Dáša Šimeková: Ráda zachycuji okamžik

„Miluji fotit lidi,“ přiznává dvorní fotografka Divadla La Komika Dáša Šimeková, kde má také stálou výstavu. Před jejím fotoaparátem se objevují nejen slovenští umělci jak z divadla, tak z hudby, ale také lidé z prostředí byznysu, děti i rodiče.

Říkáte: „Fotím vesele i vážně.“ Co to znamená?

To vyplývá z mé podstaty. Jsem ráda veselá i vážná. Samozřejmě, většinou jsem ráda vysmátá, ale ne vždy to jde. Ti, co mě znají lépe, by mohli mluvit. Pozitivní emoce ráda vytvářím a jdu za nimi, nabíjejí mě. Mám ráda optimistické lidi, společnost, ale ne násilnou pozitivitu. Ta mě dokáže vystrašit. Takže tam, kde je třeba zvolnit a zvážnět, jdu do toho, zvláště pokud to má význam a smysl.

Máte ještě svůj první „foťák“ a co vaše první fotografické dílko, co nebo kdo se stal jeho „hlavním hrdinou“?

První „opravdovou“ zrcadlovku jsem měla až v dospělosti a byl to Nikon D60. I když v dětství maminka koupila nějaký foťák, kde bylo potřeba vše manuálně nastavit, dokonce i vzdálenost od objektu, tak vznikala docela zajímavá dílka, hlavně když se snímky překryly nebo něco bylo rozmazané. Víc jsem si „hrála“ spíše s první kamerou, moje scénky, kde jsem sama sebe točila u nás doma, zlidověly a jsem ráda, že zůstaly pouze v domácím archivu. Také jsem rozpohybovala písmo, hračky či kaštany formou stop-play. Opravdu fotit jsem začala až s příchodem mých dětí na svět. Nová doba, přístupnější technika i informace a fóra, jak fotit, i když jste to nestudovali.

Máte zkušenosti manažerky z prostředí PR a reklamních agentur. Čím vám pomáhají při samotném fotografování?

Tuto zkušenost mám už dávno za sebou, ale pomohla mi pochopit, co klienti potřebují, zejména když fotím eventy, PR zadání či konference a workshopy. To potřebujete až řemeslně zpracovat. Co klient potřebuje? Jaké typy výstupů? Co jde na sociální sítě a jaké? Co jde partnerům, co jde do interní dokumentace, jaký formát je zapotřebí? Pro eventy je důležité zachytit celky, detaily, hosty, atmosféru, partnerské nosiče, ale i prostředí, možná zákulisí. Teprve když tohle všechno máte, si můžete trošku ulítnout v umělecké kreativitě. Často si nevystačíte s jedním objektivem, ale ten adrenalin mám ráda.

Od roku 2010 se fotografování věnujete na profesionální úrovni. A spoluzaložila jste fotografický ateliér. Co vás k tomu vedlo, že jste stála u jeho zrodu?

Měla jsem štěstí, zejména v začátcích, na lidi kolem sebe, kteří mi dali šanci se rozvíjet. Kamarádky, vystudované fotografky, možná nebyly úplně nadšené z nové doby, kdy se k foťáku dostaly nadšené maminky či mužští nadšenci optiky, kteří snědli veškerou moudrost světa, neboť vědí, jak ta technika funguje. Ale pomáhali. Dostala jsem se do fotoskupiny, kde jsme si každý týden dávali zadání na technická či ideová témata. Nekompromisně jsme se uměli zhodnotit, povzbudit, ale i pěkně „sundat“. Společně i samostatně jsme navštěvovali workshopy a neskutečně nás to posouvalo. Já jsem u fotky zůstala a s kamarádkami jsme si založily ateliér, který v obměně funguje dodnes. Já sama fotím v ateliéru, ale i v jiných prostředích.

Před vaším objektivem se objevují slovenští umělci jako Oľga Belešová, Karin Haydu, Lucia Hurajová, Lujza Garajová Schrámeková, Miro Noga, ale aj hudební esa. A jak sama říkáte: „Fotím inspirativní lidi z prostředí byznysu i umění, divadlo i komerci, děti i rodiče.“ Je vám z toho něco bližšího nebo každé má do sebe něco, co se snažíte pomocí objektivu zachytit?

Když se mě někdo na toto zeptá, mám jednoznačnou odpověď: miluji fotit lidi.

Pokud bych měla stálý přísun financí, chodila bych po světě a fotila street a reportážní foto a protkávala to focením portrétů, divadla, filmu a koncertů. Zejména ve zkušebním procesu. To mě fascinuje.

Jak se z vás stala dvorní fotografka Divadla La Komika, kde máte také svoji stálou výstavu fotografií? A neláká vás někdy zkusit si sama zahrát něco na scéně?

Musela jsem popřemýšlet. S kamarádkou jsem kdysi fotila na jednom PR projektu s naším hercem, komikem a už mým dobrým kamarádem Števkem Martinovičem. A tak nějak jsem se tam ocitla na jednom projektu, potom na druhém a už mi to přischlo. Během korony jsem divadlu dala nabídku, že všem nafotím portréty v ateliéru, a momentálně se těším, že v prostorách Divadla La Komika mám vlastně stálou výstavu. Ve foyeru jsou portréty a na chodbách fotografie z představení. Jděte se podívat nejen na foto, ale hlavně do divadla. Nebudete litovat.

No a já si něco zahrát? Sem tam se stalo, ale jen takové „štěky“ v reklamách nebo v nějakých reels. Baví mě to, kdysi jsem navštěvovala i dramatický soubor Ludus, ale tedy herci jsou herci, a když vidím, co všechno to obnáší, co musí vědět, jak pracovat se světlem na jevišti či na place, s choreografií, hlasem, texty, vnímat nejen sebe, ale i ostatní, klobouk dolů a velký respekt.

Ale pokud si jednou někde zahraju „paní Dašu ze šestého patra“, kde řeknu jednu větu, neřeknu ne.

Co vás baví na fotografování? A jelikož fotografování je vlastně malba světlem, jaký vztah máte k výtvarnému umění?

Ráda zachycuji okamžik. Počkám si, než někdo přejde do bodu, kde ho chci mít, pokud je to street foto. Počkám si na tu správnou emoci v portrétu. Nejvíce mám ráda nehraný úsměv. Tady mi trošku pomáhá moje upovídanost a někdy „nepatřičný“ humor.

Výtvarné umění mám ráda, i když mám, bohužel, stále menší přehled, než bych chtěla.

Těším se, až s dcerou opět navštívím v Berlíně muzeum Helmuta Newtona, naposledy mě opět jednou fascinovala tvorba podle mě nejlepšího fotografa v dějinách Slovenska, Karla Kállaye, který měl výstavu v Galerii Danubiana. Je až neskutečné, že byl topka v reportážích a street foto (moje oblíbená), ale také v produktové a portrétní foto. Jeho oko a kreativita byly vzácné.

A co ráda děláte, když zrovna nefotíte? Co vám říká slůvko relax?

Měla bych relaxovat při tvorbě nového webu. To je moje achilova pata. Mám spoustu novějších věcí, které sice přidávám na Instagram, ale web je web. Takže i toto veřejně si dávám jako závazek.

Jinak ráda relaxuji s přáteli a kamarádkami, v dobré společnosti, na výletech, na různých kulturních akcích a koncertech (hlavně bez foťáku), neboť to by úplně relax nebyl.

Ráda potkávám příjemné lidi, kteří jsou moudřejší než já a mají přehled ve svých oborech. Lidi, kteří se neberou příliš vážně.

Mám ráda čas s dcerami, i když je to už vzácnější, neboť mi nějak vyrostly.

Občas mám ráda i samotu, ale jen chvíli, jelikož jsem extrovert. Tehdy si čtu, poslouchám hudbu či podcasty, nebo si ulítávám v myšlenkách kudy-tudy. To mi jde nejlépe.

Dáša Šimeková:

• Info na: www.dasasimekova.sk
• Instagram: Dasa Simekova (@dasasimekova)
• Facebook: Daša Šimeková – foto (@dasasimekova.foto)

Zdroj foto: archiv Dáši Šimekové