlavní problém inscenace. Na jevišti sice vidíme rozpohybovaný text v téměř nezměněné podobě, ale netušíme, o čem se hraje. Ve srovnání s pouhou četbou je to jistě zábavnější, režisér David Czesany do děje vnesl řadu dílčích nápadů a vkusný humor, zmiňovanou bezzubost tím ale těžko vyváží.
Je to o to větší škoda, když si uvědomíme, jak mnohoznačná Havlova Asanace je a kolik možných interpretačních a inscenačních cest i v současnosti nabízí. Příběh skupiny architektů pověřených vypracovat projekt přestavby středověkého podhradí na sídliště představuje efektní paralelu k čtyřiceti letům komunismu v Československu (autor hru napsal těsně před revolucí), což však z dění na jevišti nijak nevyplývá. Že by tento příběh mohl mít i časově univerzální platnost, se nám tvůrci zřejmě snaží sdělit tak, že se na scéně nachází moderní automat na kávu nebo bezpečnostní rám a Kuzma Plechanov drží v rukou namísto houslí klávesy, ale ani tyto narážky nejsou dále žádným způsobem rozvedeny.
Bohužel i většina postav postrádá vnitřní motivace a svou silnou symboličnost. Není to ani tak chyba herců, z nichž část se navíc musí potýkat s obdivuhodným objemem textu a v rolích se během následujících repríz bezpochyby ustálí, jako nedostatečného režijního vedení. Když však Ondřej Veselý v úloze Alberta hřímá o svých ideálech, nepůsobí ani jako naivní snílek, ani jako odvážný disident, ale spíše jako směšný panák. Luisa v podání Kristiny Maděričové zase místy vzbuzuje dojem, že nemá ponětí, proč říká, co říká, a proč motá mužům okolo sebe hlavu. Lépe je na tom zkušený Jiří Ornest jako Bergman, muž, který vždy ví, jak se zachovat, aby dosáhl svého a přitom sám sebe nepoškodil. Jediný skutečně výborný herecký výkon ale podle mě podává Igor Chmela, jenž na relativně malém prostoru skvěle vystihl charakter čechovovského hrdiny, který ztrácí své iluze a svět racionálního uvažování je mu těsný.
Asanace Na zábradlí sice trpí všemi zmíněnými nedostatky, ale nejste-li příznivci středního proudu či osvědčených komediálních kousků, odnesete si z ní i tak nadprůměrný zážitek. Bezradnost režiséra i většiny herců při uchopení textu a postav nemusí nutně znamenat nudu, zmatení nebo trapnost. „Neurazí, nenadchne“ je ale v tomto případě trochu málo.
Václav Havel: ASANACE
Divadlo Na zábradlí
Režie: David Czesany
Dramaturgie: Lucie Ferenzová, Ivana Slámová
Scéna: Tomáš Bambušek
Hrají: Jiří Ornest, Kristina Maděričová, Ondřej Veselý, Igor Chmela, Ivan Lupták, Natália Drabiščáková, Ondřej Mataj, Natálie Řehořová a další
Premiéra: 13. a 14. 1. 2012
zdroj foto: www.nazabradli.cz
Je to o to větší škoda, když si uvědomíme, jak mnohoznačná Havlova Asanace je a kolik možných interpretačních a inscenačních cest i v současnosti nabízí. Příběh skupiny architektů pověřených vypracovat projekt přestavby středověkého podhradí na sídliště představuje efektní paralelu k čtyřiceti letům komunismu v Československu (autor hru napsal těsně před revolucí), což však z dění na jevišti nijak nevyplývá. Že by tento příběh mohl mít i časově univerzální platnost, se nám tvůrci zřejmě snaží sdělit tak, že se na scéně nachází moderní automat na kávu nebo bezpečnostní rám a Kuzma Plechanov drží v rukou namísto houslí klávesy, ale ani tyto narážky nejsou dále žádným způsobem rozvedeny.
Bohužel i většina postav postrádá vnitřní motivace a svou silnou symboličnost. Není to ani tak chyba herců, z nichž část se navíc musí potýkat s obdivuhodným objemem textu a v rolích se během následujících repríz bezpochyby ustálí, jako nedostatečného režijního vedení. Když však Ondřej Veselý v úloze Alberta hřímá o svých ideálech, nepůsobí ani jako naivní snílek, ani jako odvážný disident, ale spíše jako směšný panák. Luisa v podání Kristiny Maděričové zase místy vzbuzuje dojem, že nemá ponětí, proč říká, co říká, a proč motá mužům okolo sebe hlavu. Lépe je na tom zkušený Jiří Ornest jako Bergman, muž, který vždy ví, jak se zachovat, aby dosáhl svého a přitom sám sebe nepoškodil. Jediný skutečně výborný herecký výkon ale podle mě podává Igor Chmela, jenž na relativně malém prostoru skvěle vystihl charakter čechovovského hrdiny, který ztrácí své iluze a svět racionálního uvažování je mu těsný.
Asanace Na zábradlí sice trpí všemi zmíněnými nedostatky, ale nejste-li příznivci středního proudu či osvědčených komediálních kousků, odnesete si z ní i tak nadprůměrný zážitek. Bezradnost režiséra i většiny herců při uchopení textu a postav nemusí nutně znamenat nudu, zmatení nebo trapnost. „Neurazí, nenadchne“ je ale v tomto případě trochu málo.
Václav Havel: ASANACE
Divadlo Na zábradlí
Režie: David Czesany
Dramaturgie: Lucie Ferenzová, Ivana Slámová
Scéna: Tomáš Bambušek
Hrají: Jiří Ornest, Kristina Maděričová, Ondřej Veselý, Igor Chmela, Ivan Lupták, Natália Drabiščáková, Ondřej Mataj, Natálie Řehořová a další
Premiéra: 13. a 14. 1. 2012
zdroj foto: www.nazabradli.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Už 7. listopadu vstoupí do kin film Aneta. Tedy příběh snad nejkontroverznějšího kriminálního případu moderní historie. Více nám nejen o případu a filmu pověděl režisér Jiří Sádek.
Již poosmé si mohou příznivci divadla vychutnat komorní letní scénu Divadla Ungelt na hradčanském Novém světě. Divadlo, které patří k nejznámějším a především k nejpopulárnějším u nás, zařadilo do letního programu dvě oblíbené hry, jednu premiéro...
Chcete fotograficky zaznamenat život své rodiny, ale nevíte, kde začít? Díky průvodci, ve kterém autorka poradí jak dokumentovat život rodiny, dokážeme objevit kouzlo běžného domácího dění.
Další ze série již tradičních jarních koncertů Městského divadla Brno tentokrát není situován čistě na velikonoční svátky, ale bude uctěním jara a s ním spojeného nového života jako takového. Jaro bývá současně o...
Paddington, medvídek z peruánské džungle, se zabydlel v Londýně u rodiny Brownových. Stal se součástí místní komunity a zbožňuje ho celá ulice. Pod čepicí pořád nosí ukrytý toust s pomerančovou marmeládou pro případ nouze, který nastane,...