Kultura21.cz

Od 4. června patří foyer Domu kultury v Kroměříži dílu renomovaného fotografa Otto Dlaboly, který letos oslaví letos v červnu osmdesáté narozeniny. Začal fotit zpěváky a stal se v této oblasti známým pojmem jako populární osobnosti, které fotil. Jeho aktuální výstava nese název „Známé hlasy, známé tváře – 80 let fotografa, 70 let fotografování“ a jejich autor nabízí návštěvníkům černobílé fotografie populárních osobností. 

Fotit začal už jako desetiletý kluk, a když mu bylo dvacet, začal fotografovat či portrétovat známé zpěváky populární hudby. I když byl samouk, záhy se prosadil. Můžou za to nejen zajímavé tváře, ale i jeho nápady, originální kompozice či netradiční a svěží pojetí. Fotky to byly barevné i černobílé. 

Jen málokterý zajímavý zpěvák unikl fotografovi Otto Dlabolovi. Nikdy nebyl ve straně nebo v ROH, zato byl celý život na volné noze. Už ve druhé polovině šedesátých let se stal v této oblasti známým pojmem jako populární osobnosti, které fotil. Fotografie vycházely jak v hudebních i společenských časopisech, tak na propagačních plakátech i na deskách Supraphonu. Ikonické jsou snímky začínajícího zpívajícího básníka Karla Kryla nebo v té době hvězdného pěveckého tria Golden Kids. 

Pět let byl autorem snímků, které tvořily slavná supraphonská alba Karla Gotta, ale současně vznikly další báječné slavné fotografie slavných hvězd „šedesátek“ – ať už mezi nimi byli Pavel Novák, Eva Pilarová, Waldemar Matuška, Eva Olmerová, Petr Novák, Hana Zagorová, Karel Černoch, Naďa Urbánková, Pavel Bobek, Marie Rottrová, Petr Spálený, Yvetta Simonová, semaforský tandem Jiří Šlitr a Jiří Suchý, Pavlína Filipovská, Jiří Grossmann, Hana Hegerová, Hana a Petr Ulrychovi, Helena Blehárová, Miki Volek nebo skupina Olympic.

Později vznikaly fotografie, které byly vidět na efektních plakátech, obalech desek nebo v časopisech, kde byly nepřehlédnutelné další velké hvězdy jako Martha a Tena Elefteriadu, Jiří Korn, Iveta Bartošová a Petr Sepeši, Jiří Schelinger, skupina Plavci, Karel Zich nebo Jana Kratochvílová.

Přitom Otto Dlabola je také autorem dnes už kultovních fotografií zahraničních hvězd jako Ella Fitzgerald, Charles Aznavour, Barbra Streisand, Elton John, Cliff Richard, Maryla Rodowicz, Gilbert Bécaud, Mireille Mathieu, Johny Cash, Dalida, Paul Simon nebo Mick Jagger….

Hodně krásných obrázků vzniklo na písňových festivalech, kam jezdili i zahraniční interpreti a skupiny, což si nešlo nevšimnout třeba v hudebním časopisu Melodie. Byl jsem hotový, když jsem viděl britskou skupinu Les Humphries Singers, která vystupovala tuším že v roce 1973 na festivalu Bratislavská lyra. Pořád vidím ty rozevláté akční snímky, kdy se na jevišti děje něco famózního. Uměl vyfotit energii i zastavený čas. 

Otto Dlabola byl navíc skvělý psycholog už jenom tím, jak uměl působit na portrétované osobnosti. I když byl velkým kumštýřem, byl stranou mediální pozornosti. Kdosi o něm prohlásil, že byl vždycky svůj a také že nikdy nic nikomu nezáviděl, snad proto byl ve svém žánru nejlepší. 

Už kdysi dávno jsem se zamiloval do fotek, kde jsou členové již zmíněné kapely Golden Kids. To jejich mládí, ta jejich uvolněnost a vzdušnost, na mnohých fotkách jsou stále v pohybu… Jinou kapitolou jsou sólové fotky s jímavou tváří Marty Kubišové nebo křehký půvab Heleny Vondráčkové. Mimochodem, jeho fotografie Heleny Vondráčková je vizuálem výstavy „Helena – 60 let na scéně“, která probíhá v Tančícím domě v Praze.

Není to tak dávno, co jsem viděl krásnou sérii černobílých fotek, které vyšly na dvojcédéčku Laďky Kozderkové. Je v tom poetika i příběh, což neumí každý. Tisíce fotek vzniklo s Karlem Gottem ať už byl na jevišti, nebo v přírodě, kde je vidět na kole nebo na motorce. Atmosféru mají i snímky, kde je „zlatý slavík“ na starodávném křesle uprostřed ztichlé noční ulice…

Ale uchvátily mě i mnohé další fotografie – třeba kdysi populární britské kapely Hot Chocolate, nebo bezkonkurenční snímky hvězdných zpěvaček Tiny Turner, Amandy Lear či Suzi Quatro. To samé cítím i dnes při pohledu na londýnský koncert Freddieho Mercuryho a skupiny Queen z roku 1976… I na černobílých fotkách je cítit napětí a ten správný vzruch, což u autora fotek obdivuju. Je tam všechno, co má být. Přitom jeho portfolio tvoří i neskutečné množství fotografií herců, spisovatelů, výtvarníků, režisérů a v 90. letech i politiků. V této obsáhlé galerii nechybí ani Jan Werich nebo hudební skladatelé Petr Hapka a Vítězslav Hádl.

Roky jsem odebíral hudební časopis Melodie, kde měl často titulní fotku, jejímž autorem byl Otto Dlabola, přičemž další jeho fotky nechyběly uprostřed čísla k onomu titulnímu rozhovoru. A snad už tehdy, což bylo před padesáti lety, přitom mně bylo patnáct, jsem začal sledovat dílo Otto Dlaboly. Když k tomu připočtu plakáty, jiné časopisy, obaly mnohých gramofonových desek, měl jsem jeho tvorbu docela hodně načtenou, a proto, když jsem začal před pár lety vymýšlet a organizovat výstavy a dělat kurátorskou práci v Domě kultury v Kroměříži, bylo jasné, že by měl v rozsáhlém foyer vystavovat i pan Otto Dlabola. A povedlo se.

Jeho aktuální výstava „Známé hlasy, známé tváře“ je k vidění v Domě kultury v Kroměříži a potrvá do konce června 2024.

Zdroj foto: Robert Rohál