Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Filmová adaptace románu francouzského spisovatele Guy de Maupassanta Miláček, pod níž je podepsána dvojice režisérů Declan Donnellan a Nick Ormerod, ukázkově demonstruje, co znamená pojem „vyprázdnění předlohy“. Nepřináší totiž nic víc než zhuštěný výčet událostí popsaných v knize, aniž by je podrobila hlubšímu zkoumání nebo obohatila o aktualizaci.

Fakt, že sama hlavní postava Duroye (Robert Pattinson) již vyprázdněná je a její morální i empatický potenciál se blíží bodu mrazu, ještě neznamená, že by tvůrci snímku měli zcela odhlédnout i od jejího potenciálu dramatického. Duroy je jednak zajímavým charakterem, jednak funguje jako figura v rámci dobového sociálního kontextu. Ani jedno se Pattinsonovi nepodařilo dostatečně nastínit, avšak pouze v prvním případě vlastní vinou. Jeho výkon sice není žádným fiaskem, jak možná mnozí škarohlídové očekávali, nicméně i tak jde o výkon sterilní a jednotvárný. Jistě bychom si na jeho místě dokázali představit řadu kvalitnějších herců, kteří by zvládli věrohodněji ztvárnit postavu kariéristy a oportunisty, pro něhož jsou jedinými relevantními měřítky spokojenosti peníze a moc, muže plného závisti, krutosti, bezohlednosti, zmítaného touhou po nedostupných ženách, který s elegancí, pro potěšení i zištně svléká jednu sukni za druhou. Bohužel, Pattinson v žádném ohledu svůj stín nepřekročí.

Ale i dílčí epizody, jež hlavnímu hrdinovi napomáhají ve strmém vzestupu po společenském žebříčku, většinou postrádají výraznější dramatický náboj. Ve scénách s paní de Marelle (Christina Ricci), jedinou postavou, ke které snad Duroye váže citové pouto, ale kterou přesto opakovaně ponižuje a odhání, chybí emoce i napětí. Křehká Ricci sice působí okouzlujícím dojmem, ale ani ona se k dramatickému základu své hrdinky neprobojuje. Nejzajímavějším charakterem filmu je tak Madeleine Forestier v přesvědčivém podání Umy Thurman. Výjevy z období, kdy Duroyovi pomáhá s psaním reportáží do novin, a obrazy z jejich pozdějšího partnerského života patří k tomu nejsilnějšímu, co může snímek nabídnout. Poslední herecká hvězda Kristin Scott Thomas dostává ve srovnání s výše jmenovanými jen minimum prostoru; vztah její postavy k Duroyovi je jen matně načrtnutý, ale přitom nelogicky vyhrocený.

Má tedy vůbec smysl Miláčka z nějakých důvodů doporučit? Dění na plátně je sice příjemné sledovat, pěkné jsou i kostýmy, výprava a navození dobové pařížské atmosféry, obávám se však, že diváci obeznámeni s předlohou se po chvíli začnou nudit. Pouhé kontury původního obsahu bez tvůrčí aktualizace nejspíš k plnohodnotnému zážitku stačit nebudou. Nabízí se ale i otázka, jaké možnosti aktualizace sám román vlastně nabízí. Maupassant psal hlavně o tom, jak ženy, ač stále nerovnoprávné, vodí muže jako loutky a dávají jim falešný pocit důležitosti, přičemž hybatelem událostí jsou právě ony. O takovém rozložení sil či vlivu lze v současnosti těžko mluvit. Určitě si ovšem scenáristka mohla pohrát s tématy jako vylhanost, vypočítavost, egocentrismus, aura slávy a úspěchu, výmluvnými snad pro každý časoprostor.

A to už vůbec nemluvím o tom, jak zkratkovitě filmové zpracování Miláčka pojímá sociální přesah příběhu a nevědomě potlačuje i jeho možnou univerzálnost. Je to právě společnost, která nedostatkem morálních hodnot oslabuje sama sebe, a nahrává tak průměrnosti, tedy nečestnému floutkovi, vztahujícímu dychtivě a bez ostychu ruce po všem, co by mu mohlo přinést užitek. Nicméně ani touto cestou se film k aktualizaci ke své škodě nevydal.

MILÁČEK /  BEL AMI
Drama
Velká Británie / Francie / Itálie
Režie: Declan Donnellan a Nick Ormerod
Scénář: Rachel Bennette
Hrají: Robert Pattinson, Uma Thurman, Christina Ricci, Kristin Scott Thomas, Colm Meaney, Philip Glenister, Holliday Grainger, James Lance a další
Stopáž: 102 min.
Distribuce v ČR: Bontonfilm
Premiéra: 22. 3. 2012
Hodnocení: 30%

Zdroj foto: Bontonfilm