Nickelback aneb jak O2 aréna praskala ve švech
Banner

Nickelback aneb jak O2 aréna praskala ve švech

Email Tisk

200hud7. listopadu k nám poprvé zavítala kanadská formace Nickelback s Chadem Kroegerem. Pro svoji první pražskou návštěvu si vybrali O2 arénu, kde před nimi vystupovaly už i jiné zahraniční hvězdy, jako například Bon Jovi nebo Ozzy Osbourne, který navštíví O2 arénu znovu, a to 7. prosince se svojí nesmrtelnou legendou Black Sabbath.

 

I přes časové napínání dychtivých fanoušků jsme se všichni nakonec dočkali. Jako první se však ještě před Nickelback předvedla americká úderka Skillet s daleko rockovějším představením, musím říct. Ti nastoupili s pořádnými peckami a rozskákali tak celou arénu. Skillet se u nás taky u příležitosti prvního vystoupení Nickelback ukázali zdejšímu publiku jako novum. Soudě podle reakcí obecenstva je ani moc lidí neznalo. Po jejich odchodu z jeviště jsem však přede mnou i za mnou slyšel nadšené ohlasy a věty typu: „To bylo boží!“ nebo „Jak přijdu domů, musím si o nich na netu zjistit víc!“

Skillet potěšili i mnoho jedinců mužského rodu, protože mít v kapele dvě parádní ženský, není jediný důvod, proč by tomu tak být nemělo. Překrásná Jen Ledger sedící na pozici bicwomanky svým hlasovým projevem dostávala všechny do kolen.

hud

Nickelback pojmenovali toto svoje turné jako The Hits Tour, čehož se ujali i Skillet, jelikož pálili jednou hitovku za druhou. Hero, Monster, Awake And Alive, Sick Of It, Circus For A Psycho a další.
Po tomto kousku tedy již všichni nedočkavě volali, čekali a pískali po Nickelback. Ti nás však napínali až do posledního momentu extáze. Nicméně, v mezičase zkušení zvukaři příjemně hráli: Metallica – Seek And Destroy, Guns N‘ Roses – Welcome To The Jungle, Def Leppard – Pour Some Sougar On Me, pár pecek od AC/DC, Mötley Crüe a před samotným vystoupením hlavní hvězdy večera pustili na počest kapely Pantera legendární pecku Walk, při níž osolili zvuk ještě víc nahoru, takže kytarové pasáže, dnes již bohužel zesnulého, Dimebaga Darella se vám vrývaly do kůže, což někteří jedinci špatně rozdýchávali, protože přiznejme si, že většina fanoušků přišla na něco jiného. Já ale, protože jsem velice znalý, co se hudby a převážně metalových skupin týče, jsem si jejich výběr dokonale vychutnával a podupával do rytmu i s recitováním samotných textů.

Poté, co byla Walk asi ve své polovině, světla pohasla, rozsvítilo se pódium a na velkých obrazovkách se začaly promítat fotky a články Nickelback, po kterých nastoupila kapela s údernou skladbou Animals. Následovaly i další hity jako Far Away, Savin‘ Me, Lullaby, If Today Was Your Last Day, Rockstar, Gotta Be Somebody, How You Remind Me, Too Bad i jiné.

Dle výčtu skladeb můžete usoudit, proč Skillet podali lepší a hlavně tvrdší výkon. Nickelback pojali toto turné spíše podle očekávání svých fanoušků, a proto nezazněl třeba ani tribute Side Of A Bullet.

Avšak i přes všechny plusy a mínusy; kdy třeba v jedné písni ujela Ryanovi trochu nit, ale na konci písně po jásotu Chad zdviženým palcem na něj signalizoval, že je vše v pořádku a (skoro) nikdo si toho nevšiml, nebo že Peake nestíhal někdy s hlasem a výšky tahal dost agresivně a nepřirozeně, jsem si jejich výstup docela užil. Dle mého soudu ale Nickelback jsou svým stylem, co se tvrdosti týče, spíš již tvrdším popem, než rockem, jak tomu bylo v jejich slibnějších začátcích. Když máte ale základnu žen, hltajících váš vzhled a ochotných odpustit vám i nějaké ty koncertní chybky, tak proč to za ty peníze nedělat že?

Sečteno, podtrženo. Celkem dobrý koncert, i jsem si s Chadem pár songů zazpíval, když jsem stál v davu, ale co takhle příště dát jako jedničku Skillet a předskokana Nickelback?!

Jo, a ještě taková tečka na závěr. Pokud se budete chtít posilnit alkoholem na koncert do O2 arény, udělejte to radši už před vstupem do areálu. Ne že by tam bylo třeba drahé nebo hnusné pivo, ale proto, že dovnitř vás ochranka nepustí s pivem v ruce - asi se vedení bojí, že by se rockeři polili. Stejně tak s batohem – vy si totiž, chtě nechtě, ten batoh nebo větší bundu prostě musíte dát do šatny za 30 korun, jinak vás tam prostě nepustí. Tak se dělá byznys! Vyrejžujete na vstupenkách a ještě další penízky z vás vyklepou přímo na místě. On si člověk řekne: „30 korun, to není tak moc,“ ale vynásobte si to kapacitou arény.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa


Partneři

Hledat

Z archivu...

Nové komentáře


Literatura

Moodroký chlapec si vás získá

moodroky chlapec200Nakladatelství Ikar před pár dny vydalo další knihu populární spisovatelky Danielle Steel s názvem Modrooký chlapec. Na první pohled mě zaujala půvabná a decentní obálka se zimní tématikou, kde můžeme na pozadí parku se zasněžen...

Divadlo

Nemusí to znamenat nic, ale mohlo by!
ImageKlidné vody vyšetřovací stanice rozčeří krátký telefonát oznamující záhadnou vraždu u Betlémáku. Parta z kriminálky Aneňák jde do akce! Divadlo Na zábradlí uvedlo poblázněnou krimi-komedii autora Egona Tobiáše...

Film

Světoběžný dokumentarista Joris Ivens

ivens 200Akademie múzických umění vydala již několik zasvěcených monografií věnovaných světově uznávaným filmařům, najmě dokumentaristům (nalezneme tu jména jako Jean-Luc Godard, Chris Marker, Karel Vachek, Jan Němec). Nyní přibyl svazek pojednávající o Joris...