Zašlá sláva biografů a filmového pásu
Banner

Zašlá sláva biografů a filmového pásu

Tisk

biog200Zdalipak tušíte, že kinům se říkávalo biografy, že sídlila jak v neútulných prostorách, kde mnohdy nahradila dřívější zábavní podnikání, tak v přepychových sálech postavených již s vědomím, že se v nich budou promítat filmy. Zdalipak tušíte, že dříve se promítalo pouze z filmového pásu (převažovala šíře 35 mm, velkovýpravné projekty pak bývaly nasmímané na pás o šíři 70 mm).

 

To vše přibližuje výstava Pražské biografy / Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů nachystaná Muzeem hlavního města Prahy (v hlavní budově v blízkosti Florence), která potrvá celý letošek a skončí až 1. února roku následujícího. Přibližuje tvářnost tohoto kinematografického podnikání od dob vskutku dřevních (od roku 1898), kdy první průkopníci pohyblivých obrázků seznamovali veřejnost s podivuhodným vynálezem - ať již natáčeli první české filmy, vesměs kraťoučké, limitované délkou filmové suroviny, která se do prvních primitivních kamer vešla, nebo se ujali promítání filmů (až do konce 20. let minulého století němých!) nejprve kočovnicky a zanedlouho (od roku 1907) již v prvních stálých biografech.

biog8

 

Výstava někdejší biografy - a jejich počet se vyšplhal do stovek - zachycuje nejen skrze dobové fotografie, které dokumentují, jak vyhlížely zevnitř i zvenčí, někdy s filmuchtivými diváky ve frontě před pokladnou, ale přidává i nejrůznější předměty, které se zachovaly, často díky nadšeným sběratelům. Tak se můžeme posadit na židle, usednout do křesel, která kdysi tvořila vybavení kin. Můžeme obhlédnout početné plakáty, někdy zvoucí na představení - a sotva překvapí, že převažují třeskutá melodramata a kýče, jak lze snadno odhadnout z jejich pouhých názvů. A podíváme se, jak vyhlížely vstupenky do kin, v době německého protektorátu tištěné dvojjazyčně.

Nejcennější kusy spatříme v zasklených vitrínách: jsou to promítací přístroje, jejichž kolekce pokrývá technický vývoj od těch pradávných až k těm nejnovějším, již automatizovaným, používaným ještě před dvěma desítkami let. Některé exponáty na nás dýchnou roztomilou starobylostí, byť kdysi vnímané jako nejmodernější výkřik techniky: uvědomíme si, že v době němého filmu se doopravdy používal ruční pohon a točilo se klikou (a promítač ovlivňoval rychlost, s jakou se film posunoval, takže dění na plátně mohl zrychlit i zpomalit).

U přístroje již určeného k promítání zvukových filmů (s optickým záznamem zvuku na filmovém pásu) nalezneme také vespod instalovanou podložku určenou k roztočení gramofonové desky, krátkodobě též zajišťující ozvučení filmu. A dokonce pohlédneme do makety promítací kabiny, zpravidla osazené dvěma přístroji, protože jen jejich střídáním bylo možné zajistit plynulé promítání. Celovečerní film se totiž na jeden kotouč nevešel, dvouhodinový snímek měřil rovných 3284 metrů...

Výstava o kinech a promítání se přirozeně neobejde bez předvádění filmů, z nichž některé rozesmávaly již naše praprapředky (například Kříženeckého první grotesky - neboli situační žerty, řečeno dobovým termínem - s Josefem Švábem-Malostranským v hlavní roli). Ranou zvukovou epochu zastupují experimentální snímky Bezúčelná procházka, Světlo proniká tmou a Žijeme v Praze, které se ovšem zcela vymykaly běžné komerční tvorbě a do široké distribuce se tehdy vůbec nedostaly.

biog9

 

Lepší představu by určitě poskytly meziválečné hrané reklamy z oněch let, které v sobě soustředily jak (občasnou) řemeslnou profesionalitu, tak (nejčastěji) duchovní hloupost oněch let. Schází mi tu jakákoli zmínka o cenzurních řízeních, protože bez vysloveného souhlasu se žádné filmové dílo uvádět nesmělo. A pak lituji toho, že projekce nejsou realizovány z filmového pásu a na dobových promítačkách, nýbrž využívají "nehmotné" zdigitalizované záznamy...

K výstavě byla vydána obsáhlá obrázková kniha, kterou však spíše považuji za pouhé album kvalitně reprodukovaných fotografií. Případným zájemcům bych tudíž doporučil textově objevnou a obrazově neméně atraktivní publikaci bratří Čvančarů Zaniklý svět stříbrných pláten - psal jsem o ní ZDE: http://www.kultura21.cz/literatura/3699-zanikly-svt-stibrnych-platen


Výstava Pražské biografy / Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů (do 1.2.2017).
Pořádá Muzeum hlavního města Prahy.
Hodnocení: 70%

Foto: Muzeum hlavního města Prahy

http://muzeumprahy.cz/prazske-biografy-pomijive-kouzlo-potemnelych-salu/


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Kateřina Kuchařová: „Nenechte se zlákat lacinými sliby na letácích a bojujte s námi proti okrádání seniorů“

Petice kucharova 200V českých kinech je nyní film Silvie Dymákové, Šmejdi, který poukazuje na nekalé praktiky při předváděcích akcí. U této příležitosti vznikla ve spojení tvůrců filmu, sdružení dTest a deníku

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Jak si vytváříme mýty: Ztraceni v Mnichově

Ztraceni perexZpola mystifikační, zpola demystifikující komedie Petra Zelenky ZTRACENI V MNICHOVĚ, na jejíž výrobě se podílela též Česká televize, vzbudila největší poprask nikoli svým tvarem či příběhem, nýbrž téměř předná...


Literatura

Papírové panenky – nic není tak, jak vypadá

Kerri, Bea a Mike jsou spolubydlící v jednom londýnském bytě a i když spolu sdílí jeden prostor, nějak moc blízko k sobě nemají. Jejich životy a povolání jsou tak odlišné, jak jen to jde.

...

Divadlo

Studio Marta uvede inscenaci ve znakovém jazyce

denik divky200Dne 10. 11. 2022 uvedou studentky Ateliéru divadlo a výchova pro Neslyšící inscenaci Deník dívky. Dílo je adaptací deníků Ruth Maierové, oběti holocaustu, od jejíhož narození uplyne v den premiéry 102 let. Scénář zpracovala pedagožka Adéla ...

Film

Nové štědrovečerní pohádce z dílny České televize nechybí humor ani laskavost

duchnadzlato 200Co by to bylo za vánoční svátky, kdyby v televizi neběželo velké množství pohádek. Vedle každoročně hojně reprízovaných a všemi generacemi milovaných pohádek, přichází Česká televize vždy s alespoň jednou novou pohádkou. Tentokrát se ...