Daniel Čech: „Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci.“
Banner

Daniel Čech: „Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci.“

daniel-cech 200Daniel Čech je na českém uměleckém poli jako doma. Nejvíce vešel do podvědomí televizních diváků v zábavném pořadu Na stojáka. Jeho stand-upy jsou nezapomenutelnými zážitky každého návštěvníka. Kromě toho se věnuje i filmu – mohli jsme ho vidět ve snímku Poslední prázdniny a má také moderátorské schopnosti. A s tímto velice schopným umělcem si nyní budeme povídat.

 

Ahoj Danieli. Díky, že jsi přijal pozvánku na tento rozhovor. Pojďme na to. Nejprve bych se tě zeptal, jak jsi přišel na to, že se chceš věnovat umění? Lákala tě vždy herecká půda nebo jsi měl třeba i plány v hudebním průmyslu?

Já zpočátku (ehm, asi do 24 let) neměl herecké profesionální ambice vůbec. Studoval jsem VŠE, obor Podniková ekonomika a management podniku, a chystal se na svou kravatovou kariéru. Přes svoji tetu Kateřinu jsem přičichl k natáčení jako komparsista, a potom jsem potkal jednu dívku, jak to tak bývá. Chtěla být herečka a přitáhla mě do kursů herectví. Když to hodně prostříhám, dostal jsem se na DAMU na alternativní herectví, na VŠE odevzdal index a dozadu už se neohlížel.

Jak je těžké se v Česku jako umělec prosadit?

To je stejné jako v každé profesi, kdo chce být dobrý, musí být dobrý (smích). Ať je to zubař nebo učitel. U mě to šlo tak nějak postupně. Napřed komparsy, občas nějaká reklama, pak DAMU, okořeníš špetkou divadla, přidáš Na stojáka a máš uvařeno.

Jak ses dostal k pořadu Na stojáka? Upozornil tě na to někdo nebo to byla spíše tvoje iniciativa?

Mně o tom řekl kamarád Jimmy, že bychom se na to mohli jít podívat. Tak jsme šli a některé ty výstupy byly tak hrozné, že jsem si řekl, že bych to snad zvládl taky. Pak jsem na DAMU uviděl inzerát o konkursu Na stojáka a bylo to.

daniel-cech 2

Když jsi začínal provádět stand-upy? Měl jsi hodně trému? Nebo jsi s tím nikdy neměl problémy?

Ze začátku ano, asi jako každý. Snažil jsem se jí vždycky přetransformovat ve svůj prospěch. Časem odešla sama a po 15 letech vystupování už trému fakt nemám.

Jak si zapamatuješ všechny svoje repliky? Máš nějaké speciální cvičící techniky, kterými zdokonaluješ své výstupy?

Já mám na tohle celkem štěstí, že mi paměť na texty slouží, takže se to učím celkem dobře.

Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že byste se svými kolegy z Na stojáka stvořili celovečerní filmovou komedii?

Jasně že ano. Ale myslím, že na to ještě není doba. Plus to chce pecku nápad, aby to nebylo jenom o tom, jak se bavíme v šatně před vystoupením. I když to by možná na film stačilo (smích).

Jaký máš vztah k moderování? Máš to rád? Nebo spíš to děláš, když není do čeho píchnout?

Mě to baví ze všech věcí asi nejvíc. Pokaždé máš jinou akci, jiné lidi, program, místo. Dělám i v angličtině. To tomu dává zase další rozměr. Když tam jedeš, nikdy nevíš, jak to bude vypadat a jak to celé dopadne.

daniel-cech 3

Jaký máš názor na podporu filmové tvorby u nás? Co si myslíš o tom, že většině nynější české filmové tvorbě se kritiky jen smějí?

Možná se smějí právem. Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci. Vždycky, když se má točit „nový český film“, tak se smějeme, že to bude zase z období komunismu. Poslední dobrý film, co jsem viděl, byla Nuda v Brně. Od té doby nic, kromě dokumentu o Petru Koukalovi.

Co rád děláš ve svém volném čase? Jakou muziku rád posloucháš? Cestuješ? Pokud ano, kde jsi všude byl?

Já jsem blázen do filmů. Domácí kino a jeho tuňákování je můj největší koníček. Poslouchám hip hop a těším se na novou desku od Resta. Cestuju celkem nerad, což je vzhledem k tomu, že pořád někde cestuju, s podivem. Další koníček je freediving. Loni jsem byl na kursu v Chorvatsku, letos jedu do Egypta, pak nás s Karlem Hynkem a Lukášem Pavláskem čeká Amerika – jedeme do Chicaga hrát Na stojáka pro krajany. Možná si to dáme i do Austrálie, a když tam letos ještě spadne nějaká lyžovačka, tak už budu asi úplně přecestován. Jinak jsem žil deset let v Holandsku, byl jsem párkrát hrát divadlo v Kanadě a číšničit v Americe, žádná exotika.

Chtěl bys na závěr vzkázat něco tvým fanouškům?

Chtěl bych poslat bigap Ty Nikdy, smólap Endruovi, že lúpří, Nastymu za přemejšling, Karlovi za to, že je taková opice a fanouškům vzkázat třepity fokity big-kňikit! Můžeš mě čekovat na webovkách WWW.DANIELCECH.CZ (kde se nic neděje) nebo na fejsu (kde jsem taky dobře zatáhnul).

Ještě jednou díky moc za rozhovor, hodně úspěchů do budoucna a měj se fajn.

daniel-cech 4

Zdroj foto: Česká televize



Nejnovější články:
Starší články:

 

Rozhovor

Lukáš Kovanda: „Ekonomie? Především věda o lidech a jejich rozhodování!“

Kovanda foto200Popularizátoři ekonomie a světa financí úspěšně bourají mýtus, že tato oblast je nuda a „suchařina“. K oblíbeným autorům patří Lukáš Kovanda. Jeho stravitelné a svižné texty se dobře čtou v kavárnách nebo při cestování ve...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Rozhovor s Xindlem X k nové studiové desce Kvadratura záchranného kruhu

Xindl X 200XINDLOVI X vyšlo již páté autorské studiové album KVADRATURA ZÁCHRANNÉHO KRUHU. XINDL X na něm znovu využívá převážně akustické nástroje a míchá pop s folkem a dalšími styly, stejně jako tomu bylo na předchozí úspěšné desce Čecháček . Co o ní řík...


Literatura

Zdálo se, že Bůh je lhostejný…

200litDlouho jsem přemýšlela, jak pojmenovat článek o knize, která vyšla péčí Radioservisu v letošním roce. Nakonec jsem dospěla k závěru, že název této knihy je maximálně uspokojivý a vypovídající o všem, co je jejím obsahem. Jde o devět osudů českých Židů, kte...

Divadlo

Prostory Roxy a NoD slaví 20 let!

narozeniny roxy be twentyDruhé kulatiny oslaví kluby, jejichž adresa je známá tisícům lidí v celé zemi. Mimořádný věk si žádá mimořádnou oslavu a tou rozhodně program, nazvaný BE TWENTY, je! Svůj program má Roxy i

Film

Zelinář a nejen jeho televize

200filmO období normalizace, o dusném bezčasí 70. a 80. let minulého století, kdy lidé, pokud se hlasitě nestavěli proti režimu a spokojili se s málem v oblasti hmotné i duchovní, mohli vcelku pohodlně žít, pojednává kniha Pauliny Bren Zelinář a jeho televize. ...