Teprve v lednu 2001 byl areál Vojna vyhlášen kulturní památkou a stal se i pobočkou Hornického muzea Příbram. Spojení těchto dvou celků má své opodstatnění, i když se zdá, že muzeum se zajateckým táborem nic na první pohled nespojuje. Jenže v oblasti s výskytem železné, stříbrné a hlavně uranové rudy bylo zapotřebí lidí k jejich těžbě. Tak vznikl v letech 1947-49 zajatecký tábor pro německé válečné zajatce.
Jeho název byl vybrán podle nedalekého vrchu Vojna, sahajícího do výše 666metrů. Těžila se zde hlavně uranová ruda a podobné tábory byly i na dalších místech, ale nedochovaly se v tak zachovalém stavu jako právě Vojna. Po odchodu německých válečných zajatců bylo rozhodnuto využít prostory pro Tábor nucených prací. Postupně se naplňoval lidmi (chovanci), kteří tam byli z politických důvodů, většinou protiprávně a bez soudu internováni posláni na převýchovu. Podle údajů z května 1951 jich tam bylo 761. V roce 1951 byl Tábor nucených prací změněn na Nápravný pracovní tábor a byli tam umisťováni „nejnebezpečnější zločinci“. Což bylo pro velezradu a k jejímu napomáhání, vyzvědačství, podvracení lidově demokratického zřízení, či za pokus o opuštění republiky. Ale také kriminálnici odsouzeni za tzv. černý obchod. V roce 1956 bylo tam již 1517 potrestaných pracující převážně v uranových dolech a také při výstavbě města Příbram. V památníku je umístěn seznam těch lidí a mezi nimi najdete významné vědce, umělce, duchovní, politiky a také hokejové mistry světa z let 1947 a 49. Tak se tam sešli hrdinové protifašistického odboje s jejich nedávnými protivníky s kolaboranty a zrádci, i kriminálními živly, kteří byli záměrně dosazováni na místa kápů. A tak mnozí nevinní tam museli strádat dlouhá léta. V roce 1961 (úbytek vězňů po amnestii v roce 1960) byl tábor zrušen, vězni převezeni jinam a areál využívala armáda až do roku 2000.
Návštěvník si tak může prohlédnout již historické objekty - budovu velitelství tábora, ubytovací objekt, bunkr (kde se nedá ani postavit, často byl přeplněn a také neustále plný vody), kulturní dům i ošetřovnu. Další zajímavé informace poskytují místní průvodci. Historie tohoto tábora nebyla sice dlouhá, ale málokdo o něm věděl. I rodinní příslušníci vězňů pokud je mohli navštívit, neměli k táboru přístup a setkání se uskutečňovala úplně jinde. Proto je nutné, aby o jeho existenci věděla i další generace a i tato negativní historie byla stále připomínána.
Autor fotografií: Jaroslava Krejčová
| < Předchozí | Další > |
|---|
Viktor Dyk, Karel Hynek Mácha, Stanislav Kostka Neumann, Jiří Karásek ze Lvovic a další velikáni jsou v příbězích Martiny Bittnerové zajímavým způsobem „polidšťováni“. Spisovatelka a badatelka v jedné osobě nabízí nový pohl...
Podle nejnovějších statistik více než polovina českých základních škol řeší problémy se šikanou. Je tedy jasné, že děti i jejich rodiče potřebují parťáky, kteří jim pomůžou orientovat se v náročné situaci. Že je to práce pro superhrdinu? Naštěstí jeden...
Krvelačného Františka Kotletu netřeba představovat těm, kteří si hoví v poctivé české řezničině, akčních flácích a podobných šílenostech. V prosinci 2016 vydalo nakladatelství Epocha jeho nejnovější knihu Spad. Dočkáme se ne tak nereáln...
Juraj Jánošík je pro někoho národním hrdinou, který bohatým bral a chudým dával, někdo ho považuje pouze za zbojníka, který loupil, aby se sám obohatil. V brněnském divadle Radost můžete zhlédnout h...
18. – 20. dubna proběhne v pražském kině Aero již 6. ročník festivalu FLIM – Festivalu tibetských filmů a filmů o Tibetu. Letošní ročník oproti předchozím nabídne pohled na tibetskou kulturu zprostředkovaný převážně...