Znám stínové loutky Indické, trošku i ty na Jávě, Barmě, ale vůbec jsem neznala čínské, přišly za námi až do Prahy. Otvírala se výstava se jménem OPEN VISION a doprovodně SHADOWS ON STAGE. Pojmenovala bych to stíny na jevišti. Ejhle, takhle to bylo i nazváno.
Procházela jsem se v I.patře pod "tapiseriemi" visícími od stropu a viděla líbezné ženské postavičky, jak jsou nakročeny k potměšilým postavičkám císařů, úředníků a vychytralých chlapíků. No, zamilovat se do vychytralého Číňana s vyholenou hlavou a dlouhým copem, nevím... znám z Indie líbezného Hanumana a toho baštím, protože rozumím významu jeho mytologické koncepce. Zde jsem také hovořila s mužem, který se mě ptal, co je hovězina. Vysvětlila jsem mu, že jde o materiál, že loutka byla z hovězí kůže, a proto je to tak nazvané. Já jsem si vždycky plánovala, jak si pořídím ty velké válečky na postel, jak si doma budu pročítat knihy, čadit voňavými tyčinkami a budu oblečena v asijských hábitech. Jsem sice doma, ale válečky nemám a hábity jsem si taky nekoupila. A tak jsem chodila Veletržním palácem a procházela jsem se mezi těmi stínovými loutkami a zamýšlela, srovnávala, a taky zavítala na stínové loutkové představení. Dostala jsem se tam díky mladému kameramanovi a sedla si s dětmi na stínové povídání. Neznám čínskou mytologii, taky nevím o čem to bylo. Ale děti měly vykulené oči a zřejmě se bavily. Kameraman z ČT byl nevtíravý, ale vynalézavý, v pauze vtrhl za kulisy a točil "kuchyň" stínoherců. To se mi na něm líbilo, že nebyl líný. Jak je to tedy s těmi loutkami? Jsou sestaveny buď z mužské nebo ženské hlavy a těla, které je nakročeno a jsou k němu připevněny špejle. Používají se pro jevištní formu stínového divadla kde ztvárňují rozmanité příběhy, ale protože jsem nebyla v Číně, tak je tak neprocítím. Podle mého názoru chyběly před oponou stručné informace o obsahu příběhu. Nevím, jak moc líbezná byla konkubína Li, ale stínové loutky ve Veletržním paláci líbezné jsou.
Musím se sem ještě jednou vrátit s foťákem abych si vyfotila líbezné ženské postavy nakročené a dobývající svět. Zapsala jsem si do notýsku i pár názvů kouzelných vějířů a dalších vystavovaných dílek, takže vám je mohu přiblížit: Hora ovocná a květinová, Bozi a démoni, 8 cest přes moře, Vějíř s vozy, povozy...
Tatínkové, vezměte své děti a zajděte se na to podívat, šanci máte do 10.ledna. Ale pozor, loutkové příběhy jsou tam jenom 3 dny. A jak je to s tou konkubínou Li?. Byla natolik líbezná, že po její smrti císař WU DI truchlil tak dlouho, že se mistrům zželelo jeho smutku a vytvořili mu stín na závěsu. Tato figurka dala základ vzniku stínového divadla. A císař měl pocit , že je ve večerních hodinách spolu se svojí milovanou. Iluze konkubíny Li, vyvolané na závěsu, líbezné postavičky jeho milované, vytvořily dojem, že jeho oblíbená konkubína je s ním....
Jestliže se při dnešní drahotě jen tak nedostanete do Číny, tak se rozjeďte aspoň do Veletržního paláce. Kdo by to řekl, že staří Číňané byli takoví romantici! Myslíte si, že jednou bude i nás někdo oplakávat a malovat nás na tapiserie, a vydržíme několik dynastií?
Třeba se to i stane, ale ta představa, že u té křehkosti bude popisek: hovězina.
Zdroj foto: autorka článku
| < Předchozí | Další > |
|---|
Hudební magazín Headliner je na české scéně určitým unikátem. Navazuje totiž na kvalitní tištěné časopisy, ale v jeho stránkách si můžete listovat digitálně. Navíc velice často nabízí exklusivní obsah, který nik...
S neobvyklým nápadem, jak oživit dávno opuštěný ostravský důl Hlubina, přišlo občanské sdružení Provoz Hlubina. Přihlásilo svůj areál do projektu Dulux Let’s Colour a vyhrálo desítky litrů barev. Díky nim tak ožil nedaleký podchod a hlavně 25 metrů vyso...
Výstava Heptameron si vypůjčuje svůj název ze souboru erotických povídek renesanční spisovatelky Markéty Navarrské (1558), jehož české vydání s kresbami od Toyen vyšlo v roce 1932. Kniha je symbolicky rozdělena do sedmi kapitol, které zpracováv...
Divadlo D21 má v posledních dnech skutečně napilno. Blíží se premiéra Gulliverových cest, listopadový program je nabitý a stále roste obliba tohoto koutku divadelní kultury známého i jako divadlo Malé Vinoh...
Italské režiséry známe útržkovitě, a navíc spíše ty z dřívějších dob - Rosselliniho, De Siku, Felliniho, Antonioniho, Pasoliniho. Zajisté k nim můžeme přiřadit také Ermanna Olmiho, ja...
