Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Film Šimon a Matouš jedou na riviéru (1975) byl ve své době velmi populární a podepsal se na duši nejednoho malého rváče. Proč je mlácení a urážení lidí taková legrace, těžko říci. Oba hrdinové totiž narazí na šéfy mafie, kteří jsou sice mocní a nebezpeční, ale díky sérii náhod taky dost neschopní.

Šimon a Matouš jsou dva mládenci v nejlepších letech. Mají však velký problém. Potřebují si vydělat peníze a poctivá práce jim zrovna nevoní. A tak se živí drobnými krádežemi. V žaludku však pořád kručí, hlavně obtloustlému Šimonovi. Jejich kamarádství je vybudováno jen na potřebě, mít pro akci někoho při ruce. Proto je jejich klábosení dost opepřené různými narážkami, po kterých by se slušný člověk zvednul a odešel raději někam jinam. Ne tak ti dva, budou si nadávat a dělat si ze sebe legraci, jen když se později můžou rozdělit o zisk. Něco podobného není v reálu zrovna časté, což je velká škoda.

Rozhodující je myšlenka, díky níž jsou postavy prezentovány jako subjekty bez jakéhokoliv momentálního pocitu zodpovědnosti za rozpoložení, v jakém by měl být takový rozhovor vedený. Jinými slovy, může jim být ukradené, jak si ten druhý bude připadat, protože jim slova tolik neubližují nebo je neuráží. A takto je ve filmu představována celá staroitalská společnost.

Málem si dali do držky, když Šimon omylem ukradl gumové kuře, namísto pečeného. Nezbývá, než střelit řidičáky na kamion a konečně se pořádně najíst. Při té příležitosti si jich všímá jeden mafián a chce po nich, aby mu odřídili kamión se spreji proti hmyzu do Francie. Nechat se uvrtat do poctivé práce je to poslední, po čem ti dva touží, ale co se dá dělat.

Za hranice se však dostávají jenom s velkou dávkou štěstí. Náklad je plný zbraní a mafiáni začínají jejich kamión sledovat. Plánem je, sejmout oba někde po cestě a zbraně si vzít. Původně poctivá práce se mění v další lumpárnu, ale tentokrát o tom Šimon s Matoušem ani nevěděli. Vlastně, dokud to není pro zápletku nezbytné, ani do poslední chvíle netuší, že se je někdo snaží dostat. Všechno si vysvětlují povahou Francouzů.

“Copak jsi nepochopil, že to udělali schválně? Vysmějou se ti do ksichtu a teď si z tebe budou dělat legraci.” Vysvětluje Matouš, proč se je snaží někdo zastavit. Když na to konečně přichází, moc se toho pro ně nemění. Kdo by se velkých ryb bál? Šéf celé akce je naštěstí malý, uřvaný frantík s tikem. Své kumpány pořád pohlavkuje a má v celé akci dost velkou smůlu.

Došlápnout si na velké zvíře se dá, když není člověk z každé facky hned podělaný. V příběhu dvou zlodějíčků, kteří se dostávají do kleští mezinárodní mafie, si na nedostatek facek rozhodně nemůžeme stěžovat. Ukazuje se v něm také, jak moc je důležité umět spoustu věcí přehlížet a soustředit se pouze na ty, pro člověka podstatné.
Říká se, že svůj osud si dokážeme řídit sami, pokud k tomu máme dostatek kuráže. Ve skutečnosti je na každé křižovatce spousta cestiček, které nás dokáží navést i směrem, jenž je mnohem příjemnější pro nás i naše okolí. Stáváme se tak produktem společnosti, v níž nás vše nepřímo navádí k určitému akceptovatelnému klišé a někdy může být přínosné najít kuráž i k tomu, je přijmout.

Šimon a Matouš jedou na riviéru /Simone e Matteo un gioco da ragazzi
Španělsko / Itálie 1975/105 minut
Žánr: Komedie / Krimi
Režie: Giuliano Carnimeo
Scénář: Sergio Bazzini, Tulio Demicheli
Kamera: Sebastiano Celeste, Vicente Minaya
Hudba: Juniper
Hrají: Antonio Cantafora (Šimon), Paul L. Smith (Matouš), Dominic Barto (Lucky), Giuliana Calandra (Rosy), Riccardo Petrazzi (Paul), Ángel del Pozo (Steward), Nello Pazzafini (francouzský námořník), Eduardo Fajardo (pan Renard), Fernando Bilbao (Renardův ochránce), Tony Norton (Frou-Frou), Emilio Messina (Jean), Ennio Antonelli (řidič dodávky), Mario Brega
Distributor: Filmayer, Succéfilm AB

Zdroj foto: internet