Je to už několik let, co se zpívající textař Vlady Gryc objevil na scéně české populární hudby. Zatímco před třemi roky debutoval albem Já svý sny mám, kde mu kompletní hudbu složil německý muzikant Hellmut Sickel, zatímco on je autorem textů, aktuální album Blízký i vzdálený je opět autorské. Všechny texty si napsal opět Vlady, jen hudba je dílem jiného muzikanta, a to pražského muzikanta Michala Worka. První úspěch z alba zaznamenala i píseň Bejt tak..., která se už pár týdnů drží v rozhlasové hitparádě Česká dvanáctka...

Je to pár dní, co vyšel klip a singl. O ta písnička čem je?

Písnička se jmenuje Bejt tak... a je to takové vyznání lásky. Nemyslím tím takové to klišé vyznání ve stylu Miluji tě, ale pojal jsem to tak, že kluk je zakoukaný do dívky, ona mu ale nevěnuje moc pozornost a ani si pořádně nevšimla, že je do ní blázen. Text pojatý tak, že ten chlapec si v duchu představuje, co všechno by v jejím životě chtěl být, jen aby si ho už konečně všimla a dala mu šanci. Myslím, že text se soudě podle odezvy povedl a písnička se opravdu líbí. Je to vlastně v pořadí druhý singl z mého nedávno vydaného CD.

K této písničce jsem udělal také videoklip za vydatné pomoci kamáradky Edith Hamrlové, která mi celkově moc pomáhá, hlavně v oblasti grafiky. Vytvořila a spravuje moji webovou stránku, pomáhá mi vytvářet zajímavý foto materiál, při výrobě videoklipů je pro mě nepostradatelná. Je to taková moje pravá ruka a bez ní bych byl asi dost ztracený, obzvlášť co se technických záležitostí týče. Klip k písničce Bejt tak... jsem pojal poměrně střídmě. Můj part byl natočen na jeden zátah a do něj bylo vloženo jen pár střihů. Vzhledem k tématu a sdělení v písni jsem nechtěl žádné přehnané efekty, žádnou přehršel rychlých střihů a vizuálních vychytávek. Chtěl jsem, aby pozornost byla věnována především textu a hudbě, kterou i tentokrát složil můj kamarád a skvělý pianista a skladatel Michal Worek. Cílem bylo, aby vizuální stránka neupozadňovala sdělení písničky.

Po třech letech ti vyšlo druhé album Blízký i vzdálený. V čem je rozdíl od prvního CD?

Rozdíl mezi oběma alby je podle mě úplně ve všem. Hudební styl, skladba, obsazení nástrojů, cílové zaměření. Obě alba jsou prostě úplně rozdílná. Zatímco první album bylo uděláno tak trochu ve stylu osmdesátek, bylo více komerční, všechny nástroje obsluhoval jeden muzikant, tak druhé album Blízký i vzdálený je natočeno už v soudobém stylu. Každý hudební nástroj je zahrán zvlášť samostatným hudebníkem, album je daleko víc osobnější a texty, bych řekl, že jsou mnohem hlubší. Zatímco první album je hlavně popík, druhé album už je multižánrové. Jsou na něm skladby písničkářské, šansonové balady i pop-rockové věci.

Každé album jsem taky dělal s jiným skladatelem, jejichž rukopis je zcela odlišný. Desku Já svý sny mám zhudebnil Hellmut Sickel a Blízký i vzdálený zase Michal Worek. Oba jsou úžasní a oba dokonale naplnili moje představy. S aktuálním albem Blízký i vzdálený jsem nadmíru spokojen, nezměnil bych na něm ani jedinou notu, ani jedinou větu. Ve všech skladbách se cítím neskutečně dobře a pohodlně...To album se fakt povedlo.

Jak bys zhodnotil písně, které pouštíš do lidí? Jaké máš ohlasy jak na tu první, tak na tu druhou desku. Jaké písně či texty měly či mají největší ohlas?

Nemyslím, že mi náleží hodnotit svou práci. To je spíše na ostatních lidech. Každopádně si za tím, co dělám stojím, a pokud bych nebyl se svou prací spokojen, tak bych ji ani nevypustil veřejně do éteru. Když se rozhoduji, které písničky vypustím ven, tak přemýšlím, která by se lidem mohla v tom daném časovém údobí zrovna líbit, která by měla šanci dostat se jim pod kůži, která by jim nastavila zrcadlo, se kterou by se mohli sami co nejlépe identifikovat. Pak je tam spousta jiných aspektů, na které také beru zřetel, například. roční období, momentální dění, zda jsou lidi zrovna fajn naladění nebo jsou z toho, co se okolo nich zrovna děje, naštvaní, co by jim v dané chvíli mohlo sednout nejvíce. Ne vždy se člověk samozřejmě strefí, ale tohle jsou všechno věci, které mi jdou hlavou.

Co se ohlasu na obě desky týče, každá z nich si našla svůj okruh lidí a kritika byla zatím naštěstí jen pozitivní. Album Blízký i vzdálený se už mohlo několikrát pochlubit hezkým ohodnocením, a to z úst těch, kteří mají v hudebním světě co říct. A to mě těší obzvlášť. A co se oblíbenosti písniček týče, tak z toho nového alba Blízký i vzdálený jasně vede písnička Bejt tak... a Někde tu přece musíš být. V závěsu pak jde duet s Cloo Kosovou Paris Paris Paris, Černá labuť a Má ji vyholenou. Já ale předpokládám, že se lidem bude líbit i Bůh si snad vzal dovolenou, až ji pustím do světa. Ta písnička je pro mě osobně hodně důležitá a myslím si, že až ji lidi poznají, pochopí proč jsem ji chtěl tak moc udělat a proč je pro mě tak důležitá. Z prvního alba Já svý sny mám si největší přízeň získaly písničky Spoutaný stínem mého já, Te Quiero a Čas.

Díky coroně nebyly a zatím nebudou živá vystoupení. Nemrzí tě to?

Tak samozřejmě, že mě to mrzí, asi jako každého. Už jsem měl sestavený i playlist na vystoupení, která se tím pádem hned tak neuskuteční. Ani jeden z dvou plánovaných křtů alba Blízký i vzdálený se díky coroně taky nekonal. Jako všem v téhle branži, tak i mně udělala corona čáru přes rozpočet, protože se objevila včetně všech zákazů s ní spojených právě v době, kdy nové album vyšlo a kdy jsem si hezky naplánoval, jak všechno bude tentokrát jinak, než po vydání prvního alba. Kdybych byl býval věděl, co přijde a na jak dlouho to ovlivní naše životy, tak bych s vydáním alba počkal, až bude po všem. Celý projekt mě stál hromadu peněz, které se mi už nevrátí, ale nemá smysl brečet nad rozlitým mlíkem.. Co se stalo, to se stalo a já si tím rozhodně nenechám zkazit náladu.

I když tvoříš pro české publikem, řadu let žiješ v Německu. Bude to tak napořád? Neuvažuješ o tom, že se vrátíš do rodné Ostravy?

To je otázka, na kterou nedokážu odpovědět. Několikrát jsem nad tím už uvažoval. Jsem neustále jednou nohou v Česku a druhou v Německu. Ačkoliv jsem převážnou část mého života v Berlíně, tak stále zůstávám Čechem. Je to ve mně zakotvené a tak je to správně. V Německu dodržuji české zvyky, jsem v každodenním kontaktu s rodinou a přáteli v Česku, čtu převážně české knihy, jím česká jídla, kouřím české cigarety, prostě mám tady takové malé soukromé české království. 85% mých přátel žije v Česku a mně chybí být s nimi častěji v osobním kontaktu. Ale kdykoliv zavítám na rodnou hroudu, tak se pokaždé zase rád vracím do Berlína.

Vadí mi totiž, jaký nešvar se u Čechů v poslední době rozšířil. Závist, nepřejícnost, bonzáctví má očividně zelenou, a do toho mám pocit, že Česko se stalo národem kybiců a všeználků. Každý druhý má potřebu se naprosto ke všemu vyjadřovat a vypouštět svoje plky do éteru, i když danému tématu vůbec nerozumí. A když těmi svými moudry může zároveň i někoho pošpinit, urazit, nebo někomu podkopnout nohy, o to lepší pocit jim to asi dává. Je mi jasné, že takoví nejsou všichni, nebo že v Německu takové přemoudřelé záškodníky nemáme. Ale ve srovnání těchto dvou zemí v tomto směru Česko jednoznačně vede. A to mě dost mrzí. Takže odpověď na otázku, zda se hodlám vrátit do Česka, zůstává otevřená. Záleží na budoucnosti, jak se to tady vyvrbí.

Album Blízký i vzdálený je stále ještě žhavá novinka. Co promo?

Taky fajn otázka! Udělat v současné době respektive situaci dobré promo, je taky oříšek. Pokud člověk nepatří ke špičce, tak se mu možnosti slušného proma poměrně zužují. Křest, jak jsem už zmiňoval, díky coroně padnul, vystupovat se nesmí, kvůli článku v bulváru se nehodlám ve svém věku ani svlíkat, ani si vymýšlet nějaké aféry, smyšlené příběhy nebo vytahovat strašáky ze skříně. Stejně tak nemám potřebu sdělovat světu, jestli a kolikrát jsem už prodělal covid. Taky jsem nevyhrál ani ve sportce, ani jsem nezdědil majetek po bohaté tetičce v Americe. A tudíž mi zbývají jen sociální sítě, kde můžu své CD promovat. A pak ještě jen pár kontaktů, lidí, které mám rád a kteří jsou ochotni tu a tam nějaký článek napsat nebo pustit některou z mých nových písniček v rádiu. Za tyhle lidi jsem moc rád, že je mám a jsem jim vděčný, že jsou ochotni mi pomoci. Mají to u mě nadosmrti dobré (smích).

Na čem pracuješ nyní co se týče nové tvorby případně dalších aktivit?

Nejsem z těch, kteří se dokáží nudit. Ani dnes v době corony. Vždy se umím něčím zabavit. Právě před pár dny jsem dodělal pár nových textů, které bych rád časem sám nazpíval. Několik dalších mám rozepsaných. Taky jsme se pustili s kamarádem, muzikantem a hercem Martinem Simandlem do jednoho společného experimentu a uvidíme, jak to dopadne.

Pro kamarádku, kterou mám moc rád nejen pro její hlas, ale i pro její povahu, zpěvačku Naďu Válovou, jsem otextoval několik písniček na její příští album. K jedné z těchto písní, nazvané Snad vrátí se brzy, vznikl už i videoklip a pár dalších Naďa občas zazpívá během jejích pravidelných streamových vystoupení, nazvaných Zpívání z obýváku.

Další počin bude napsání textu pro kamaráda Vojtu Šmída, který mu slibuji už několik měsíců. Nějak mezitím budu muset s kamarádkou, grafičkou, kterou jsem už zmiňoval, udělat alespoň textová videa ke dvěma písním. A pak se třeba dostanu i k té hromádce knížek, která tady na mě čeká už skoro rok.

Foto: archiv Vlady Gryc

< Předchozí		Další >