Reklama
Banner
Banner

Mého manžela nezastřelil Kajínek

Email Tisk

manze200„Pro mě samotnou i pro celou naši rodinu byla Štefanova smrt strašnou tragédií, která dodnes poznamenává naše životy. Byla to skutečně obrovská rána pro všechny v mém nejbližším okolí. Ti, kterých se událost osobně nedotýkala, ji považovali naopak za obrovskou senzaci. Po celá dlouhá léta ve mně uzrávala myšlenka očistit Štefanovo jméno a dovědět se pravdu. Konečně zjistit, jak to tenkrát doopravdy bylo. Jsem totiž přesvědčená, že mého muže nezabil Jiří Kajínek, který je za jeho vraždu odsouzený na doživotí!“

 

 

Tato slova stojí na zadních deskách knihy většího formátu s názvem Mého manžela nezastřelil Kajínek. Slavnostní představení této velmi emotivní výpovědi se uskutečnilo 15. září 2014 v Praze a zájem veřejnosti byl obrovský. Autorkou není nikdo jiný, než vdova po zastřeleném Štefanovi Jandovi, Eva Havlová (dříve Jandová). Proto tuto knihu beru jako výpověď a před paní Evou se skláním. Být totiž já na místě vdovy, jistě bych jen těžko hledala odvahu k tomu, abych napsala knihu o tom, jak a že vůbec odešel můj muž. Jistě je to velmi bolavé. I pro paní Evu to jistě nebylo vůbec jednoduché, ale udělala to, co považovala za správné. Znám takové okamžiky. Ten pocit, že musím. Ne pro jiné, ale hlavně sama pro sebe. Protože kdybych to neudělala, zklamala bych sebe sama. Možná to má paní Eva stejně. A teď, když kniha leží na pultech knihkupectví, říká si, že asi zbytečně otálela a měla svoje svědectví sepsat už dávno.   

Opět se tedy přiblížíme k nejznámějšímu českému vězni – Jiřímu Kajínkovi, i když tentokrát z jiného pohledu. „Jiří Kajínek mého muže nezastřelil“ tvrdí vdova po zabitém podnikateli. Sama přiznává, že dlouho rozmýšlela nad tím, co se vlastně stalo, dlouho tomu nemohla uvěřit. Přišla chvíle, kdy chtěla na všechno zlé zapomenout a začít úplně jinak a neohlížet se zpět. Jde to ale vůbec? Během uplynulých dvaceti let ale zjistila, že tu krabičku nemůže zavřít a odložit, dokud nebude odhalena pravda. A nikdo jiný, než ona, to udělat nemůže. Nevěděla a neví, zda to Kajínkovi pomůže alespoň v obnovení procesu. Přesto a možná i právě proto se pustila do psaní. 21. srpna 2014 žádala prezidentskou kancelář o jeho milost. Doručila tehdy do podatelny Pražského hradu žádost o milost adresovanou panu prezidentovi, ve které vysvětluje, že za smrt jejího manžela byla doživotně odsouzena nesprávná osoba. Napsáním a vydáním téhle knihy chtěla vnést nový pohled na kauzu nejznámějšího českého vězně, protože všichni víme, jak to s Jiřím Kajínkem je.

manze

 

Autorka popisuje dobu, kdy se se svým mužem seznámila, vzpomíná na hezké chvíle zamilovanosti, na sňatek a narození dcer, které nikdy nevysloví slovo „Táto“. Jako ve většině manželství, tak i v manželství Jandových byly chvilky, které nebyly úplně růžové, ale všechno spolu zvládli a stále doufali, že bude lépe. I když se Evě nelíbilo, jakou práci si Štefan našel a s jakými lidmi se stýká, když umírala hrůzou při každém zazvonění telefonu, po kterém jejího muže za pár minut vyzvedlo auto a on jel „do akce“, nikdy by od něj neodešla. Slíbili si věrnost a podle toho žili. Osud to chtěl ale jinak a tak Evě nakonec zůstalo jediné strašné slovo „NIKDY“. Jejich dcery Andrejka a Anetka přišly o tátu a byly moc malé na to, aby si uvědomily, co slovo nikdy znamená. Eva popisuje, jaké to bylo před tím osudným dnem, kdy Štefan vydechl naposledy. Nechápala souvislosti, ale Štefan stále opakoval, ať se nebojí, že má všechno pod kontrolou. Snažila se nebát, ale dělo se toho kolem jejího muže tolik, že nebát se prostě nešlo. A potom se to stalo. Seběhlo se to všechno tak rychle, že nemohla uvěřit, že její muž už ji nikdy neobejme, neusměje se na ni, nebude tu. Prostě prázdnota. Teprve až na pitevně, kam ji pozvali k identifikaci, jí došlo, že to je opravdu konec. Byl to nepopsatelný pocit beznaděje a bezmoci. Zůstala sama a prázdná. Jen kvůli dcerám věděla, že musí fungovat dál. Ale už to nikdy nebude takové, jako dřív. Popisuje ale i to, co přišlo po manželově pohřbu. Možná to byl na ni ještě větší tlak, všichni se snažili jí pomoci, každý se ptal, jak se cítí, spousta lidí chtěla vědět, co a jak se stalo…. Všechno musela ustát, nadechnout se a jít dál.

Po Štefanově smrti ji čekala řada výslechů, které pro ni byly nesmírně vyčerpávající, a měla pocit, že nikdy neskončí. Začala pociťovat nedůvěru v policii, protože nedostávala odpovědi na svoje otázky. Chtěla vědět, co se vlastně stalo, proč Štefana zastřelili a kdo to udělal. Rozhodla se obrátit na inspekci ministerstva vnitra a stěžovat si na průběh vyšetřování. Věřila svému instinktu a spousta věcí jí neseděla. Inspekce vše prošetřila a Eva dostala vyrozumění, že je všechno v pořádku. A tehdy přestala věřit ve spravedlnost a síla jít dál ji opouštěla. Začala se i ptát, co jí Štefan tajil, neboť najednou zjišťovala, že o spoustě věcí neměla ani tušení.  

Autorka v knize prohlašuje, že je přesvědčená, že Kajínek jejího muže nezastřelil, popisuje pocity, když stanula vedle něj v soudní síni a s pocitem ulehčení říká, že když jí zpříma a dlouze pohlédl do očí, přestala z něj mít strach a srdce jí začalo divoce bít. Tenhle člověk to přece neudělal, proč ji ale nikdo neslyší? Eva přikládá v knize i přehlednou vztahovou mapu, v níž se objevuje kromě ní a manžela dalších dvaatřicet osob. Propojení naznačuje rodinné i pracovní vazby, setkání a další skutečnosti, které všechny jmenované spojují s případem. Na mapě se objevují zástupci plzeňské a tachovské policie, bývalí veksláci, rodina a další lidé. Kniha obsahuje také rozsáhlou fotopřílohu, jedná se převážně o rodinné fotografie. A úplně na konci, v kapitole Závěrem jsou postřehy jejich dcer, které jsou dnes velké a popisují, jak ony samy vnímají celou tu dobu bez otce. Eva dnes, po letech opět věří, že spravedlnost existuje a že bude Kajínek nakonec zproštěn obžaloby. Ale za touto myšlenkou je stále obrovský otazník.

„Nemám v ruce žádný jasný důkaz, ale těch sporných momentů je prostě v celém případu příliš. Myslím si, že v tom jsou namočení policisté,“ říká o svém postoji autorka. „Pro mě samotnou i pro celou naši rodinu byla Štefanova smrt strašnou tragédií, která dodnes poznamenává naše životy. Byla to skutečně obrovská rána pro všechny v mém nejbližším okolí. Ti, kterých se událost osobně nedotýkala, ji považovali naopak za obrovskou senzaci. Po celá dlouhá léta ve mně uzrávala myšlenka očistit Štefanovo jméno a dovědět se pravdu. Konečně zjistit, jak to tenkrát doopravdy bylo. Jsem totiž přesvědčená, že mého muže nezabil Jiří Kajínek, který je za jeho vraždu odsouzený na doživotí!“

Bylo mi smutno, když jsem to četla. Stejně tak, jako jsem se necítila dobře při čtení knihy Můj život bez mříží, kterou napsal Jiří Kajínek (http://www.kultura21.cz/literatura/9817-fragment-jiri-kajinek-muj-zivot-bez-mrizi-recenze). A stejně jako Eva Jandová jsem možná velký optimista, ale taky věřím, že spravedlnost není slepá.


Název: Mého manžela nezastřelil Kajínek
Autor: Eva Jandová - vdova
Žánr: Beletrie pro dospělé/ edice Fakta ze života
Obálka a grafická úprava: Nataša Vaňková
Redakční a jazyková úprava: Jana Eislerová
Odpovědní redaktoři:  Romana Homonická a Jan Eisler
Copyright: © Fragment, 2014
Text: © Eva Havlová, 2014
Photo: © archiv Evy Havlové, 2014
Cover and Typo: © Nataša Vaňková, 2014
Vydalo: Nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha 4
Rok vydání: 2014, 2697. publikace, 1. vydání, vázaná
Počet stran:  95
ISBN: 978-80-253-2319-9
Hodnocení: 100 %

( 4 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Hledat

Mimísek 15

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

David Deida: Cesta pravého muže

altNa seminářích a při konzultacích slýchávám nezávislé a úspěšné ženy, jak si stěžují, že dnešní muži jsou “bačkory” a že se jim nedá věřit, protože jsou příliš slabí a nevyzpytatelní. Citliví a jemní muži si zase stěžují, že se z žen staly “mužatky...

Nové komentáře

  • 09.06.2017 02:40
    Držte se ...
    Pane Juraji, Jsem ...
     
  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...

Facebook

Twitter


Literatura

Horáčkův Český kalendář nejen na rok

CeskyKalendar perexNa tři tradice navázal Michal Horáček ve své knize Český kalendář, která je zároveň jeho první básnickou sbírkou. Útlá knížečka obsahuje villonské balady rozdělené do cyklů inspirovaných ročním kolob...

Divadlo

Divadlo na Vinohradech uvádí: Peter Shaffer - AMADEUS

ama 200Pražské Divadlo na Vinohradech uvedlo 7. listopadu premiéru Amadea známého britského dramatika Petera Shaffera. U diváků oblíbenou inscenaci připravuje režisér Martin Čičvák na scéně ...

Film

Hořící keř zaplál

Hoorici ker 200Jen na HBO spatříme nový český film Hořící keř, který se vrací k tragickému, ale nikoli marnému protestu Jana Palacha proti posrpnové okupaci Československa. Řadí se mezi početné výpovědi ...