Sara Gruenová: Na břehu jezera
Reklama
Banner

Sara Gruenová: Na břehu jezera

Email Tisk

na brehu jezera 200Na břehu jezera bude ta příšera, chtělo se mi vtipkovat ještě několik stran poté, co jsem začala číst tuto téměř čtyřsetstránkovou bichli a propadala hrůze z toho, jakáže snobská a lochneská příšernost mě čeká. Až když jsem byla asi na dvousté straně, uvědomila jsem si, že tuhle knihu nepustím, dokud ji nedočtu, tak hluboce mne oslovila. Povrchní začátek knihy jen dokresloval kontrast syrovosti a opravdového a uvěřitelného lidského příběhu, který přinesla poté…

Anotace vypovídá o textu následující: Madeline a její manžel Elis se znemožní na silvestrovském večírku roku 1944 před celou filadelfskou společenskou smetánkou a Elisův otec mladému páru za trest omezí přísun peněz, který je pro ně jediným příjmem. Mladík si usmyslí, že otcovu ztracenou přízeň znovu získá, pokud dokáže to, co se jeho otci před mnoha lety nepodařilo. Musí „ulovit“ proslulou lochneskou příšeru. Maddie se společně s ním a jejich nejlepším přítelem Hankem neochotně vydá přes Atlantik, navíc v době války, a svůj bezpečný svět nechává za sebou. Trojice se ocitne v zapadlé vesničce na Skotské vysočině, kde místní nemají pro privilegované vetřelce nic než opovržení. Potraviny jsou na příděl, panuje nedostatek paliva a klepání pošťáka může věštit tragickou zprávu.  Přesto si Maddie drsný půvab a nenápadné kouzlo skotské krajiny zamiluje.  Postupně se seznamuje se dvěma mladými ženami a život jí ukáže, že je svět větší a emočně bohatší, než si kdy myslela…

na brehu jezera1

Snobský život versus samé dno
Anotace zněla výborně a opravdu mě nalákala natolik, že jsem si tuto knihu rezervovala pro den, kdy nefungovala elektrika. Znáte to, to pak nelze dělat nic, jen čekat, až vám plyn ohřeje vodu na čaj. Za okny pršelo a já jsem ještě netušila, že zbytek dne strávím na skotském venkově se vší jeho tajemnou a obyčejně lidskou parádou. Začátek příběhu je skvělou psychologickou studií ukazující, jak přemíra peněz a společenské postavení dělá z lidí floutky, zrůdičky a malé vrahounky schopné si píchat kudly do zad jen kvůli křivému pohledu nebo malé slovní urážce. Když se potom hlavní hrdinové vydávají na cestu válečnou zónou, která je krvavým a bolestivým předělem mezi dvěma rozdílnými světy, k břehu jezera proslulého tou podivnou příšerou, rozvíjí se příběh, u kterého jsem si na minulý život hlavních hrdinů ani nevzpomněla. I přesto, že je stále přítomna účelová linie jejich minulého života.

Nová energie příběhu, atmosféra, intimita a dokonalá psychologie postav naprosto přehlušily jakákoliv nepodstatná a povrchní fakta ze začátku vyprávění. Madeline se postupně dostává do života, který je pro ni neznámý, navíc řeší problémy s věčně opilým manželem, jenž je navíc závislý na lécích na uklidnění. Tady autorka skvěle vycházela z reality, věrně popsala, jak taková věc na člověka a rozklad jeho osobnosti působí. Ze skutečnosti vycházela v jisté míře i v dalších historických faktech, na což v knize upozorňuje, ale popravdě: i kdyby si to všechno Sara Gruenová včetně války vymyslela, odpustila bych jí to.

Umění komorního příběhu
Nevím, jestli můžu toto vyprávění zařadit mezi komorní. Vlastně se tam toho moc neděje, je to jen příběh několika lidí, jejichž životní cesty se protnuly v jednom zapadlém hostinci na skotském venkově, kde se každý večer vaří pro pocestné, kde se sní o nylonových punčochách, protože v době války byly cenným platidlem… Větrem, zimou a drsným životem ošlehané ženy, lidské duše, ponuré příběhy v kontrastu se zdánlivým životem v bavlnce, z něhož přišla Madeline. Ale i ona skrývá drsná tajemství, ze kterých vyšla snad jen zázrakem duševně zdravá… Nebo si její manžel myslí opak?

Vzájemné ubližování versus čistá láska?
Aby bylo romantice učiněno zadost, vložila autorka do knihy lehkou romantickou linku a zakončila ji i vkusnou a nesmírně vzrušující erotickou scénou. Jen těžko kdy jindy budete s něčím souznít jako s tím, co se děje tady. Na břehu jezera. V atmosféře nedůvěry, snahy mezilidsky si ubližovat, v atmosféře fyzických následků podobného chování se rodí silná pouta, přátelská i milenecká.

Víc nebudu prozrazovat, protože Na břehu jezera je kniha, o které se nesluší říci příliš. Je tak hluboká, v jistých částech i mysteriozní, že potřebuje čtenáře. Ne planá slova…

na brehu jezera2O autorce
Sara Gruenová (nar. 1969) je americká spisovatelka kanadského původu. Na svém autorském kontě má celkem čtyři romány.  Třetí z nich, poprvé vydaný v roce 2006, se stal mezinárodním bestsellerem a pod názvem Voda pro slony vyšel i v češtině. V roce 2011 se dočkal filmové adaptace. Literátčiny knihy byly přeloženy celkem do čtyřiačtyřiceti jazyků a na celém světě se prodalo přes deset milionů výtisků. Spisovatelka žije v Severní Karolíně s manželem, třemi syny, spoustou koček, psů, koní, ptáků a nejmlsnější kozou na světě.

Název: Na břehu jezera (At the Water´s Edge)
Autor: Sara Gruenová
Žánr: romantický, pro ženy, mysteriózní, historický
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2016
Počet stran: 376
Hodnocení: 100 %            
Odkaz na web: www.argo.cz 

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 29

Z archivu...

Čtěte také...

O Čechách známých i neznámých

bohemia incognita 200Kniha Bohemia incognita neboli Čechy neznámé? Václava Žmolíka vznikla podle stejnojmenného třináctidílného televizního cyklu. Trošku připomíná Toulavou kameru. Václav Žmolík nás přivádí na míst...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Punisher opět tvrdě nakopává zadky

punisher muz z kamene 200MAX série Punishera pokračuje sedmým komiksem nazvaným Muž z kamene. Tentokrát se Frank Castle vydává až do Afghánistánu, kde svede souboj se zákeřným ruským parchante...

Divadlo

Fringe festival mluví anglicky, ale oslovit dokáže každého

alt Fringe festival, který probíhá v těchto dnech na Malé Straně v Praze, je všechno, jen ne ”okrajová”, ”druhotná” záležitost, jak by se ostatně dal přeložit jeho název z angličtiny. Mladá a bohužel prozatím málo známá divadeln...

Film

Čtvrtý ročník přehlídky 3Kino záhy započne

3dBěhem prvních pěti listopadových dnů (1.-5.11.2017) se v pražských kinech Atlas a Evald pořádá již počtvrté přehlídka 3Kino – spatříme na čtyřicet převážně nových až nejnovějších filmů, zpravidla u nás dosud neznámých, natočených v tuzemsku  i u našich nejbližších sousedů,  na Slovensk...