Banner

Dětem může pomoci i čtení o smutku

ivana janisovaRozhovor se spisovatelkou a dětskou psycholožkou Ivanou Janišovou.



 



Ve svých knížkách se věnujete sociálním tématům. Jste dětská psycholožka – jsou vám inspirací rozhovory s dětmi, se kterými se setkáváte?

To ani ne. Je to součást mé osobnosti, sociální problematika je pro mě důležitá. Dělám to i z jakéhosi idealismu, myslím si, že svět může být lepší. Navíc jsem na takových knížkách vyrostla. V dětství jsem četla knížky, které se zabývaly vztahy, nepřímo sociálními problémy nebo solidaritou. Knížky mají na děti obrovský vliv, mohou je drobně posouvat, mohou jim pomoci. Když se rodiče rozváděli, četla jsem Velké trápení od Heleny Šmahelové, které dodnes dlužím poděkování. Pomohla mi se v té situaci zorientovat, ukázala mi, že jsou i jiné děti, které mají velké trápení, které jsou na tom stejně.

Vaše knížky jsou čtivé i pro dospělé. Jak to děláte?

Říkají mi, že i dospělí si v nich počtou. Když píši, myslím i na rodiče. V tomto ze své psychologické praxe zřejmě vycházím, aniž bych si to uvědomovala. Říkám si, že když si rodiče s dětmi čtou, měli by některé věci vědět. Někdy se třeba bojí, že když si dítě vymyslí kamaráda, že je s ním něco v nepořádku. Přitom to není pravda, je to jen následek velké fantazie, kamarád oživne, dítě má pocit, že je vedle něho a povídá si s ním, není to nic patologického. Píši o tom v zatím poslední knížce Alžběta popleta, která je o holčičce, která má obrovskou fantazii a vymyslí si kamaráda.

Jde vám psaní zlehka?

Ano. Za svou první knížku Anna béčko a nepodstatné detaily jsem dostala Zlatou stuhu za empatii do dětského světa. Někdo se mě ptal, jestli mi ta empatie pomáhá v psaní pro děti. To nevím, podle mě spíš člověk i v dospělosti zůstává dítětem. Podívejte se na svoji fotku, když jste byla malá, podívejte se do svých očí, jsou identické, lidé se tolik nemění. Také duše zůstávají podobné, necítím se jiná, než když mi bylo třináct let. Věci prožívám stále stejně a asi je tak budu prožívat i v osmdesáti. Děti navíc vůbec nejsou hloupé.

To nejsou. Není proto těžší psát pro děti, než pro dospělé?

Ne, není. Stačí si opět vzpomenout. V každém z nás je někde ještě ten pocit autenticity a prvního poznávání věcí, vztahů, okolností, uchován. Stačí se podívat do očí svému dítěti na staré fotce – a uvidíte tam sebe – svůj výraz, temperament, způsob.

Píšete knížky pro různé věkové kategorie dětí. Můžete to přiblížit?

Začala jsem první knížkou Anka béčko a nepodstatné detaily, která byla pro třináctileté holky. Od té doby věkově sestupuji, pak jsem napsala knížku Kačeny o kamarádství romské a bílé holky, potom knížku Tomáš a jeho rytíř Bětka pro sedmileté děti o klukovi, který hledá pomoc a pomůže mu kamarádka. Poslední knížka Alžběta popleta je pro tříleté děti – tam sice není tolik sociálních témat, ale také je tam Tomáš-kluk, který se ocitne na chodbě s klíči na krku.

Anka béčko a nepodstatné detaily byla doporučena jako školní četba, že?

Ano, doporučuje ji olomoucká krajská knihovna, je to knížka o tom, že nic není černobílé, že se nemá hned soudit. Že někdo, kdo vypadá třeba jako škůdce, jím vůbec být nemusí. Knížka je o Ance-holce, která se setkává s tragickým osudem kamaráda, se smrtí, což jí posouvá. Není to čajíček, ale dětem to může hodně dát. Problém je, že knížka už není na trhu, ani v knihovnách, kam ji lidé už nevrátili.

Bylo by tedy vhodné vydat knížku v reedici?

Určitě, dávám si za vinu, že se to ještě nestalo. Právně je knížka už volná.

ivana janisova

Pracujete na nové knížce. Můžete o ní něco prozradit?

Je zase trochu jiná. Už jsem vystoupila z věkových kategorií, píšu najednou pro děti i pro dospělé. Je to knížka, kterou miluji: o vodníkovi, o tom, jaké to je být jiný, zelený, o lásce, o boji, o vlastním štěstí a životě.

Kdy knížku dopíšete?

Už ji mám skoro hotovou, potřebuji týden na chalupě, vypnout maily, mobil… Jen nevím, zda tam mám nechat jednu postavu zahynout, s tím mám problém. Nechce se mi, ale nějak to vyplývá.

Mají knížky pro děti končit špatně?

Mají končit dobře, ale není nutné, aby se v rámci nich něco špatného nedělo. Je špatné vyhýbat se smrti a smutku. Ale na konci děti potřebují naději, touží po happy endu. Když knížka dopadne špatně, mají z toho trauma. Vždyť to byl smutek, když zastřelili Vinnetou. Nebo některé pohádky Andersena, když nechal zahynout hrdinu, bylo taky těžké unést.

Mají to dnešní děti těžší než předešlé generace?

Děti to mají tak těžké, jak dobré (láskyplné a přijímající) mají rodiče. To asi platí pro všechny doby. Takže – nemají to dnes těžší než kdykoli předtím.

Foto: Kateřina Janišová



Nejnovější články:
Starší články:

 

Komentáře   

 
0 #1 heheLucie151 2012-11-30 11:16
:lol:
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Hledat

Mimísek 9

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Černobílá fotka má své kouzlo, může obsahovat tajemství i příběh, říká Robert Rohál

robert perexI když nechtěl letos vystavovat, nakonec bude mít od druhé poloviny července fotografickou výstavu v kroměřížské cukrárně Amadeus. Záměrně prý plánoval na tento rok pauzu s tím, že musí vymyslet něco nového. A zatímco přemýšlí o novém proje...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Živoucí kruh Jana Bílého přináší ohromně zpracované téma

zivoucikruh perexTěžko hledat slova pro dílo, které Jan Bílý napsal při svém krátkém pobytu na Krétě. Věnoval se tentokrát tématu cyklického času a nejrůznějším dávno zapomenutým i notoricky známým rituálním svátkům (Vánoce a Velikonoce nevyjímaje) a z ...

Divadlo

Kdo hmotnou nouzi nepoznal, ten si žije blaze! SAMODIVA /divadelní blues pro sólo matky/

samodiva perex 2Unikátní projekt divadla v sociální akci, který si za svůj cíl vzal pomoci matkám samoživitelkám v krizové životní situaci, zavítá do Zlína. A aby toho nebylo málo – díky městu Zlín, ZUŠ Zlín a divadlu Malá scéna budou vstupenky zdarma! Pro...

Film

Miloš Forman slaví osmdesátiny
ImageMiloš Forman jako jediný z českých režisérů, kteří kdy emigrovali (připomeňme uměleckou rezignaci Gustava Machatého, Františka Čápa, Ivana Passera, Vojtěcha Jasného, nemluvě o Janu Němcovi atd.), plně souzněl s cizím prostředím a pro...