Banner

FILMOVÉ BRNO

Email Tisk

filmove brno 200Do dějin kinematografie nespadá jen filmová tvorba samotná, ale vše, co s ní souvisí – včetně společenských a politických kontextů, včetně toho, jakým způsobem se dostávala k publiku, jak jím byla vnímána, jaký byl o ni zájem. Například počátkem 30. let fungovalo v tehdejším Československu přes dva tisíce kin, i když povětšinou to byly malé a chudé, technicky zaostalé podniky. Promítání filmů lze považovat za ryze městskou záležitost: čím větší město, tím větší počet kin. Nejvíce se jich přirozeně vyskytovalo v hlavním městě, avšak i další lidnatá centra měla síť kin vcelku hustou. Značná pozornost se v posledních letech věnovala zejména Brnu, kde se v meziválečném období vyskytovalo na čtyřicet biografů, a jeho distribučním osobitostem. To vše zkoumá Filmové Brno, publikace nachystaná odborníky semknutými kolem tamní univerzity (i když knihu samotnou vydal pražský Národní filmový archiv!).


Nejde o první publikaci věnovanou dění v mimopražském prostředí, už před více desetiletím vyšel (taktéž brněnský) sborník Kinematografie a město, nedávno pak Filmová Česká Třebová. Filmové Brno se skládá z patnácti příspěvků, jejichž záběr se od prvotního širokého vhledu postupně zužoval na jednotlivosti. Takže od distribučních praktik, dovedených až k roku 1989 (kdy spolu s pádem režimu nastaly zásadní změny i v provozování kin), se přenášíme k průzkumu dětského vnímání ve válečném i těsně poválečném období. Probírají se jak kina velká a reprezentativní, tak skromnější např. sokolská – kina totiž v minulosti provozovaly různé organizace včetně tělovýchovných.  
Naší není úplně překvapivé zjištění, že v meziválečném období se lidé v kinech hlavně bavit, takže se vyhýbali titulům náročnějším, neřkuli těm, které se pokoušely reflektovat tíživé sociální poměry – takové do brněnských kin vůbec nepronikly.  Dovíme se, že za nacistické okupace nebyl ani německý film zcela ignorován – oblibu i mezi českým publikem si získávaly hlavně snímky ryze zábavné. Dovíme se leccos o skladbě programu v nejrůznějších časových údobích.  Za socialismu směly filmy ze Západu tvořit nanejvýš třetinu celkové nabídky, většina připadala na „pokroková“ díla domácí i ze spřátelených zemí.  Sotva dnes uvěříme, že třeba v éře normalizace činilo nejnižší vstupné pouhé dvě koruny (na staré české nebo ruské filmy), premiéry amerických hitů byly ovšem i desateronásobně dražší.
Filmové Brno svědomitě obhlíží i nejstarší dějiny: mapuje, jak v dřevních dobách  - před více než stoletím - vyhlíželo promítání pohyblivých obrázků, jak se zhusta využívaly hospodské sály, že se dokonce filmy uváděly v divadlech. Všímá si, jak se rodila profesní identita promítače původně zvaného kinooperatér. Značná pozornost je věnována poměrům za války, kdy i do fungování kin  -poté co byla provedena jejich arizace, tedy převod židovského majetku do rasově správných rukou – vniká stále tužší centralizace. Přečteme si, že v oněch dobách, kdy se omezovaly počty dovážených titulů a kdy klesalo množství natáčených českých děl, se znovu uváděly starší české snímky, (českým) obecenstvem vděčné vyhledávané.

filmove brno 1
Řada příspěvků zpracovává divácké ohlasy, ať již ve vzpomínkách pamětníků nebo prostřednictvím dobových sociologických šetření. V obou případech se ovšem jedná o diváky dětského či raně dospělého věku. V jedné ze vzpomínek si respondentka vybavila možná až traumatickou vzpomínku, kdy nevědomky zabloudila do německého kina (pro německojazyčné diváky) a vyděsilo ji, když při promítání týdeníku, kde objevil Hitler, všichni kolektivně vstali a zdvihli ruku k nacistickému pozdravu. Opakovaně se pamětníci přiznávají, že tehdy zbožňovali hvězdu německých revuálních filmů Mariku Rökkovou, dnes herečku dávno zapomenutou – na snímku.
Návštěva kina – v časech hluboce předtelevizních -  představovala pro děti nesnáze dostupné povyražení, a to zejména finančně, i když pro nejchudší rodiny mohlo být ušetření drobného obnosu  (původně pouhého padesátihaléře) problémem. Zároveň se ovšem objevovaly obavy, zda filmy mládež nekazí, když jí předvádějí nežádoucí vzorce jednání. Pro některé děti bylo vysloveně dobrodružným zážitkem, když se vloudily na projekci snímku mládeži nepřístupného, případně bez zaplacení vstupenky.
Situace se příliš nezměnila ani po skončení války, kdy rozsáhlý výzkum podnikl (a kvůli politickým tlakům již nedokončil) významný brněnský sociolog Inocenc Arnošt Bláha, který se ovšem soustředil v širokém záběru na kvalitu života ve (velko)městě. Součástí průzkumu – vedle hudebních či čtenářských preferencí – bylo zjišťování filmového prožitku a rovněž dětských zájmů. Tak se mezi odpověďmi dětí často vynořují díla především americká, a to jak pohádková, dobrodružná nebo válečná. Naopak ruské válečné filmy spíše děsily. Zbývá doplnit, že přinejmenším do roku 1948 soupeřila o vliv i katolická církev, někdy muselo dítě řešit dilema, zda jít do kostela nebo do kina. Dnes si už stěží dokážeme představit, že ještě tehdy vycházely seznamy filmů, které byly věřícím zakázány. Každopádně náboženské přesvědčení mohlo vytěsňovat kino nejen jako nositele komunistické agitace, ale také ve funkci obyčejného pobavení.
Filmové Brno se tak stává průkopnickým počinem, mapujícím dějiny lokální filmové kultury. Věřím, že v budoucnu se dočkáme prací, které obdobně zpracují jak pražské prostředí, tak další česká, moravská i slezská města.

filmove brno 2


Lucie Česálková, Pavel Skopal (ed.): Filmové Brno
Vydal Národní filmový archiv, Praha 2016. 338 stran
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha, www.keyword-suggestions.com
http://nfa.cz/cz/e-shop/knihy/?a=16778
HTTPS://WWW.PHIL.MUNI.CZ/FILMOVEBRNO/


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 6

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

K jadru ženy, od obrany po chválu

obrana 200V dnešnej spoločnosti odvážne a takmer intímne svedectvo autora, ktorý predstavuje nielen svoje doposiaľ vydané knihy ale najmä osobnosti, ktoré ho na jeho ceste pri písaní knihy (ale som presvedčená, že i na ceste životom) sprevádzali. Jedna z top k...

Divadlo

Buranteatr v Brně uvádí „Šlabikář“

buran200Ne to není překlep. Je to česko-slovenský projekt a proto je zde propojen slabikář se šlabikárom. Podobně filištínsky vyřešil kdysi Julo Satinský (S tebou mne baví svět) otázku, cítí-li se  Čechoslovákem nebo Slovákem, odpověděl, že on je: Človák.

...

Film

Podzimní schéma České televize klepe na dveře

ctv 200Zatímco letní měsíce slouží k provětrání archivu a na obrazovkách se objevuje jeden evergreenový seriál a film za druhým, bývá září startovní čarou pro nové televizní projekty. Česká televize se rozhodla v boji o diváky s konkurenčními te...