Kultura21.cz

Jedním z umělců, kteří vytavují v Pasáži českého designu, je také česká malířka Rosana De Montfort. Je součástí projektu ARTVARIUM, který nejen díky své architektonické zvláštnosti vykvetl právě v útrobách této pražské pasáže do pozoruhodných proporcí. Mít v srdci metropole bezbariérový, neomezeně otevřený výstavní prostor, který dominuje rozlehlé pasáži pod skleněnou klenbou, pokládá i Rosana De Montfort za geniální nápad. Prezentovat významné umělce v jednotné spolupráci, pokládá i ona sama za skvělou příležitost.

V Pasáži českého designu tvoříte s několika výtvarníky projekt ARTVARIUM, což je „výkladní skříň“ současné tvorby tuzemských tvůrců. Nepochybně z toho máte velkou radost…

Nejprve bych asi chtěla přiblížit projekt ARTVARIUM, abych mohla vysvětlit, jak významná kulturní událost to je. Majitelky Pasáže českého designu, Štěpánka Zinkaizlová a PhDr. Hana Homolková se ve spolupráci s kurátorkou, PhDr. Renatou Mužíkovou, PhD., daly do vytvoření uměleckého výstavního zázemí v době pandemických restrikcí a nařízení vlády. Během měsíců, kdy dveře všech galerií, výstavních síní a kulturních domů musely zůstat uzavřeny, se zrodil projekt, který nejen díky své architektonické zvláštnosti, ale i invenci těchto žen, vykvetl do pozoruhodných proporcí. Mít v srdci metropole bezbariérový, neomezeně otevřený výstavní prostor, který dominuje rozlehlé pasáži pod skleněnou klenbou, je geniální nápad. Prezentovat v něm významné umělce v jednotné spolupráci, je životním dílem.

Samozřejmě mne to těší být součástí takového dění, našla jsem v projektu nejen cestu, ale i cenné kamarády. Člověk, který tráví dny u plátna, nemá moc času na komunikaci. Tady už pro nás byl udělaný výběr kurátorkou, která díky svým schopnostem čte lidi jak knihu. ARTVARIUM není jen (tedy z mého pohledu) výstava tvořivců, kteří o tento projekt mají zájem. Je to hluboká studie skupiny lidí, kteří zrcadlí v tvorbě intenzivní zážitky, a něco nás spojuje. To, že jsem mezi lidmi stejných nálad, mne moc těší. Cítím se na světě víc „doma“, zač jsem vděčná.

Bylo těžké se do projektu Artvarium dostat? A co tam všechno vystavujete?

To slovo „dostat“ asi není ten správný výraz, neboť vykresluje situaci, kterou může výtvarník nějak aktivně ovlivnit. Tady to nelze. Projekt mi byl nabídnut kurátorkou, doktorkou Mužíkovou, která si své lidi pečlivě vybírá, a já se do něj s radostí zapojila.

Vystavuji zde velkoformátové obrazy z cyklu „DULCE DYSTOPIA“, jenž promlouvá o technologizaci životního prostředí a mezilidských vztahů, a to vše s jasným nevyhnutelným, kalkulovatelným výsledkem. Nemluvím v něm o konci civilizace, ale o cyklu civilizační existence, která se neustále obnovuje v perpetuaci vzrůstu a deklinace. Mám ráda hru na osud. Čtu konspirativní literaturu a sleduji tržní politiku, mapuji lidské tendence. Změna a její příčina mne vždy zajímala.V mých obrazech se pak objeví můj pohled na vývoj, jehož jsem součástí. Není to kritika toho, jak žijeme a jak se chováme k přírodě a jeden k druhému, je to jen odraz toho, jak to vidím z mého úhlu. Zrovna teď je doba, ve které velká část populace díky internetu sděluje své krizové chování a já věřím, že není bezdůvodné. Pozoruji, cítím, namaluji.

Byla jste nejen na vernisáži, ale měla jste i komentovanou prohlídku. Jaká byla atmosféra a jak to celé proběhlo? Byl to velký zážitek?

Sešla se zde celá škála fanoušků, umělců a sběratelů. Ti se mohli nejprve sami pokochat s kafem v ruce a potom si celou výstavu s výkladem užít kolektivně. V objektu je umělecká kavárna Art-n-Coffee s bohatým repertoárem dobrot, takže po suchu nikdo nezůstal.

Akce začala hlavním proslovem galeristky, doktorky Hany Homolkové, a úvodním představením projektu kurátorkou, doktorkou Renatou Mužíkovou. Posléze jsme se přesouvali k výstavním vitrínám každého účastníka projektu, kde kurátorka představila umělcovu tvorbu a předala slovo, aby každý z nás mohl také povyprávět o svých dílech. S vystavujících tam nyní jsou Jan Homola ART332, Klára Sedlo, Michael Třeštík, Romana Šubrtová, Patrik Rutkovský, Irena Procházková, Jiří Bělohlávek, Miroslav Mužík, Thierry Funck, Tereza Lišková, Lucie Vacková, Jaroslav Jerry Svoboda, Věra Krumphanzlová, Ren ART332 a moje maličkost.

Po komentovce jsme zahájili vernisáž Karolíny Koblen, jejíž výstavu pod názvem „MySelf“ můžete vidět v prostorách kavárny Art-n-Coffee do 23. února 2022. Tato výstava je rovněž v kurátorské režii doktorky Renaty Mužíkové. Karolína také vystavovala v projektu ARTVARIUM a je tak členem naší artvarijní rodiny, takže to byla chytrá myšlenka tyto dvě akce propojit. Bylo to celé dokonalé.

Jaké to je sejít se tahle „hromadně“ s kolegy?

Tak o tom žádná! Představte si, že každý z umělců sedí měsíce u fochu a dělá něco, o čem skoro nehovoří. Pak najednou ho vypustíte do skupiny stejně naladěných jedinců v hromadné komentované instalaci. To musí zákonitě jiskřit!

Já jsem se tam velmi vlnově napojila s kolegou Jaroslavem Jerrym Svobodou, který vystavuje opodál. Když jsme si vzájemně vyslechli komentáře, bylo to jako když vám někdo bere slova od úst. Zjistili jsme, že máme velmi podobné vize.
Namalovali jsme totiž ve stejnou dobu obraz s identickým námětem, a to Dámu s Hranostajem, ale oba jsme toho hranostaje vyobrazili jako robota ve stejných barvách. Jako, to není jen tak, ne? To se musí zákonitě prohloubit.

Byli tam ještě mnozí další, se kterými se budu vídat a spolupracovat i nadále. Je to osudový projekt pro více lidí, nejen mne. Jsem moc ráda, že mám tu čest mít kolem sebe tak cenné jedince.

Jak bude projekt ARTVARIUM dlouho v Pasáži českého designu otevřen?

Mám dojem, že projekt ARTVARIUM není nějak časově omezen. Tak úspěšná spolupráce výrazně ovlivní kulturní dění Prahy a proto nevidím důvod, proč by neměla trvat na věky.

Co vás čeká a nemine v nejbližším období?

Kromě výstavy v projektu ARTVARIUM, která potrvá do 11. května 2022, mám několik stálých výstav. V Olomouci na Dolním Náměstí můžete ve Vinárně pod Pálavou vidět selekci mých polo-abstraktních obrazů. V Novém Jičíně na Masarykově Náměstí v Martin Café mám výstavu obrazů již třetím rokem. Na Zámku v Bílovci jsme s panem kastelánem, Eduardem Valešem, vypracovali koncept Zámecké Galerie, kde mám instalovány velké formáty.

Na tento rok mám připravenou ještě výstavu ve spolupráci s Romanou Štryncl v projektu zvaném ROMY&ROSE, která bude probíhat v červnu na Zámku Lysice, kousek od Brna. Na srpen a září pak připravuji obrovskou výstavu v Domě kultury v Kroměříži, kde bych chtěla prezentovat celý cyklus „DULCE DYSTOPIA“ asi dvaceti velkoformátových fantaskních maleb.
Podílím se na kreaci výtvarného projektu s manželem, Russellem, který bude sjednocovat několik technik do cyklu obrazů, ale to je zatím tajné.

Starám se také o celoroční program v Galerii MonAmi, která je součástí moderní kavárny a knihkupectví na Bíloveckém náměstí. Zde se jako kurátorka snažím benefičně činit ve prospěch kultury našeho malého regionu a s majitelkou, Janou Vařákovou, a zastupitelstvím města, vytváříme artové projekty s dětmi i dospělými. V Bílovci mne čeká přestavba budovy mé vlastní galerie, která by se měla začít rýsovat během příštích měsíců.

To je tak z kraje, ale jsem si jistá, že se k tomu všemu připojí jistě i další nečekané projekty. Těším se na tu neznámou příležitost. S parádními lidmi, jaké mám kolem sebe, to bude všechno velmi zábavná podívaná (smích).

Foto: archiv Rosana De Montfort