Je to stim, metoda uklidnění s velkou přidanou hodnotou originality a etičtější výroby

Rhee Mladá umělkyně a lingvistka Rhiana Horovská se věnuje ručním pracím. Ano, čtete správně. Plete svetry při přednáškách na fakultě a dokonce o svých počinech natáčí videa. Možná není na škodu představit tento způsob zdánlivě zapomenuté řemeslné výroby, které se věnovaly naše babičky a nalákat i mladé lidi k tomu, aby se vrátili k obyčejné práci rukama, která přináší spoustu výhod. A jak Rhee říká, nepletu vaginou, ale rukama, plést, háčkovat nebo šít samozřejmě mohou i muži, dnes již tyto činnosti nepovažujeme za ryze ženské práce.

Rhee, kdy a proč tě začaly zajímat ruční práce?

Úplně to první, co mě zaujalo, byly náramky z bavlnek někdy v 5. třídě, a to čistě díky tomu, že jsem to nikdy neviděla, dokud to neměl někdo ve škole, a nenapadlo by mě předtím, že se něco takového dá vůbec vytvořit. Měli jsme samozřejmě ještě předtím trend scoubidou – takových těch bužírek z plastových šňůrek, ale to bylo celkem k ničemu jako výsledek, maximálně tak jako klíčenka. Drhané bavlněné náramky byly mnohem zajímavější a když jsem si našla webovky, které se jim věnovaly, a zjistila, že to nejsou jenom takové ty základní šikmé proužky, ale že se takhle dá vyuzlovat libovolný vzor, začala jsem se v tom tak trochu realizovat. Později k tomu přišel i nápad naučit se plést, a to už bylo v pubertě v rámci punku a zájmu o DIY, možnosti, jak si oblékat něco, co jen tak nikdo nemá. Takže začalo mě to zajímat kvůli výsledkům, ale taky jsem časem zjistilo, že mi to pomáhá být v klidu, když musím někde sedět.

Pletení náramků může někomu připadat příliš složité, poradíš, jak na to? Vzory si vymýšlíš sama?

Neporadím, protože jenom takhle verbálně to asi nikomu nic nedá. Můžu ale povzbudit všechny, kterým to na pohled připadá těžké, že ve skutečnosti stačí umět dva druhy uzlíku – to ostatní už je jenom o jejich nekonečném množství možností kombinací. Co se týče samotných instrukcí, jak na to, natočila jsem na to pár videí #Jakbysplet, kde se to snažím nejen předvést na kameru, ale také tam rozebírám, jak udělat ten uzel, jak se uzly strukturálně spojují, a rovněž tam říkám i něco k tomu, kde najít vzory a jak si je sami vytvořit. Já jsem se trochu rozjela, takže občas jsou to spíš detailní pixelarty o velikosti skoro podložky pod myš. Ale není to mými 13 roky zkušeností: když se člověk naučí ty uzly a ví, jak dělat podle schématu, tak už je jedno, jak velké to schéma je a kolik je v něm barev.

Baví tě více pletení, nebo háčkování?

S háčkováním mám takový „love-hate relationship“. Baví mě na něm, že je vlastně chaotičtější, protože člověk může píchnout kamkoliv a něco tam přiháčkovat, zatímco při tom pletení samozřejmě máme stabilní počet ok na jehlicích, který je stále v pohotovosti a který se většinou mění velmi pozvolna. Zároveň mě ale z háčkování začne rychleji bolet zápěstí, protože se ruka víc kroutí než při pletení. Pletu ale častěji i z toho důvodu, že se mi pletené oblečení víc líbí vizuálně a že ten proces je právě díky tomu množství rozpracovaných ok zároveň jednodušší na pozornost.

Myslíš si, že ruční práce stále neodmyslitelně patří k ženám, a že se dá i pletením nebo háčkováním uživit? Je zájem o tyto produkty? V jakém rozmezí se pohybuje jejich cena?

Ruční práce neodmyslitelně k ženám nepatřily vlastně nikdy. Po praktické stránce patřily, protože ženy měly většinou takové sociální role, do kterých to zapadalo, a bylo to zvykem, aby to dělaly ženy, když zůstávaly doma. Takže v tomhle smyslu ano, dává smysl, že se pletení považuje za ženské dědictví, protože to byla možnost, jak se ženy mohly kromě tvorby praktických věcí i realizovat. Ale neznamená to, že jsou ruční práce inherentně ženské: v prvé řadě nepletu vagínou ale rukama, které mají všichni bez rozdílu pohlaví, v řadě druhé to ani v té historii nebyla vždy ženská práce, neboť ve středověku si takhle údajně mužské cechy vyráběly náboženské oděvy.

Svetr

Uživit se tím samotným podle mě nedá, kdyby mělo jít jenom o prodej výrobků – lidská práce už má dneska zjevně takovou hodnotu jen u ruční výroby a nikoliv u průmyslově dělané fast fashion, které je všude mnohem víc a kterou si všichni můžou dovolit a kupují ji mnohem častěji. To neznamená, že o produkty není zájem, ale nedokážu si představit, že by se to někomu vyplatilo. Pletením a háčkováním se přesto uživit dá, ale spíše návrhářstvím a prodejem vzorů jiným pletařům nebo natáčením videí o pletení na YouTube.

Co bys doporučila těm, kteří se chtějí naučit háčkovat či plést? Mají se obracet na své babičky a prababičky?

Všem lidem, kteří se to chtějí naučit, doporučuju samozřejmě internet. Tam je totiž toho opravdu hodně. Výhoda 21. století je, že máme k dispozici videoinstruktáže, které jsou mnohem názornější než nějaká série černobílých fotek v časopise, takže směle do toho. Pokud samozřejmě máte babičku nebo prababičku, která vás to naučí osobně, tak je to vlastně ještě lepší, protože bude reagovat na to, jak vás to vidí dělat, a poradí v konkrétní situaci. Já jsem to taky takhle udělala tehdy v těch 12 letech, protože mi připadalo, že to tak lépe pochopím, a nebyla jsem si jistá, kde začít, kdybych si to měla hledat v tom nepřeberném množství materiálů na netu. Stačilo mi ale jenom to základní, tedy hladce a obrace. Další věci už mám jednak ze svého experimentování a potom z toho internetu. Určitě se neomezujte na znalosti babiček, protože od té doby, kdy se to učily ony, přibyla spousta různých technik a nápadů, které si pletařská komunita předává, a to i co se týče různých pletařských tradic z konkrétních zemí a regionů.

Rhee

Kde se dají třeba sehnat potřebné kvalitní pomůcky pro pletení a háčkování? Jak se v nabídce vyznat? Existuje hodně takových eshopů?

Galanterie bohatě stačí na to, aby člověk začal, tam je k sehnání spousta různých barev klubíček a zpravidla i nějaké ty jehlice nebo háčky. Jak se vyznat v tom, co se bude hodit na konkrétní k tomu pomáhají například standardizované šířky jehlic, háčků a přízí, ale není to stoprocentní, spíš orientační, protože to závisí i na individuálních faktorech. Potom jak se vyznat třeba ve výběru vhodného materiálu, tam to je celá další věda: vlna je teplá, ale drahá, syntetika je veganská a snadno dostupná, ale strašná pro životní prostředí, a navíc každý ten materiál má různé typy, značky a stupně kvality. V Česku je celkem problém s čistě přírodními materiály, dosud znám pouze dva eshopy, kde tahle nabídka převažuje, jinak je to samý akryl. Každý si ale musí zjistit sám, k čemu nejvíc tíhne, rozhodně je na místě něco koupit a otestovat, ale tomu dost napomůže si něco předem zjistit. Taky se snažím na své platformě mluvit o různých vlastnostech vlny, akrylu, bavlny, alpaky a tak dál a ohodnotit to podle různých kategorií, ale potom, spoiler alert, když jsem to na konci dala do tabulky, celkové výsledky jsou dost vyrovnané, takže stejně záleží na prioritách každého.

Když prostě chcete začít, není nic lehčího než zajít do galanterky a koupit si klubko za 30 korun a jehlice za pade nebo toto úplně obejít a půjčit si třeba od babičky. Na druhou stranu, já jsem celé roky šudlalo na starých, tupých, pozohýbaných jehlicích po příbuzných a teprve nedávno s koupí značkových jehlic zjistilo, jak moc kvalitní produkty usnadňují průběh pletení. Některé může ten problém nekvalitních materiálů a nástrojů odradit od pletení samotného, což by byla škoda. Zkuste si projít nějaké recenze nebo aspoň popisky produktů na internetu a rozhodnout se podle toho, je zbytečné mít hned doma každou velikost, ale ta kvalita by tam být měla. V tomhle je lepší navštívit obchod specializovaný na pletení a háčkování, protože tam vám lépe poradí.

A neuvažovala jsi, že si sama takový otevřeš?

Ne že by mě to nenapadlo, ale zatím, jak mám potenciálně našlápnuto na akademickou kariéru, si nechci moc nakládat velkými závazky v oblasti pletení. Navíc by mi asi neprospělo odesílat desítky balíků a muset furt cosi vyřizovat mezi lidmi. Stačí mi to, že jsem k dispozici pro zakázky, kdyby někdo chtěl cosi uplést nebo umotat, a můj youtubový kanál, se kterým doufám, že zprostředkuju nějaké ty znalosti, tipy či srandu.

Slyšela jsem, že i některé další studentky pletou při vyučování i na středních školách. To je dobře, ne?

Jo.

Kocur

V čem mohou ruční práce pomoct člověku samotnému, mám na mysli, jestli to má kromě výsledku i nějaký přínos pro psychiku?

Pletení je vlastně jeden z nejlepších způsobů stimmingu, a to nejen pro neurodivergentní lidi jako já, ale pro kohokoliv, kdo se nějak potřebuje uklidnit v nervozitě, nebo i pro lidi snažící se nahradit zlozvyky jako kousání nehtů, kouření a další nezdravé metody tišení úzkostí. U mě se to spojuje s tím pletením ve škole, protože na rozdíl od ignorantních náhledů některých učitelů mi to vždycky naopak pomáhalo se soustředit na to, co slyším – když nemám co dělat s rukama, tak mi v mozku pořád šrotuje, jak blbě se mi sedí. Kdyby někoho zajímalo tohle téma, může se podívat na moje video

Jak bychom se dnes mohli či měli dívat na tyto ruční práce?

Jako proces je to stim, metoda uklidnění, všechno to, co už bylo řečeno, plus způsob, jak procvičovat matematiku, plánování věcí, a samozřejmě jemnou motoriku. Jako výsledek jsou ručně dělané textilní výrobky odkaz našich předků a zároveň ukázka lidské vynálezavosti a inovace a je to oblečení (nebo doplňky do domácnosti nebo cokoliv) s velkou přidanou hodnotou originality a více etické výroby.

astro

Máš čas na další zajímavé koníčky nebo co tě ještě baví?

Nemám čas vlastně na nic, protože moje blbá psychika mě k tomu moc nepustí, ale když mám hotovou práci a věci do školy a zrovna se mi chce dělat něco jiného než plést nebo háčkovat, existuje spousta dalších možností. Mám tu výhodu, že nacházím zálibu vlastně v hodně věcech, takže nemít omezení energie, času a peněz, určitě bych se taky víc rozvíjela hudebně a nahrála nějaké goth album, zatím si jen tak do šuplíku a na blog píšu poezii, sem tam hudbu, ale zatím jenom s kytarou. Kromě toho mě baví i hory a geocaching, samozřejmě alternativní a goth hudba, občas maluju, roky mám rozepsanou i knížku... Nejhorší je to s tou duševní energií a inspirací, ale aspoň to pletení se mě drží.

Obraz

A jaký obor vlastně studuješ, když zmiňuješ, že by ses ráda věnovala akademické činnosti?

Dělám si magistra z lingvistiky a pokud nevyhořím, asi se upíšu i na doktorát. Sice nejsem takový ten génius, co v tom leží i ve volném čase a dokázal by v tomto oboru vytvořit nějakou revoluci paradigmatu, ale na jazyce je pořád co zkoumat, vždycky se najde nějaký jev, co nezapadá do zákonů nejnovější teorie, obzvlášť když člověk dobře zná jazyk menší než angličtina, takže třeba češtinu, a já jsem jakžtakž dost nerdy na to, abych se v tom, prozatím tedy s pomocí a dozorem vyučujícího, chtěla trochu pohrabat.

Proč sis tento obor vybrala, čím tě fascinuje a na co by ses chtěla v budoucnu zaměřit?

V prvé řadě jsem chtěla spíš nějakou filologii, ale nemohla jsem se za boha rozhodnout kterou. Tak jsem si zvolila velký a ušlechtilý úděl zkoumat jazyk jako takový a rozhodně bych neměnila. Kromě toho, co už tady padlo, co se vlastně týká vědy a nauk jako takových, je ještě na jazyku a lingvistice konkrétně fascinující například to, že jsme my lidi vůbec schopní něco takového používat, protože tak složitý systému znaků a signálů žádné jiné zvíře nemá, a to vrstvení, že vlastně na to, abychom popsali jazyk, jej samotný používáme. Jako další cool vlastnost beru taky to, jak můžeme posuzovat gramatickou správnost podle intuice, protože v jiné vědě by intuice byla asi tak spolehlivý a objektivní podklad jako „viděl*a jsem to ve snu, takže to musí být pravda“, ale tady to funguje – a to říkám právě jako někdo, kdo se vydal cestou sémantické a experimentální lingvistiky, která zkoumá intuici mluvčích a to, jak jejich mozek interpretuje různé věty a typy jazykových výpovědí.

Rhee