Kultura21.cz

Dvě slova jako klíč je nový český film, který vznikal podle stejnojmenné knihy Josefa Formánka. Zatím jsem ji nečetl, ale to, co pro plátno vytvořil režisér Dan Svátek a kameraman Jakub Šimůnek, tak klobouk dolů. Navíc tam hrají výborní čeští herci, ale i hvězdní Daniel Olbrychski a Pierre Richard a také dnes v zahraničí ceněný Ivan Franěk. Ti všichni dávají melancholickým tónům snímku další rozměr.

Emotivní film je o lásce, vztahu dětí a rodičů, smíření a také o neznámých silách, skládajících silný příběh, který vám jen tak z paměti nevymizí. I když filmoví hrdinové nečelí démonům z léčebny pro alkoholiky, ale naopak jejich životy ovlivňují rány, které se ve filmu umně splétají do několika zdánlivě nesouvisejících osudů. Divák se tak může unášet životními peripetiemi pěti hrdinů, hereckými výkony i dechberoucí kamerou, která objevuje i krajiny zemích vzdálených od Česka.

Právě na několika kontinentech se odehrávají příběhy filmových hrdinů, aby se ve finále spojily do zásadního rozhřešení. Japonský byznysman (Gen Seto) se chce smířit s dcerou (Juki Iwasaki), kterou jako malou opustil, a vydává se na cestu smíření do Himalájí, svobodná matka (Diana Dulínková) v České republice dostane záhadný dopis, malíř a vyléčený alkoholik (Ivan Franěk) potkává krásnou ženu, s níž čeká dítě, spisovatel (David Švehlík) bere svého kamaráda na dobrodružnou a akční výpravu do indonéské džungle, kněz v New Yorku (Pierre Richard), se musí vypořádat se zvláštními sny, zatímco na samotě kdesi na břehu Baltského moře čeká starý nemocný muž na návštěvu syna (Daniel Olbrychski).

Proměnlivou náladu filmu dotvářejí jak tradice dané kultury, dějové linie či nosná hudba (Norbi Kovács), tak samotní herci, bez jejich umu a energie by to nešlo. I když jejich jména už padla, přesto se o nich musím ještě v krátkosti zmínit. Je jasné, že jednoznačnými hvězdami jsou Daniel Olbrychski a Pierre Richard, velcí herci své generace proslavení ve světě, ale o kvalitě svého herectví přesvědčí i uhrančivý Ivan Franěk v roli malíře Tomáše. Léty jen získal na šarmu, který ještě umocňuje image zralého muže. Je to velká osobnost s ostře řezanými rysy a mimořádným talentem – každopádně mu nejednoznačná postava Tomáše padla jako ulitá.

Krása, oduševnělost, jemnost. To vystihuje hlavní gró Anny, kterou ztvárnila Diana Dulínková. Přitom životné postavy dodávají Svátkova nejnovějšího filmu i „znovuobjevená“ Jana Nagyová Pulm (někdejší televizní princezna Arabela) a Marika Šoposká. Všechny tři dámy mají svůj prostor a odevzdávají vše, co Dvě slova jako klíč potřebují. Opravdovost a schopnost zahrát ten nejniternější prožitek.

A to je i můj pocit ze stominutového filmu, který není o akčních scénách, dramatických zvratech, neuvěřitelných jevech či do nebe volající blbosti, ale o životě, člověčině, omylech a nadějích. Ale nic není ztraceno. A moje resumé? Strhující filmová záležitost po všech stránkách. Je to tam.

Zdroj foto: Bontonfilm