Reniin deník je jednou z mnoha knih popisující hrůzy války. Je jedinečná především tím, že se jedná o deník, který tak ukazuje život dospívající dívky ve stínu holokaustu.

 

 

 

Renia Speigel je mladá dívka oblíbená v kolektivu. Je ambiciózní a sní o tom, že se stane básnířkou. Její život je podobný jako jejich vrstevníků: řeší přátelství, školní úkoly a poté hlavně lásku. Vše ovlivňuje skutečnost, že je Renia Židovka, žije v Polsku a je rok 1939. Je oddělena od své matky, prchá před bombardováním a stává se svědkem vytvoření ghetta.

Zajímavý je také příběh samotného deníku. Ten se dostal na pulty knihkupectví díky dceři Reniiné sestry Ariany a také shodě několika náhod. Deník přes 40 let ležel v bezpečnostní schránce v bance, a právě dcera si uvědomila, že se jedná o důležité historické i literární dílo, nechala jej přeložit do angličtiny a pracuje na jeho rozšíření. Reniin přítel Zygmunt deník tehdy zachránil a počátkem padesátých let je předal mámě sester, kterou se mu podařilo vyhledat.

Kniha obsahuje hlavně Reniin deník, ale také poznámky od Ariany objasňující některé situace, případně nabízející druhý úhel pohledu. Závěr deníku napsal Zygmunt, což deníku dodává ještě větší sílu a jsem přesvědčená o tom, že se při jeho čtení neubráníte slzám. To platí také o obrazové příloze v podobě fotografií Renii a jejího okolí. V závěru se nachází ještě Arianin doslov a poděkování.

Podobné knihy jsou náročné na čtení, ale jejich obsah je silný a je důležité si jejich prostřednictvím připomínat, co se stalo. Osobně jsem knihu dlouho odkládala a volila spíše odpočinkovou literaturu, ale jak jsem se do ní pustila, nemohla jsem se odtrhnout. Hltala jsem stránku za stránkou až do samotného závěru. Bylo mi líto, co musí Renia zažívat, sledovala jsem, jak bojuje se svými pocity a mrazilo mě z válečné atmosféry, která byla i přes záplavu emocí všudypřítomná.

„Včera jsem o tom přemýšlela a řekla Noře tohle: „Víš, Norko, jsem unavená životem.“ Tahle věta vypuštěná z úst sedmnáctileté dívky mě pobavila a není přesná. Není to život, co mě unavuje, protože koneckonců jsem ho ještě pořádně nežila; jsem unavená očekáváním, nečinností a možná právě touhou po životě. Protože není to tak dlouho, co jsem byla omámená smyslnou láskou, polibky, hlazením, dotyky, a všechno tohle mi stačilo, bylo toho tolik, až jsem zapomněla, že člověk může toužit po něčem víc. Teď? Ne! Teď jsem přišla k rozumu. Zavrhla jsem to? Ne! Je to stejně důležité jako to, co je teď.“ (str. 187)

Renia Spiegel se narodila ve východním Polsku v roce 1924. V lednu 1939 si začala psát deník. Když vypukla válka, žila i se svou mladší sestrou v Přemyšli u babičky s dědečkem. Válka ji oddělila od její matky. Město nejprve obsadili Sověti a dospívající dívka pocítila komunistickou brutalitu. Když Německo rozpoutalo válku se Sovětským svazem, obsadili nacisté i Přemyšl. Pro Židy nastala doba temna. Bylo vytvořeno ghetto. V létě 1942 byla Renia nucena se začít ukrývat, aby se vyhnula likvidaci ghetta – deportacím do vyhlazovacích táborů. Jen o pár dní později nacisti její úkryt objevili a zastřelili ji, bylo ji čerstvě osmnáct let.

Reniin deník
Autor: Renia Spiegel
Překlad: David Weiner, verše: David Macháček
Žánr: beletrie, válečný
Nakladatelství: Zeď
Rok vydání: 2020
Počet stran: 356
Hodnocení: 85 %

https://www.knihyzed.cz/reniin-denik/

< Předchozí		Další >