Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Absolut Deafers, to jsou mladí rockeři z Ostravy, kteří přináší na českou rockovou scénu mix syrové tvrdosti, melodiky a skvěle znějících metal-rockových riffů. Nyní přicházejí s novým CD Zrození a jedou k němu i turné. V tomto rozhovoru nám ke všemu rádi řekli více.

Kluci, mohli byste nám na začátek trochu popsat vaši kapelu? Kdo je kdo, jak jste se dali dohromady a podobně?

Jsme parta lidí,která žije muzikou. Pikantní na tom je, že každý z nás poslouchá jiný styl a prosazuje ho do nových skladeb. Takže je veselo. Dohromady jsme se dali docela jednoduše. Většinou to bylo na doporučení. Prvními členy byl Jan Jašek – zpěv a Jirka Czyž – kytara. Potom přišel Radek Sněhota a vzápětí za ním Martin Zeman – bicí. Posledním příchozím byl Aleš Venglář – basa, který přišel ve chvíli, kdy se Jan začal věnovat pouze zpěvu.

Jak to ve vaší kapele funguje? Kdo má hlavní slovo a jaký má u ostatních respekt?

V kapele se respektujeme navzájem. To nám jde nějak samo. Každý z nás vládne nějak svým nástrojem, nějak se hudebně vyjadřuje a nějak přemýšlí. Bez vzájemného respektu by to myslím nešlo. Přirozený respekt máme z lidí, kteří něco umí, třeba z Aleše Bajgera a Jardy Bartoně, ti kapele pomohli s produkcí CD a aranžemi a jsou docela přísní.

Už téměř rok vystupujete v jednotných „kostýmech“, které jsou černé a moc pěkné. Jak se vám v nich hraje a kdo je má na svědomí?

Akce kostýmy vznikla na popud fanoušků, že vypadáme divně. Tedy to, že někteří z nás vypadají divně, zůstává, jen máme kostýmy. Byla to dlouhá diskuse, jaké kostýmy máme mít, a nakonec jsme se obrátili na módní návrhářku Ladu Vyvialovou, která to pojala docela moderně. Nikdo z nás to nečekal a byli jsme dost zaskočeni. Dneska nám ty kostýmy přijdou úplně normální. Hold umělcům se musí věřit.

Řekněte mi něco o novém albu Zrození. Jaká byla cesta k jeho zrození?

Album se rodilo hodně pomalu. Byli jsme docela zavaleni informacemi, co je tzv. inn a up, jak bychom měli hrát, která muzika je světová, radili nám, že si musíme ujasnit, jaký styl budeme hrát, atd. Docela jsme si s tím lámali hlavu a také jsme chtěli dělat muziku tak, jak ji máme rádi a jak ji cítíme. Nakonec jsme album udělali, jak je nám to vlastní. Myslím, že jsme si na něm vyjasnili, kdo jsme a kam chceme jít, čímž jsme se Zrodili.

Co má ono zrození v názvu všechno znázorňovat? Cítíte se tak i vy?

Jak jsem už psal. Cítíme se tak i my, ale chtěli jsme naše pocity vyjádřit na širších tématech, které nás obklopují. Jan je vnímavý člověk a jeho texty jsou odrazem jeho pocitů ze současného světa.

Deska obsahuje spíše české písničky. Nebyla to pro vás moc velká změna? Zpívá se vám obecně líp česky nebo anglicky?

Angličtina je pro nás druhým jazykem, ve kterém se zejména Jan rád vyjadřuje. Nicméně vadilo nám, že textům mnoho lidí nerozumí, a chtěli jsme, aby se hudební sdělení spojilo se slovním. Proto jsou anglicky jen dvě skladby.

Co na Zrození najdeme? Na co jste nejvíce hrdí?

Každý je hrdý na svou skladbu. Docela pečlivě jsme vybírali, co na CD dát a co ne. Upřednostnili jsme kvalitu před kvantitou a proto je na CD jen devět skladeb. Za celou deskou si stojíme a podle reakcí fanoušků se povedla.

Moc mě zajímá, jak jste přišli a jak probíhala spolupráce s finským umělcem Mikkem Lagerstedtem, který je autorem návrhu vašeho přebalu?

Za tím stojí naše dvorní studio Kantors a Jirka Kantor osobně. Zadali jsme jim grafiku obalu, včetně návrhu. Jak už to bývá, pořád to odkládali, že ještě nedozrály myšlenky, a potom nám poslali návrh, kde použili uměleckou fotografii Mikka. Myslím, že Mikko má k současnému umění co říci a dokáže jako jeden z mála vyjádřit emoce. Měli k dispozici celý master CD a vzhledem k tomu, že hudba podle jejich názoru ty emoce má, chtěli, aby i obal ty emoce vyjádřil.

Přebal na mě působí takovým typickým severním a také metalovým dojmem. Byl to účel?

Podle slov autorů to vytrysklo z umělcovy fantazie na základě poslechu CD. Myslím, že jsem již psal, že umělcům se musí věřit. Každý ve svém oboru je jedinečný a každý ztvárňuje své pocity.

Jak probíhalo nahrávání a tvorba nového materiálu? Nepřišla žádná krize?

Nahrávání probíhalo pod taktovkou producenta Aleše Bajgera a můžu říct, že na krizi nebyl čas. Prohnal nás takovým způsobem, že jsme ani netušili, že to dokážeme. Ve studiu bylo vysoké pracovní tempo a každý z nás musel zahrát na 150 procent s maximálním důrazem na emoční projev. Práce podle mého gusta.

Co vy a Arakain? Jak jste si užívali společné turné? Jak se hraje jako jejich předkapela?

Arakain je pro mě vrchol profesionality. Obtížně se to popisuje, ale je to neuvěřitelně fungující stroj, který si neodpustí žádné zaváhání, žádnou maličkost. V naprostém kontrastu s tím je chování a přístup jednotlivých lidí. Přátelský, milý, vždy ochotný poradit, pomoci. Prostě nemám slov. Hrát před nimi je velká zodpovědnost. Nejen k nim, abychom jim to nepokazili, ale také k fanouškům, kteří jsou zvyklí na super muziku, světla, zvuk, atd. atd. Hodně jsme se snažili a na oplátku nás fanoušci Arakainu přijali. Strávili jsme s Arakainem a jeho fanoušky krásné dva roky a doufáme, že si spolu ještě nějaké turné dáme.

Blížící se turné kapely startuje už 15. listopadu v Želeči u Tábora.

Můžete nám na Arakain něco prozradit? Něco tajného, co se o nich moc neví?

Nevím, jestli je to tajné, ale podle mě málo lidí ví, jak Arakain tvrdě pracuje na tom, aby to na koncertech vypadalo tak, jak to vypadá. Neuvěřitelné množství času a úsilí věnují tomu, aby fanouškům dali to nejlepší a aby je potěšili. Když přijde koncert, tak ukazují jen bezstarostné tváře plné úsměvů, ale takový karneval to není.

A co Lucie Bílá, která s nimi jela jejich turné k výročí 30. narozenin? Neměli jste chuť si ji také pozvat na pódium na nějakou píseň?

S Luckou jsme prožili skoro jeden celý rok. Docela jsme si povídali a neuvěřitelné bylo, jak nás taková malá bytost dokázala nadchnout pro muziku a motivovat. Sálá z ní neuvěřitelná energie a věří na dobro. Jednou někde uprostřed turné nás překvapila a každému z nás dala ručně vyráběné anděly pro štěstí, které vyrobil její přítel sochař. Věta „kluci, tady máte ode mě anděly pro štěstí, kteří vám budou pomáhat a budou vás chránit do doby, než si půjdete pro anděla opravdového“ (Ceny anděl). Co k tomu více dodat. Snad jen to, že fungují.

Kde berete energii na lítání po koncertních pódiích? Když si vzpomenu, jak jste se ani na chvíli nezastavili…

Snažíme se lidem energii dát a oni nám ji stonásobně vracejí. Není větší dobíječ energie, než když vás plný sál povzbuzuje a na konci koncertu křičí o přídavek. Po koncertu býváme nesmírně unaveni, ale šťastni.

Rozhovor zakončím otázkou na vaši budoucnost – co máte nyní jako cíl a sen?

Podzim roku 2013 a začátek roku 2014 jedeme naše turné Zrození, které bude mít 20 koncertů po Česku a Slovensku. První část turné bude s kapelou Citron a druhá část s kapelou Kreyson. Poslední koncert je tuším na konci dubna v Žilině. V létě budeme jako každý rok na festivalech a podzim roku 2014 je zatím otevřený. Jaký máme sen? Přiznám se, že my máme spíš pocit, že ten sen žijeme. Žijeme ho se super lidmi, na každém koncertě se super fanoušky a na každé zkoušce se super partou. Větší sen mně nenapadá. Cílem je dělat dobrou muziku, která se bude lidí dotýkat svými emocemi a která bude vyprávět příběhy nebo pocity jednotlivých autorů.

Přeju, ať se vše daří, a snad brzy na viděnou!

Foto: rock.cz