Můžete mi věřit, je to stoprocentní pravda. Polský publicista, gurmán a spisovatel Robert Makłowicz nás provede zeměmi střední Evropy – pohybuje se po území někdejšího mocnářství, otvírá okénka do historie, představuje nám atmosféru tehdejší doby v kontextu s dnešním uspořádáním. Za nás vzpomíná, i když sám pamětníkem není (je ročník 1963, tedy mladík), a vzbuzuje v nás řadu chutí. Především vydat se v jeho stopách. Měli to tenkrát vandrovní o trošku snazší, žádné hranice, pěkně od země k zemi a usadit se mohli, kde se jim líbilo a kde našli práci. Sám autor je ke všemu velkým vyznavačem dobrého jídla a pití, tedy s každým místem ho pojí místní specialita, o které se samozřejmě zmiňuje. Všechny postřehy z cest se tak úspěšně snaží přetavit na chutě, a tím je jeho Café Museum vskutku šťavnaté.
Navštívíme Rakousko, Maďarsko, Slovensko jen v náznacích, dotkneme se Čech, ale nejvíc pobudeme na jihu – v zemi mu nejmilejší (hned po Polsku) – v Dalmácii. Autor je opravdu požitkář každým coulem, dokáže nás navnadit k cestování, podporuje touhu k ochutnání vyhlášených pokrmů té které oblasti. Jeho knížka je trochu cestopisem, trochu kuchařkou, hlavně však velmi příjemným čtením o dobách minulých, které možná nebyly tak nepříznivé, jak se nám zdálo z dějepisu. Vnukává nám přesvědčení, abychom se cítili jako Středoevropané, ano, my, jejichž státy vznikly po 1. světové válce rozpadem Rakouska-Uherska. Ukazuje a dokazuje, že máme mnoho společného, jsme provázáni víc, než si myslíme a chceme. Vždyť naši pradědové vandrovali po území od moře k moři, nepotřebovali víza, cestovali, poznávali, učili se jazyky a tam, kde zakotvili, se jim povětšinou dařilo.
Je to krásné vzpomínání, i když občas psané pěkně drsně a nevybíravě. Při čtení každého musí napadat srovnání dnešních dnů s minulostí. A nějak se začne ozývat červíček-pochybníček: Nebylo ono to Rakousko-Uhersko lepší než ten podivný útvar, kterému říkáme Evropská unie a který nás nutí do podivných zákonů? Možná to díky oněm pochutinám, které autor předkládá, vypadá hodně růžové (což nebylo), ale víc pozitiva pro minulé tu na nás vyskakuje, to mi věřte.
Makłowitz, Robert: Café Museum
Vydalo: Nakladatelství Dokořán, Praha 2014
Počet stran: 176
Hodnocení: 90 %
zdroj foto: nakladatelství
| < Předchozí | Další > |
|---|
Přinášíme vám rozhovor s Janem Gregarem, ředitelem hudebního festivalu Praha Žije Hudbou 2018. 
Kniha s provokativním názvem Buzíčci od Jana Folného vyšla v den kulturního festivalu zaměřeného na gay, lesbickou, bisexuální a transgender tematiku - Prague Pride 2013.
Hned z počátku se musím přiznat, že nejsem kdovíjak zdatnou literární teoretičkou. Tak jako je zahradníkův um podmíněn dlouholetou a ustavičnou prací, jež je korunována nádherným, plným květem, libě vonící růžové růže, je i v oblasti literární teorie dan...
Divadlo Tyjátr vzniklo v pěti lidech v roce 2002 pod Otrokovickou besedou. Nyní početnější parta nadšenců do divadla a hraní je zaměřena především na pohádky a komedie a nebrání se ani různým akcím města Otrokovice. Ve ...
Druhé nejvyšší ocenění, Zvláštní cenu poroty, si z festivalu ve Varech letos odvezl film Chlapi nepláčou. Dobře napsaný, suverénně zrežírovaný a také výtečně zahraný snímek, nahlížející z nečekaného úhlu na stále bolavé následky „jugoslávské války“, na festiv...