Film, který se může pyšnit nálepkou “první skutečně tibetský film”, Tiché svaté kameny, odpovídá kritériím profesionálního filmu délkou i technickým zpracováním. Herecké obsazení je sice poskládané z neherců, ale i ti pod režijním vedením předvádějí civilní a uvěřitelné výkony, nejspíš proto, že ani nemusejí moc hrát.
Odlišnost, kterou český divák od tohoto festivalového snímku může čekat, z plátna promlouvá od začátku až do konce. Atmosféra tibetského horského života je tak odlišná od naší každodenní reality, že i prosté zachycení života v sobě nese velmi silný obraz místa a doby. Atmosféra filmu pro mě byla nejsilnějším zážitkem. Klid v kombinaci s drsným podnebím, útulným domovem a detaily tibetského života spolehlivě zabaví i méně trpělivého diváka, navyklého na zběsilé akční honičky.
S evropskou kulturou má však příběh Tichých svatých kamenů společného víc, než by se dalo čekat. Zápletka filmu se točí kolem mladého mnicha, který jednou ročně, na Nový rok, navštěvuje svou rodinu v rodné vesnici. Místo, ve kterém se svým mentorem žije, není odříznuté od světa, a tak má příležitost občas sledovat televizi u ještě mladšího, ale duchovně výše postaveného chlapce. Televize, elektřina i automobily jsou v dnešní době už přirozenou součástí života, a to dokonce i u mnichů. Divák tím je chvíli zaskočen, ale nakonec tuto skutečnost přijme hladce, protože mniši ani ostatní obyvatelé hor nemají s ovládáním techniky problémy.
Technické vymoženosti, a především televize, však v příběhu nehrají pouze okrajovou úlohu. Naopak. Mladý hrdina se po celou dobu snaží dokoukat svůj oblíbený seriál, dobrodružný příběh postavený na klasických pověstech. Téměř se zamiluje do jedné z postav. A tyto pocity v něm přebijí i radost z návštěvy domova. Místo aby doma zůstal o den déle, přemluví otce, aby šli dříve a televizi vzali s sebou, aby mohl i mistr vidět oblíbený seriál. A tento zdánlivě kacířský čin se kupodivu nesetká téměř s žádným odporem.
Těžko říct, proč se tvůrci rozhodli tolik zdůraznit dopad techniky na jinak neměnný a poklidný tibetský život. Násilný vpád moderní civilizace do posvátných míst by byl zřejmý i bez toho, aby se celý příběh točil jen kolem jednoho televizního seriálu. Mně osobně mnohem víc zajímaly rituály i zcela obyčejné úkony každodenního života. Těch je ve filmu dost, protože linie příběhu je pečlivě vedená tak, abychom měli příležitost vidět všechny životní mezníky, od narození, přes milostný vztah, vzdělání, oslavy nového roku, až po smrt. Ta je kupodivu přijata téměř bez emocí, i když i ostatní události jsou přijímány velmi klidně, bez rozčilování, hádek a rozporů. Život a smrt je součástí nekonečného koloběhu, a proto není třeba truchlit, ani se bůhví jak radovat. V tomto směru mohl být film mnohem víc inspirativní, a proto je škoda, že je základní filozofii Tibetu věnován tak malý prostor. I když chápu, že tvůrce, který v takovém prostředí žije, nepovažuje za nezbytné popisovat základní pilíře svého přístupu k životu.
Mnohem víc prostoru je věnováno stejně zajímavému rodinnému životu. Ten je zde téměř idylický, všichni členové rodiny mají možnost projevuj svůj názor, vzepřít se otci. Dědeček je opečováván, ale jeho názor není o nic důležitější, než názor mladého mnicha. Manželka není jen podřízenou bytostí, ale je manželovi rovnocenná.
Mladá generace je stejně nahlížená, jako v naší civilizaci. Jejich moderní hudba se starším nelíbí, jezdí na motorkách, a jeden z nich dokonce chlastá. Problémy jsou zkrátka velmi podobné těm našim, jenom na ně v tomto světě není tolik prostoru. Tibetu totiž stále vládne tradice souladu s přírodou a posvátnými silami.
A jediné, co její nadvládu může ohrozit, je touha izolovaných jedinců zažít něco jedinečného, byť jen na televizní obrazovce.
Ve srovnání s naším zběsilým a násilnických světem působí sledování Tichých svatých kamenů jako balzám na duši. Nehledě na slabiny příběhu i zpracování bych film doporučila každému, kdo se potřebuje aspoň na chvíli odreagovat a oprostit od přízemních problémů.
Tiché svaté kameny / Lhing vjags kyi ma ni rdo vbum
Drama
Čína, 2005
Režie: Pema Tseden
Stopáž: 102 minut
Hodnocení: 70 %
Zdroj foto: flim.potala.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
V loňském roce vyšlo kompletní vydání komiksů, na kterých se jako scenárista podílel pan Václav Šorel – Zlatá kniha komiksů. My, dnes věkem zralí, nad stránkami vzpomínáme, jak jsme netrpělivě čekali na nová a nová čísla čas...
Romantická komedie Yes man (2008) pokračuje směrem, kterým se Jim Carrey vydal už kdysi dávno. Společně s krásnou Zooey Deschanel zažívá tentokrát trochu jiné dobrodružství. Učí se říkat „ano“ v...
Od konce srpna do začátku října je Sál Boženy Němcové v pražské Knihovně na Vinohradech domovem fotografické kolekce fotografa, novináře a spisovatele Roberta Rohála Nostalgia 22. Soubor tvoří dvaadvacet černobílých fotografií, na nich j...
V pátek 17. února uvedlo Městské divadlo Mladá Boleslav premiéru muzikálové revue Miluji tě, ale..., což je světoznámé dílo, která se hraje od roku 2003 také na českých jevištích. Nemá příběhový děj. Jde o rychlý sled scének a hudebních čísel s...
Hodnocení odkazu Walta Disneye (nebo Disneyho?), ať již jeho samého, nebo studia nesoucího jeho jméno, se zpravidla odvíjelo ve dvou rovinách. Jedna zdůrazňovala kýčovitost produktů, druhá obdivovala obchodní talent. Nalezneme však také badatele, kteř...