Reklama
Banner

Nahlédneme pod pokličku herectví

Email Tisk

Herectvi 200S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtělovací mystika, jindy se prosazuje rozumový odstup. Herec Robert Jašków se v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas nedávno svěřil, že má co dělat, aby odříkal všechen předepsaný text, natož aby se ještě nořil do postavy. A cituje odpověď kterési kolegyně, které se ptal, nač myslí při emočně vypjatém výstupu - prý zda večer koupí rohlíky nebo chleba. Nejnověji se hereckou tvorbou zabývá Jaroslav Vostrý v knize O hercích a herectví.

Od časů Diderotových se herectvím zabýval kdekdo, umělci i teoretici. Z novějších upozorním aspoň na Jana Hyvnara, jehož kniha Herec v moderním divadle přehledně rozebrala jednotlivé koncepce od Stanislavského a Strasberga přes Mejercholdovy a Brechtovy avantgardní pojetí až k Brookovi či Grotowskému. Vostrý zvolil odlišný postup: dívá se jakoby očima diváka, který se pokouší pochopit, co vlastně na jevišti spatřuje.

Hned v úvodní kapitole nazvané Umění vystupovat se zabývá hereckými styly, zkoumá, co obnáší tzv. civilní herectví (zajisté snáze dosažitelné před kamerou nežli na divadle). Ostatně souběžné sledování různých hereckých poloh, jak celistvého uchopení postavy na jevišti, tak "rozkouskovanou" a na přeskáčku vytvářenou prezentaci před kamerou, se stává důležitým průběžným znakem celé knihy.

A připojené obrázky přibližují nejen divadelní kreace, ale upozorňují rovněž na bezpočet filmových hvězd a jejich role. A dále: zatímco divadelní práce už okamžikem svého zrodu zaniká (a připusťme, že kdysi, třeba před stoletím uchvacující herectví by dnes mohlo působit směšně!), filmové či televizní (eventuálně rozhlasové) je zaznamenáno navždy, takže dovoluje domýšlet, jak se mění herecké konvence nejen v pojetí herce a režiséra, ale také v očekávání publika.

Hned v následné kapitole se Vostrý dotýká zásadního problému - být či hrát? Někteří herci zůstávají stále jakoby sami sebou, ať ztvárňují jakoukoli roli (například Jean Gabin, Rudolf Hrušínský), jiní se dokáží od jedné postavy k druhé změnit k nepoznání. Vostrý tvrdí, že herec je postavou do té míry, do jaké si ji sám vytváří.

Herectvi Landovsky

V další kapitole se věnuje odvěkému sporu mezi přirozeností na jedné straně a stylizaci na straně druhé, přičemž i tyto kategorii podléhaly změnám vkusu i vnímání. Ocitá se výrazová autenticita Vladimíra Pucholta nebo Pavla Landovského v jeho počátcích na pomezí neherectví nebo se naopak jedná o promyšlenou stylizaci? V krajním případě dokonce mohlo docházet k diváckému ztotožňování herce s postavou, jak se přihodilo Miloši Kopeckému v souvislosti s Nemocnicí na kraji města. Ostatně herci, případně jejich postavy, odjakživa poskytovali často napodobované modely chování.

V kapitole Maska a tvář se Vostrý rozepisuje o míře hercovy vnější proměny, zabývá se hercovým ztotožněním či naopak odstupem při vnímání i vytváření postavy. Vrací se až do starořeckého divadla, aby poukázal na "převtělovací" roli nasazované masky, ať již myšleno doslova nebo obrazně. Dále se dotýká protikladu mezi prožíváním a představováním, což se zajisté vine i tuzemským divadelnictvím. V kapitolách Od výrazu k jednání a Hra a výpověď dumá nad vznikem sdělení skrze herecký projev, nad imaginativním zrozením jevištní i filmové postavy.

Poslední dvě kapitoly pak směřují ven mimo uzavřený herecký prostor. Jedna se dotýká vztahu mezi hercem a klaunem (potažmo bláznem či šaškem, kdysi často prostořekými nositeli "normálně" sotva vyřknutelných mouder), druhá popisuje součinnost herce a jeho režiséra - od pojetí herce jako pouhého dekorativního prvku v režisérově koncepci až k jeho rozhodujícímu postavení v rámci celého divadelního představení.

Herectvi Hrzan

Vostrého kniha vyniká jednou mimořádnou předností. Nepředkládá jen suchopárné úvahy či vývody, naopak si vypomáhá bezpočtem příkladů z herecké praxe jak divadelní, tak filmové. Nalezneme nápadité, leckdy objevné črty o významných hercích jak zdejších, tak zahraničních. Jistě zaujmou postřehy, jak se ke svým postavám propracovávali  - z těch tuzemských - takoví mistři jako Ladislav Pešek, Jiřina Třebická, Josef Somr, Jiří Hrzán, Josef Abrhám, již zmínění Pucholt a Landovský, ale také Libuše Šafránková, Jiří Hálek atd.

Každopádně se vynořila informačně cenná kniha, která znale provádí čtenáře jednotlivými aspekty herectví a pomáhá bořit leckteré mýty. Ostatně není se čemu divit: Jaroslav Vostrý psal jak hry (Tři v tom) a režíroval (např. v pražském Činoherním klubu), tak učil na DAMU a vydával odborná pojednání. Herectví poznal z nejrůznějších stran a mohl vycházet z vlastních zkušeností...

Herectvi Abrham


Jaroslav Vostrý: O hercích a herectví (2. rozšířené vydání).
Vydalo nakladatelství Kant, Praha 2014, 288 stran.

Hodnocení: 100%

Foto: kniha, Česká televize

www.kant-books.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Národní divadlo

  • Národní divadlo seniorům
    Sleva pro seniory Národní divadlo nabízí seniorům ve věku 65 + vstupenky s 50% slevou na vyhrazená místa všech představení ND.*  Kromě této...

Hledat

Aktuality

Městská divadla pražská
Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Mimísek 19

Partneři

Čtěte také...

Září v DISKu

disk200Nová sezóna začne v DISKu zbrusu novými kusy na zbrusu nové podlaze.

...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Návštěva malé smrti

navsteva male smrti 200Dostala se mi do rukou útlá knížka Návštěva malé smrti a dýchlo na mě hořkosladké kouzlo. Námět je trochu strašidelný, pomyslela jsem si. Co to má znamenat? Jenže od počátku až do konce jsem jedním dechem ...

Divadlo

No Dimension Summer

altPosledním červnovým dnem končí sezóna v experimentálních prostorech NoD. Ovšem ne tak docela – letos se prvně spustí projekt No Dimension Summer, letní program plný umění, kulturních zážitků a zajímavých projektů. “Letní p...

Film

Ace Ventura je dětinský parchant s morálními principy

ace ventura plakat200Ace Ventura 2: Volání divočiny (1995) je druhým pokračováním detektivního žánru, který může fungovat i trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Schopnost dedukce nemají jenom namyšlení obtloustlí páni, ale i normální ...