Staří lidé si pořád myslí o malování na zeď svoje, povzdechla si ostravská umělkyně Sasanca
Reklama
Banner

Staří lidé si pořád myslí o malování na zeď svoje, povzdechla si ostravská umělkyně Sasanca

Email Tisk

vytaPetra „Sasanca“ Gherbetz (1976) je ostravská malířka a ilustrátorka, která vystudovala Ostravskou univerzitu. Ateliér malby navštěvovala u Ivana Titora. Sama sebe označuje za city folklore artist, což vystihuje její výtvarné tendence, v nichž lze vystopovat prvky folkloru, street artu, komiksu, graffiti a inspiraci Dálným východem a sci-fi. Přestože má za sebou řadu skupinových i sólo výstav, je její tvorba úzce spjata především s exteriérem. Loni se dostala do povědomí zejména pražského výtvarného světa díky své účasti v ilustrátorském klání Secret Wars.

 

Podchod u ostravského dolu Hlubina je jedním z oblíbených míst ostravské umělkyně tvořící pod jménem Sasanca. Když dostala pozvání zúčastnit se projektu Let’s Colour, který poskytl na výmalbu bezplatně barvy Dulux, neváhala. A stvořila dílo, kterým si rýpla do ostravského ovzduší.

Po kolikáté jsi už malovala v podchodu Dolu Hlubina?

Už asi popáté. Jsem z Ostravy, a navíc se znám s lidmi z Provozu Hlubina. Tento podchod je jeden z mála zdejších „legálů“, tudíž vždy ráda uvítám, že si můžu zamalovat na větší plochu.

Je tento podchod tvým oblíbeným prostorem?

vyta

Upřímně mám raději, když se maluje přímo venku na čerstvém vzduchu. Podchody obecně nejsou moc pozitivní místa. Ale tento je fajn, hezky vymalovaný, veliký, dlouhý. Hlavně se mi líbí, jak v něm eklekticky přibývají jednotlivé malby. Všechno vzniká postupně, vyplňují se prázdné plochy a za takové tři roky to bude hodně zajímavé místo.

Podchod dříve vypadal jako z hororu, barvy mu vážně pomohly

Myslíš, že barevné provedení tomuto podchodu opravdu pomůže?

Určitě, kdysi to byla taková klasika: šedý pochod, špatně fungující světlo, problikávající zářivka, celkem horor. Navíc toto není moc frekventovaná komunikace, používají ji jenom lidé pracující přímo v dolu Hlubina nebo v okolí. Proto je lepší – když už do ní musíte vlézt a ujít 100 metrů – u toho koukat na obrázky. Působí to pozitivněji.

K malování v rámci projektu Let’s Colour ses dostala jak?

Jako slepý k houslím (směje se). Vím, že byla vypsána soutěž na mural, kam jsem nestihla poslat návrh. Ale protože jsem z Ostravy, vím o věcech, které se dějí v okolí, takže jsem byla pozvána jako místní stálice na výmalbu podchodu.

Zapadají ti ostatní malby do podchodu jako celek? Lze tu nalézt různá díla, třeba vanu s kachničkou…

Zrovna vana s kachničkou mi přijde hodně příjemná a vtipná. Když se zamyslíš nad tím, v jakém podchodu je to namalováno, musí ti to vyloudit úsměv na rtech. Ale nemyslím si, že primární koncept byl takový, aby do sebe jednotlivé kousky zapadaly. To ani nejde, jedná se o velký prostor, což je časově náročné. Navíc jde o nízkorozpočtové projekty, kde často něco vznikne velice rychle. Jednotliví umělci na sebe musí nějak navazovat, ale jak jsem říkala, všechno se vyloupne až za takové tři roky, až bude každý kousek podchodu zaplněný.

S jakým záměrem jsi přijela na Hlubinu tvořit tentokrát?

Málokdy přijedu na místo a mám něco vytvořeného předem. Vždy si ze sketchbooku vytáhnu pár věcí, které k sobě zapadají. Moje charaktery – postavy jsou vždy takové děsivé. Baví mě spojovat roztomilost a děsivost. Tentokrát jsem přidala i secesní prvky.

os

Co je hlavní myšlenkou aktuální malby?

Nápis Čistý vzduch, protože spousta aktivit Provozu Hlubina se točí kolem ostravského vzduchu, který je problematický a všichni to víme. Dnes se mi to hodilo, protože podchod je v hloubce. Maluji proto dvě uši, které našeptávají velké špinavé hlavě. Je to takové menší rýpnutí. Ale větší hloubku v tom nehledej. Prostě si maluji, co chci.

Kdo maluje na zeď, je pro starší lidi vagabund

Zažila jsi nějaké zajímavé reakce lidí, kteří procházejí kolem? Všiml jsem si, že řada z nich se jakoby bojí podívat se na tvůrčí práci tvou i jiných umělců.

Mladší lidé se většinou zastaví. Ale „tatíci“, kteří jdou z práce, často spěchají a jen projdou kolem. Podle mě je to spíš celorepublikový problém, že se lidé dívají na graffiti a tvorbu v exteriéru skrz prsty. Je jim podsunován názor, že je to špatné. Samozřejmě se nemusíme bavit o případech, kdy někdo „zbombí“ fasádu historické budovy, to je oprávněná kritika. Ale nelze všechny házet do jednoho pytle, někteří se snaží, aby na ulici vznikaly hodnotnější věci. Věnují tomu svůj čas, přípravu, materiál. To si starší lidé často neuvědomí. Kdo maluje na zeď, je pro ně vagabund.

Máš pro to nějaké vysvětlení?

Buďto asi neví, co si o tom mají myslet, anebo se stydí. V Ostravě jsou lidé celkem uzavření. Ono je totiž jiné, když se jedná přímo o nějakou kulturní akci, kde hraje hudba a kolem stojí spousta lidí. To si pak řeknou: Aha, to je v pohodě, to je povoleno! Takže když teď projdou kolem, spíš si ještě pomyslí: Co tady ženská maluje? Beztak to dělá načerno! Ale v podchodu u Hlubiny chodí obecně celkem málo lidí, takže se nezastaví.

Ani rodiny s dětmi?

Pokud jde kolem nějaká rodina s mláďaty, radši si pospíší. Z toho malování jde docela smrad (směje se). Ale včera mě pobavily romské děti, které šly kolem a byly jim vyloženě vidět ty jiskřičky v očích s otázkou: Co se to tu děje? Takže až se časem do tohoto prostoru dostane více lidí, myslím si, že se rádi zastaví a pokochají se. Mladí koukají, někteří dokonce přijíždějí cíleně. Ale ti, kteří letí z práce hned na tramvaj, se těžko zastaví.

Projekt Let’s Colour je celosvětovou iniciativou společnosti AkzoNobel, která umožňuje v soutěži veřejně prospěšným projektům vyhrát stovky litrů barev Dulux na výzdobu jinak fádních míst. V České republice se loni díky Let’s Colour zkrášlil internát Střední, základní a mateřské školy pro zrakové postižené v Brně. Letos se na základě hlasování na Facebooku realizovaly další dva projekty. V kategorii do 100 000 obyvatel zvítězila mateřská škola v Katovicích, druhou kategorii ovládl právě ostravský projekt občanského sdružení Provoz Hlubina.

Foto: Dulux

Autor rozhovoru: Andrej Slivka
Foto: Petr Hlubek

Korektury: Jana Vyskotová



 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

  • Tapír přichází před Ježíškem.
    Nezadržitelně se blíží Vánoce a konec letošního roku. Na to si ale ještě chvíli počkáme a aby nám to čekání...
  • Tapíří listopadování
    Podzim je tady v plném proudu, na horách už se objevil první sníh, proběhla výměna šatníku za teplejší svršky (i...
  • Vladimír Menšík
    V Tapírovi květen 2017 jsme zveřejnili vzpomínku na Vladimíra Menšíka. Protože dnes (9. října) slavíme výročí jeho narození, dovolte, abychom...

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 30

Čtěte také...

Vídeň - srdeční záležitost Jana Hrušínského

200hruProslulé kavárny s nenapodobitelnou atmosférou, procházky uličkami v centru města v okolí monumentální Katedrály svatého Štěpána, výstavy obrazů a také posezení v některé z vídeňských restaurací. To vše si nenechá ujít při svých návštěvách rakouské metropo...

Nové komentáře

Facebook

Twitter

Z archivu...


Literatura

Wendy Kennedy, Tom Kenyon: Velký experiment

 

veČerví díry existují? Jak je doopravdy silná naše vůle? Jsme opravdu šlechtitelským pokusem mimozemských civilizací? No, připravte si k této knize velkou zvědavost a sem tam ochotu něco odložit stranou, abyste se k tomu možná po přečtení dalších stránek za...

Divadlo

Evropská novocirkusová špička se účastní kreativní laboratoře CircusNext s Robertem Magrem

novy cirkus 200CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus hostí jedinečnou kreativní mezinárodní laboratoř vedenou legendárním Robertem Magrem. Do pražských Nuslí přijeli zástupci čtyř novocirkusových autorských projektů z Francie, Izraele a ze Švédska a s dalším...

Film

Každý věříme v nějakého strýčka z Ameriky

strycek z amerikyFilmovou tvorbu Alaina Resnaise, letos již devadesátiletého, odjakživa provází zájem o formální experiment a nejednoznačnost výkladu, v posledních letech prolnutý do průzkumu divadelního tvaru. Důležitým mezníkem se...