Reklama
Banner

Asanace neví, co chce svým divákům říct

Email Tisk
ImageAsanace v pražském Divadle Na zábradlí je prvním jevištním ztvárněním jedné z her Václava Havla, kterého se autor nedožil. S inscenačním týmem ale i přes svůj vážný zdravotní stav spolupracoval v počátečních fázích zkouškového procesu a schválil většinu škrtů. Premiéry se zúčastnila celá řada osobností kulturního života včetně vdovy Dagmar Havlové, dokumentaristky Olgy Sommerové nebo zpěvačky Anety Langerové. Výsledná inscenace bohužel k vrcholným zážitkům divadelní sezóny patřit nebude; vyznačuje se bezkoncepční dramaturgií, nejasnými režijními záměry a rozkolísanými hereckými výkony. Její oporu tvoří samotný Havlův text, který však není obohacen o téměř žádnou přidanou hodnotu.

 

To, že Asanaci uvedlo Divadlo Na zábradlí, je za daných okolností symbolické, neboť právě s touto divadelní budovou je Havlovo jméno pevně spjato; působil zde postupně jako kulisák, osvětlovač a dramaturg. Jeho Zahradní slavnost, Vyrozumění či Largo Desolato tu později inscenovali režiséři jako Otomar Krejča a Jan Grossman. Nechci příliš spekulovat, jak by nejnovější zpracování Asanace ocenil sám autor, dvě věci jsou však jasné: Václav Havel nikdy neměl rád výrazné dramaturgické zásahy do svých textů. Vnímal esenciálně každou repliku, protože vedle svého vnitřního významu nesla i význam v rámci celkové struktury absurdního dramatu. Stejně důležité, nejen v umění, ale pro něj bylo s významy pracovat, uvádět je do souvislostí. A přesně v tomto bodě je hlavní problém inscenace. Na jevišti sice vidíme rozpohybovaný text v téměř nezměněné podobě, ale netušíme, o čem se hraje. Ve srovnání s pouhou četbou je to jistě zábavnější, režisér David Czesany do děje vnesl řadu dílčích nápadů a vkusný humor, zmiňovanou bezzubost tím ale těžko vyváží.

Image


Je to o to větší škoda, když si uvědomíme, jak mnohoznačná Havlova Asanace je a kolik možných interpretačních a inscenačních cest i v současnosti nabízí. Příběh skupiny architektů pověřených vypracovat projekt přestavby středověkého podhradí na sídliště představuje efektní paralelu k čtyřiceti letům komunismu v Československu (autor hru napsal těsně před revolucí), což však z dění na jevišti nijak nevyplývá. Že by tento příběh mohl mít i časově univerzální platnost, se nám tvůrci zřejmě snaží sdělit tak, že se na scéně nachází moderní automat na kávu nebo bezpečnostní rám a Kuzma Plechanov drží v rukou namísto houslí klávesy, ale ani tyto narážky nejsou dále žádným způsobem rozvedeny.

Bohužel i většina postav postrádá vnitřní motivace a svou silnou symboličnost. Není to ani tak chyba herců, z nichž část se navíc musí potýkat s obdivuhodným objemem textu a v rolích se během následujících repríz bezpochyby ustálí, jako nedostatečného režijního vedení. Když však Ondřej Veselý v úloze Alberta hřímá o svých ideálech, nepůsobí ani jako naivní snílek, ani jako odvážný disident, ale spíše jako směšný panák. Luisa v podání Kristiny Maděričové zase místy vzbuzuje dojem, že nemá ponětí, proč říká, co říká, a proč motá mužům okolo sebe hlavu. Lépe je na tom zkušený Jiří Ornest jako Bergman, muž, který vždy ví, jak se zachovat, aby dosáhl svého a přitom sám sebe nepoškodil. Jediný skutečně výborný herecký výkon ale podle mě podává Igor Chmela, jenž na relativně malém prostoru skvěle vystihl charakter čechovovského hrdiny, který ztrácí své iluze a svět racionálního uvažování je mu těsný.

Image


Asanace Na zábradlí sice trpí všemi zmíněnými nedostatky, ale nejste-li příznivci středního proudu či osvědčených komediálních kousků, odnesete si z ní i tak nadprůměrný zážitek. Bezradnost režiséra i většiny herců při uchopení textu a postav nemusí nutně znamenat nudu, zmatení nebo trapnost. „Neurazí, nenadchne“ je ale v tomto případě trochu málo.

Václav Havel: ASANACE

Divadlo Na zábradlí
Režie: David Czesany
Dramaturgie: Lucie Ferenzová, Ivana Slámová
Scéna: Tomáš Bambušek
Hrají: Jiří Ornest, Kristina Maděričová, Ondřej Veselý, Igor Chmela, Ivan Lupták, Natália Drabiščáková, Ondřej Mataj, Natálie Řehořová a další
Premiéra: 13. a 14. 1. 2012

zdroj foto: www.nazabradli.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Národní divadlo

  • Národní divadlo seniorům
    Sleva pro seniory Národní divadlo nabízí seniorům ve věku 65 + vstupenky s 50% slevou na vyhrazená místa všech představení ND.*  Kromě této...

Hledat

Aktuality

Městská divadla pražská
Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Mimísek 19

Partneři

Čtěte také...

Svět podle Amanitas – tentokrát s názvem Destinace

Amanitas divadlo 200Prostranství před pražským Cross klubem se v úterý 29. července promění v tak trochu jiný svět, a to svět nového cirkusu. Budete zde moci shlédnout premiéru pouličního divadla s názvem Destinace v podání skvostných Amanitas.

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Dvacátým stoletím Na vlastní kůži

na vlastni kuzi academiaKniha Na vlastní kůži líčí osudy Hedy Margoliové - Kovályové, která „na vlastní kůži“ zažila nacismus i komunismus, tedy oba totalitní režimy, které se tak nechvalně podepsaly ...

Divadlo

Divadelní Flora vyvrcholí vyjímečnými činoherními tituly

divadelni flora Kabaret Kafka 200Už jen pár dní se mohou návštěvníci festivalu Divadelní Flora radovat z letošní rozmanité programové nabídky. Přehlídka toho nejlepšího z činohry, současného tance i performing arts k...

Film

Autorem titulní písně k novému filmu o dopingu Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové je Miro Žbirka

fairplay perexRežisérka Andrea Sedláčková dokončila v česko-slovensko-německé koprodukci film Fair Play o mladé atletce Anně, která se v normalizačním Československu dostane do státem řízeného dopingového programu. Dopingové skandály ve vr...