Štěpán Kopřiva na mě v české moderní literární tvorbě působí docela jako chameleón- nejen že překládá z angličtiny, píše kvalitní řežby a scifárny, ale i fantasy, nyní se dokonce pustil do boje s detektivkou. Jak dopadl jeho nejnovější počin, detektivka ze současné Prahy s názvem Rychlopalba?
Detektivnímu žánru příliš neholduji, tedy až na čestné výjimky (Lehane, Bruen, Červenák, Granhus). Proč? Nemůžu vystát prvoplánovitou nalajnovanou formu a zejména hlavního hrdinu, který bývá často prezentován jako někdo mezi bezchybným všeználkem a polobohem. I proto mě Rychlopalba oslovila – hrdina se sice snaží, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost - je tedy morálně na výši - avšak prostředky užité k tomuto cíli už tak etické a morální nejsou.
Nechci rozpitvávat a řešit žánr detektivky jako takový, jelikož zastávám názor, že pro každého čtenáře je přístup k tomuto žánru individuální. Rychlopalbu bych klasifikovala jako temný moderní detektivní příběh. Neonoir je pro mě jen další fajnová škatulka. Ale co člověk, to názor.
Kopřiva opět ukazuje různorodost a nemůžu si pomoct, ale považuji ho vpravdě za renesančního autora. Jeho tvorbu sleduji již řadu let a tímto kriminálním románem má u mě další body navíc. Navíc je pro mě po přehláškovaném Aktivním olovu příjemné vidět, že humor a specifický cynický pohled na svět je stále jasně daný, i když ne zas tolik v popředí.
Mezi hlavní přednosti Rychlopalby bezesporu patří její mistrovské zpracování. Obávala jsem se, že příběh z policejního prostředí bude působit vyumělkovaně a nepatřičně – že z celého příběhu vznikne za vlasy přitažený kýč. Opak je ale pravdou; atmosféra i zápletka působí organicky a hlavně uvěřitelně. Podobně mě uchvátila i forma vyprávění, rozdělení do kapitol.
Střípky věcí, událostí a popisů, které jsem nečekala a které mě překvapily: policejní služba ze života, autentické prostředí posiloven, čestná zmínka o francouzském buldočkovi, závislost na redbullech (nebo čirý product placement?), nezapomenutelný fanoušek Milušky Šplechtové a negativní názor na Pražáky.
Přijde mi zajímavé, jak se české literární podhoubí mění a jak mnoho autorů začalo holdovat detektivním románům - za všechny uvedu historické detektivní příběhy Juraje Červenáka. K radosti by mi stačilo, aby se Kopřiva rozhodl vydat další detektivku, od které se až do přečtení do dvou ráno neodtrhnu. Pokud chcete zakusit fiktivní moderní policejní svět a úskalí vyšetřování temného zločinu, směle se do Rychlopalby pusťte. Nemluvě o tom, že čtenářům Kopřivy tento klenot v knihovně samozřejmě nesmí chybět!
Název: Rychlopalba
Autor: Štěpán Kopřiva
Žánr: detektivka
Nakladatelství: Crew
Rok vydání: 2015, pevná vazba
Počet stran: 376
Hodnocení: 99 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Vymyslela jsem si fiktivního redaktora, který mi položil pár otázek, jejichž cílem je prozradit o mně pár informací. Jmenuje se Alfréd Lebeda a je to děsný pohodář. Během našeho rozhovoru kouří doutník, popíjí fair...
V nakladatelství Metafora vyšel první díl nové detektivní série Policajtka a mystik s názvem Smrt jako umění.
"V mnoha věcech se práce nijak neliší od ostatních divadel. Musím postavit repertoár, sehnat týmy na jednotlivé inscenace, tady navíc včetně herců," říká Věra Mašková, která je už několik let uměleck...
Stačí ho pětkrát vyvolat před zrcadlem a on se objeví, ale proč by to někdo dělal. Candyman, kultovní hrdina všech strašidelných historek, jehož poznávacím znakem je zlověstný hák natřený medem a roj včel. Mladý výtvarník Anthony má pocit, že jeh...