Nakladatelství Grada vydalo velmi zajímavou a dlouho očekávanou knihu Židovské hřbitovy a pohřbívání od praktikujícího Žida Jaroslava Achaba Haidlera.
Do této knihy jsem se chtěla pustit hned ze dvou důvodů. Za prvé jsem si chtěla oživit dávno zapomenuté informace z návštěvy několika židovských hřbitovů a za druhé jsem se už s panem Haidlerem potkala a nikdy nezapomenu na jeho nadšené a zapálené vyprávění nejen o židovství.
Kniha Židovské hřbitovy a pohřbívání obsahuje kromě úvodu, mapy hřbitovů a informacích o autorovi celkem sedm velkých kapitol. Jedná se o domy, kameny, text, symbol, pohřeb, hřbitovy a člověk. Ty se dále člení na podnadpisy a jsou doplněné jak fotografiemi, tak básněmi nebo překlady náhrobků, což dohromady činí velmi zajímavý celek.
Osobně jsem byla při čtení nejvíce zvědavá na vysvětlení zvyku v podobě dávání kamínku k náhrobkům. Už jsem jej slyšela, ale nedokázala jsem si ho vybavit. Odpověď mi poskytl především tento aforismus: „Lépe květiny zaživa a kámen na hrob než obráceně.“ A zaujal mě také autorův povzdech nad tím, že vaničky s oblázky nachystané pro turisty u vchodů na židovské hřbitovy jsou jen náboženským divadlem, protože kamínek by měl pokládat jen ten, kdo má jasno. Tedy ten, pro kterého to něco znamená.
Podobné Haidlerovy názory jsou protkané napříč knihou a plní hned několik funkcí. Jednak ozvláštňují teoretický a odborný ráz knihy, navíc ukazují jeho zaujetí a rozhodně jsou také na místě. Například když si zoufá, jak v Prostějově mají lidé náhrobky jako tvárnice u králíkáren, nebo ohledně placení vstupného do hrobky v Mikulově.
Osobně jsem čekala, že kniha bude více zaměřená na samotné hřbitovy a putování po nich, ale zklamaná jsem nebyla. Autorův styl je velmi čtivý a informace rozhodně zajímavé. Moc mě bavila především kapitola o pohřbívání, protože jsem o spoustě zvyků neměla ani ponětí. Například, že se cestou z hřbitova pozůstali zuli a šli bosky jako připomínka toho, že jsme všichni jen prach a v prach se také obrátíme.
Co mě na knize překvapilo, je netradiční sazba, jejíž podoba vychází zřejmě z nějakých odborných publikací. Hlavní text je umístěn pouze uprostřed a na okrajích se nachází buď poznámky, nebo také fotografie. Musela jsem si na to chvíli zvykat a místy se vysvětlivky kvůli úzkému sloupci velmi špatně četly. Navíc k nim často utíkal zrak. Co se týče fotografií, tam mi nevadila jejich malá velikost, jako spíš jejich chybějící popisky. To považuji za velký nedostatek.
Pokud se jen trochu zajímáte o židovství a navštívili jste alespoň jeden židovský hřbitov, rozhodně byste si knihu Židovské hřbitovy a pohřbívání neměli nechat ujít.
Jaroslav Achab Haidler (* 13. října 1958) je český herec, překladatel fotografií a bývalý ředitel Činoherního studia v Ústí nad Labem. Domluví se deseti jazyky: od němčiny a ruštiny až po hebrejštinu. Působil mezi Adventisty sedmého dne, zajímal se o křesťanství a po studiu židovské historie a náboženství konvertoval k judaismu a stal se praktikujícím Židem. Jeho láskou jsou židovské hřbitovy, objíždí je s křídou, fotoaparátem a diktafonem a zveřejňuje je na adrese www.chewra.com.
Židovské hřbitovy a pohřbívání
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Žánr: populárně naučná
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2019
Počet stran: 192
Hodnocení: 80 %
https://www.grada.cz/zidovske-hrbitovy-a-pohrbivani-10015/
| < Předchozí | Další > |
|---|
S odvahou sobě vlastní se do přípravy novodobé premiéry opery J. A. Bendy Vesnický trh pustila zkušená operní režisérka Magdalena Švecová. Dílo spatří světlo světa poprvé na zahájení festivalu Klášterní hudební slavnosti 30. k...
Naše společnost je z nějakého důvodu nastavená tak, že ví o kdejaké celebritě z uměleckého prostředí první poslední, ale o zásadních osobnostech vědy by už ledaskdo tápal. To se rozhodl změnit Karel Pacner a sestavil medailonky dvaceti zásadníc...
Tentokrát až po 2 letech se objevila další kniha oblíbeného dánského autora Jussiho Adlera-Olsena, sedmý díl o vyšetřovacím týmu z oddělení Q, tentokrát s názvem Selfies. Zároveň vyšlo najevo, že čtenáře čekají už jen 3 případy tohoto oddělení,...
Už je to skoro zvyk. Profesionální divadelní soubor, kterému se říká Burani uvádí na jevišti pravidelně nové, často provokující díla ze světového repertoáru. Tak i divadelní hra pro pět herců, Parchant v klobouku, má zde českou premiéru.
Laické publikum se především vyzná v hereckých osobnostech. Na druhém místě nás zajímá režie, nicméně jména kameramanů zůstávají v pozadí. To ovšem mění festival, kterému se v Ostravě říká OKO. Jedinečná událost svéh...