Rozdělte si tuto knihu na vícero dílů a čtěte jako pamlsek. Dost často jsem se totiž zastavovala, něco chtěla číst znovu, něco ve mne zarezonovalo víc, něco vůbec, něco jsem potřebovala vstřebat a někde stačilo pár vět a musela jsem knihu zavřít a začít si přemýšlet o svém.
Doslova to ve mne rozstřelilo nějaké vlastní téma.
Nahlédněme na Zemi jako celek
Kniha je vhodným inspirativním čtením pro každého, kdo má chuť se z různých důvodů zamyslet nad Zemí jako celkem. Slyšet jí dýchat, vidět jejíma očima. Vznést se do vesmíru a chvíli spatřit lidstvo i z jiného úhlu pohledu. Nakolik je to reálné, už je dílem na nás, dílem na osudu a na těch, kteří o nás rozhodují (a které by bylo fajn, kdybychom my uměli ovlivnit). Ale ten pocit, že život má smysl, že tu jsme proto, abychom žili v symbióze, to je myslím stav na duši, který neuškodí a který čas od času všichni potřebujeme.
Najdete tu velikou plejádu témat. Od Země, po zvířata a vztah k nim, po rostliny, děti nové doby, psychika dětí, roztříštěná a ničená Ritalinem (což u nás není takový problém jako v jiných zemích), někdy kniha otvírá oči velmi nepříjemným způsobem. Nic pro idealisty a někdy bych řekla, nic pro lidi, kteří si svoji bublinu už vytvořili. Pozitivní bublinu, ve které je rovnováha a vše funguje. Protože tam za tou bublinou je stále ještě dosti nepříjemný a nelogický svět, nad kterým zůstává rozum stát. Ale i to je dobré si uvědomit.
Nahlížet na svět jako na celek je zajímavé. Kéž by jednou toto vše zůstalo v historii a opravdu se stalo to, co autorka popisuje. Souhra s přírodou, se Zemí, pochopení lidské duše a její velkoleposti.
Tón knihy je naléhavý
Co bych ještě zdůraznila? Že tón této knihy je naléhavý, někdy až nepříjemně a musím říci, že naléhavost cítím dle svého vlastního rozpoložení. Někdy je mi milá, někdy s ní souzním a chce se mi křičet s knihou, někdy je to naléhavost tak nepříjemná, že se mi chce knihu odložit. Možná budete plakat, smát se, vztekat se, odsuzovat text, nebo se dojímat a souhlasit. Tak moc toho tady je. Tak moc různého.
Tak moc různých lidí bude Transformační klíč číst.
Nedá se říct, jaká to je kniha. Je silná. To je jediné, co říci mohu s čistým svědomím.
A že je dobře, že tu je, ač nejsem schopna zatím dohlédnout, proč to je dobře.
O autorce: Kerstin Simoné žije se svou rodinou nedaleko Berlína. Již jako dítě projevila jasnozřivé schopnosti. Kromě psaní knih se aktivně zabývá ochranou zvířat a pořádá praktické semináře. Kontaktu s vyššími frekvenčními úrovněmi se věnuje už asi dvacet pět let. Zpočátku prakticky studovala různé metody channelingu a poté vyvinula svoji vlastní techniku tlumočení. V současnosti patří k nejlepším médiím v německy hovořících zemích.
Thovt, Transformační klíč (Originál: Thoth - Projekt Menschheit Der Transformationsschlussel)
Autor: Kerstin Simoné
Vydalo nakladatelství Anch-Books, 2020, www.anch-books.eu
Hodnocení: 85 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
K rozhovoru jsme tentokrát přizvali pana Pavla Hronka z Nadačního fondu priorita. Tento nadační fond pomáhá neziskovým organizacím s médii a aktuálně se podílí na tvorbě audiokomentářů k filmům, o kterých se dozvíte více.
O včelách a zacházení s nimi vyšla v průběhu dějin dlouhá řádka publikací. K nejnovějším se řadí kolektivní monografie Ekologie chovu včel, vydaná nakladatelstvím Pavel Mervart. Domácí i zahraniční odborníci (slovenské pří...
Na knihu Moje vodácké holky jsem narazila úplnou náhodou v nějaké čtenářské skupině na Facebooku. Hned jsem viděla obal, tak jsem ucítila, že právě takový titul si v těchto aprílových dnech potřebuju přečíst a udělala jsem dob...
Román britského spisovatele Simona Mawera se odehrává v Brně, mezi roky 1925 a 1968. Podkladem příběhu je osud lidí kolem slavné vily Tugendhat, světově uznávaného architekta Ludwiga Miese van der Rohe.
Jedním z filmů, které ve čtvrtek 19. března zahájily letošní Febiofest, byl v předpremiéře uvedený anglický (a anglicky mluvený) snímek Králova zahradnice. Jedná se o další ukázku toho, jak umějí (či neumějí) režírovat uznávaní herci - v tomto případě ...