Britskou komediální sestavu Monty Python (Terry Jones, Terry Gilliam, John Cleese, Eric Idle, Michael Palin, Graham Chapman), která svého vrcholu dosáhla v 70. letech, snad není třeba představovat - byť u nás jsme se s jejím odkazem mohli seznámit až po pádu komunistického režimu. Příznivci vtipného, často pohoršujícího humoru přivítali televizní seriál Monty Pythonův Létající cirkus i jejich celovečerní hrané filmy, z nichž největší ohlas získal biblická parodie Život Briana. Záhy vyšly rovněž scénáře k jejich nejdůležitějším dílům a rovněž jejich osobní výpovědi.
Nyní se k pisatelům přidal John Cleese, jehož knihou No, nic... pokračuje nakladatelství Argo ve zpřístupňování montypythonovských literárních výtvorů. Cleese se ovšem soustředí na své "předpythonovské" období, takže o nejslavnější éře se ničeho nedovíme. Zřejmě se obával, aby jen neopakoval to, co již bylo sděleno dříve a jinými.
Vedle režiséra Terryho Gilliama je právě Cleese asi nejznámější osobností mezi Monty Pythony, jako herec se uplatnil i v řadě zcela odlišných filmů (v bondovkách, v Harrym Potterovi...). Ale pokaždé dokázal zaujmout svým majestátním vzhledem, neboť měří bezmála dva metry, ironickou mluvou s náznaky pedantství i vykulenýma očima. Přitom k herectví se propracovával postupně, přes psaní skečů pro slavnější kolegy (jímavě třeba vzpomíná na Petera Sellerse, nedostižného představitele smolařského komisaře Clouseaua, na Davida Frosta, Martyho Feldmana).
Podrobně líčí svá školní léta, dokonce si ozkoušel roli učitele. Sice vystudoval práva na Cambridgeské univerzitě, avšak bylo mu záhy jasné, žen živit se bude zcela jinak - jako bavič. Postupně se seznámil s kolegy, s nimiž roku 1969 vstupuje na televizní obrazovku coby skupina Monty Python. Zkušenosti, které získával dříve, ovšem bohatě zužitkoval.
I leckteré bizarní příhody, které doopravdy prožil (a které půvabně rekonstruuje), jako by vypadly z montypythonovských skečů - třeba zážitek s americkým imigračním úředníkem, jemuž odevzdal řádně vyplněný přihlašovací formulář, kde zemi původu označil zkratkou UK (tedy United Kingdom - Spojené království). Načež úředník se jej otázal, zda pochází z Ukrajiny, odmítaje přijmout jakékoli vysvětlení. Cleese posléze kapituloval a napsal Great Britain...
Cleese (a později Monty Python) parodoval mluvní klišé, vyšinuté logické souvislosti, klišé o dějinách, ale hlavně útočil na stavovské předsudky, které vynalézavě napadal... a zklamaně dodává, že přetrvávají podnes: "Víte, na začátku 60. let hrály třídní rozdíly v Británii tak důležitou roli, že ovlivňovaly každou oblast života, i když se o tom nahlas příliš nemluvilo."
Dnes už si sotva někdo pamatuje (a ani jinak pečlivá překladatelka Alžběta Šáchová neměla šanci to zjistit), že Cleesa jsme mohli poprvé spatřit před bezmála půlstoletím. V sobotu 24. června 1967 uvedla Československá televize speciální (mimo)díl seriálu The Frost Report, nazvaný S Frostem o Anglii. Kousavě satirické scénky komentující anglickou společnost i u nás ideově vyhovovaly a navíc se mohly pochlubit vítězstvím na televizním festivalu v Montreux, získaly tam Zlatou růži. Jen netuším, proč nejen tento televizní pořad je vydáván za (gramofonové?) album, navíc samotným Cleesem označené za lajdácké.
Raná Cleesova tvorba, již autorská, protože skeče psal a zároveň v nich vystupoval, se bohužel dochovala v neúplnosti, řada pořadů byla smazána prostě jen proto, aby velké kotouče s videopásky nezabíraly v archivu jinak využitelný prostor. Naštěstí montypythonovskou éru máme (snad) pokrytou v úplnosti.
Cleese své vzpomínky završuje překvapivým přesmykem k současnosti, kdy se po letech (roku 2014) skupina - byť ochuzena o jednoho již zesnulého člena - znovu sešla na jevišti, v přímém přenosu vysílána do kin doslova po celém světě. Představení nazvané Monty Python živě (převážně), které připomnělo nejslavnější skeče, dosáhlo mimořádného ohlasu. Divákům ani v nejmenším nevadilo, že vysoký věk dolehá na všechny aktéry. Cleese letos oslaví již sedmasedmdesáté narozeniny, jeho druhové jsou jen o několik let mladší.
John Cleese: No, nic...
Přeložila Alžběta Šáchová
Vydalo nakladatelství Argo v roce 2016, 392 stran.
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha, www.mirror.co.uk
http://www.argo.cz/knihy/208323/no-nic/
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Co má společného zámek v Třešti se spisovatelem Franzem Kafkou a k čemu zámek slouží, na to odpověděla v následujícím rozhovoru ředitelka zámeckého hotelu Pavla Pěkná. Sama o znovuotevřeném novorenesančním sídle tvrdí, že to byla láska na pr...
Režisér Václav Krška (1900-1969) patří mezi české režiséry, kteří zůstávají ve stínu svých slavnějších kolegů. Je uznáván jako průkopník poetických či lyrických výpovědí, jenž měl tu smůlu, že svého uměleckého vrcholu dosáhl v...
Nakladatelství Motto vydává reedici tajemného světa královny české fantastiky, Petry Neomillnerové, povídkové knihy Zaklínačka Lota. Co vše se skrývá v tajemném vybájeném světě, kde najdete nejen z...
Již ve čtvrtek 7. února se po osmé v pražském klubu Rock Café uskuteční exhibice českého slamu. První letošní velká akce přivítá mistra loňského roku i zahraničního hosta. Startuje se úderem...
Filmový festival inakosti nabídne v březnu filmy o homosexuální menšině v pěti slovenských městech. Přehlídka startuje 1. března v Žilině, Bytči a Trenčíně. Opomenuta nezůstane ani slovenská metropole, kdy festival mohou diváci na...