Vítám vše, co mi život profesně přinese, ale samozřejmě se tomu snažím jít více či méně naproti

Vítám vše, co mi život profesně přinese, ale samozřejmě se tomu snažím jít více či méně naproti

Tisk

Karolína Cingrošová - festival filmové hudby - Film music Prague Forum Karlín foto archiv Karolína Cingrošová„Hudba je můj život, můj životní styl, ale jak řekl jeden můj dobrý kolega muzikant, člověk se nesmí brát příliš vážně a já si myslím, že je to pravda. Ač si život bez pódia a hudby dokážu jen těžko představit, vždy pro mě byla a je na prvním místě moje rodina a tu bych nevyměnila ani za Metropolitní,“ přiznává Karolína Cingrošová, která se zpěvu věnuje od dětství. Koncertuje doma i v zahraničí, je členkou Opera Studio Praha, kde ztvárňuje Cizí kněžnu v Rusalce a je uměleckou ředitelkou hudebního festivalu Hudba z ráje.

Hudba, která vám prostě učarovala, vás provází celý život. Od dětství zpíváte, navštěvovala jste „lidušku“ a v deseti letech jste byla přijata do Dětské opery v Praze, k paní profesorce Jiřině Markové Krystlíkové, která má, jak jste jednou řekla, velkou zásluhu, že vás v patnácti přijali na konzervatoř. S Dětskou operou jste zpívala v Německu, Rakousku, Francii nebo Japonsku. Jak na ten čas vzpomínáte? Měla jste čas i na jiné koníčky?

Ano, máte pravdu, roky, které jsem strávila v Dětské opeře Praha, mi daly do mého budoucího uměleckého života opravdu hodně. V podstatě od malička jsem zvyklá pohybovat se na jevišti a, i když by se mohlo zdát, že když je člověk ještě malý, nebo mladý, nemá vůči divákovi takovou zodpovědnost, mě vystoupení na jeviště vždy zavazovalo a snažila jsem se od mala podat co nejlepší výkon. I díky tomu jsem se již v patnácti letech dostala na konzervatoř. Už v dětském věku jsem se tak uměla docela dobře prodat. Ale vedle svého koníčku, hudby, která mi učarovala ostatně na celý život, jsem si vždy našla čas i na chození ven s kamarády, sport a další aktivity, které k tomu věku patří.

Další vaší velkou láskou byl také tenis a jeden čas jste vážně uvažovala, že byste se mu věnovala profesionálně, ale hudba a zpěv zvítězily. Nelitovala jste, že jste se vybrala na uměleckou dráhu?

Sport jako takový k mému životu vždy neodmyslitelně patřil a na některé disciplíny jsem i díky své výšce a fyzické konstituci byla docela dobrá. Kromě tenisu jsem měla moc ráda třeba atletiku – skok do výšky, to bylo moje. Můj táta v té době natáčel různé reportáže z olympijských her, třeba v Atlantě, a já tato klání vždy moc ráda sledovala. Dnes je mou velikou vášní powerjóga, kterou cvičím pravidelně již několik let. Nejen, že se člověk dobře protáhne a spálí nějaké ty kalorie, ale také je to skvělá očista ducha. Takže když je toho na mě moc a mám čas, stačí si zacvičit i pár minut denně a hned se cítím líp. Toho, že se věnuji profesionálně hudbě, jsem ale zatím nikdy nelitovala. Opravdu ani chvilku. Hudba je můj život, můj životní styl, ale jak řekl jeden můj dobrý kolega muzikant, člověk se nesmí brát příliš vážně a já si myslím, že je to pravda. Ač si život bez pódia a hudby dokážu jen těžko představit, vždy pro mě byla a je na prvním místě moje rodina a tu bych nevyměnila ani za Metropolitní.

archiv Karolína Cingrošová 2

Po konzervatoři, kde vaší profesorkou byla mezzosopranistka Jiřina Přívratská, jste studovala na JAMU v Brně u tenoristy Zdeňka Šmukaře a v rámci Erasmu na Mozarteu v rakouském Salzburgu u norské sopranistky Kjellaug Tesaker. Jak na tyto osobnosti vzpomínáte?

Všechny školy, které jsem, ať už u nás nebo v zahraničí, vystudovala, mě velmi inspirovaly a posouvaly v mých uměleckých krocích dál. Osobně nejsem zastáncem trendu, že jen v zahraničí se člověk něco naučí. Ale na druhou stranu všem mladým studentům v jakémkoliv oboru mohu jen doporučit, aby si alespoň nějaký malý studijní výlet dopřáli, pokud to jde. Studium ale není jen o tom člověku, který vám něco předává, ale i o vás samotných a o tom, co si chcete od ostatních vzít a jak to následně zpracujete a přetavíte ve své vlastní schopnosti, a to vás stejně nikdo nenaučí. S panem docentem Šmukařem jsme si vždy hudebně velice rozuměli a na JAMU jsem si každý ročník studia zazpívala velice krásné role. Když jsem byla přijata na Mozarteum v Salzburgu, bylo to jako sen. Měla jsem tam čas jen pro sebe, mohla jsem studovat, navštěvovat koncerty a představení, seznámit se s mnoha muzikanty ze všech koutů světa, protože Salzburg je neuvěřitelně kosmopolitní město a krom toho jsem měla veliké štěstí, že jsem potkala svoji paní profesorku Tesaker. O té ráda říkám, že objevila můj hlas a dotvořila ho. Dodnes, když si nevím rady, startuju auto a jedu si k ní pro radu, protože mezi čtyřma očima je to dle mého soudu vždycky nejlepší. Ona ve mně vždy věřila, a to je pro interpreta hodně důležité.

Při studiu jste zpívala v operách jako Bastien a Bestienka, Prodaná nevěsta, Don Giovani nebo Mirandolína. Zpívala jste s předními hudebními tělesy jako je Symfonický orchestr Českého rozhlasu nebo Ústřední hudba Armády ČR. Jako hostující sólistka jste byla v Národním divadla Moravskoslezském v Ostravě (opera Osud), v Severočeském divadle v Ústí nad Labem (v opeře Rusalka) a dnes jste členkou Opera Studio Praha, kde ztvárňujete Cizí kněžnu v Rusalce. Zpíváte jak klasický, tak moderní repertoár. Jakou roli byste si ráda zazpívala?

Musím říct, že vítám vše, co mi život profesně přinese, ale samozřejmě se tomu snažím jít více či méně naproti. Takže věřím, že si jednou, třeba brzy, zazpívám roli Adiny v Nápoji lásky Gaetana Donizettiho. Podle této hlavní hrdinky a také podle Adiny Mandlové se jmenuje naše osmiměsíční holčička, takže by se to nabízelo i z tohoto důvodu. A další vysněné role jsou Norina v Donu Pasqualovi, Musetta z Bohémy G. Pucciniho a samozřejmě Rusalka Antonína Dvořáka.

Karolína Cingrošová - foto Khalil Baalbaki.jpg

foto Khalil Baalbaki

Jak k tomu došlo, že je z vás dramaturgyně a umělecká ředitelka hudebního festivalu Hudba z ráje? Na tomto projektu spolupracujete se svým tatínkem Václavem Žmolíkem.

Festival jsme založili před šesti lety a za tu dobu už na něm vystoupila pěkná řada vynikajících muzikantů, jako jsou hobojista Vilém Veverka, houslista Pavel Šporcl, kytarista Lubomír Brabec, harfistka Kateřina Englichová, klavíristé Ivo Kahánek a Lukáš Klánský, nebo v letošním roce houslista Václav Hudeček. A výčet by mohl být ještě dlouhý. Také se nám podařilo zorganizovat pěknou řádku zajímavých a povedených koncertů, například, a na to jsem velmi hrdá, letos jsme měli na programu kantátu Svatební košile Antonína Dvořáka – nádherné dílo. To, že jsme v Českém ráji založili festival, nebyla žádná náhoda, protože tam máme vazby. Moji rodiče tam koupili před lety krásný statek, kde teď s mým mužem, holčičkou a naší fenkou žijeme a já tam začala své první koncerty pořádat ještě za studií na konzervatoři. Koncerty se na sebe za ty roky krásně nabalovaly a my najednou zjistili, že jen během léta uspořádáme v Českém ráji třeba pět šest koncertů, které již v té době začaly být mezi našimi posluchači velice oblíbené. S nadsázkou tedy mohu říct, že nezbývalo nic jiného než založit festival a dnes každým rokem děláme na deset koncertů, besed a dalších akcí a naše fanouškovské portfolio se každým rokem krásně rozšiřuje. Je to celoroční fuška, ale máme z toho velikou radost.

archiv Karolína Cingrošová - Španělský sál

Zajímáte se o historii a archeologii. Neuvažovala jste o studiu těchto oborů?

Když jsem byla malá, chtěla jsem být buď zpěvačka, nebo archeoložka. Neustále koukala na filmového Indiana Jonese a uměla ho takřka nazpaměť. Jednou mi ale táta řekl, že archeologie není tak akční, jak je to podávané ve filmech, a že většinou člověk v písku nebo v hlíně oprašuje zbytky čehosi. To mě tehdy trochu odradilo. Ale teď vážně, historii mám moc ráda. Když mám čas na čtení, většinou se to týká historie, ať už s trochou fikce, či se jedná o fakta. Moje nejoblíbenější období je středověk, jen si nejsem jistá, že bych v něm, zhýčkaná 21. stoletím, chtěla žít. Na bližší studium historie mi ale zatím nikdy nezbýval čas. Myslím ale, že univerzita třetího věku to jistí.

O sobě tvrdíte, že nejste ortodoxní vyznavač opery, i když máte ráda Pucciniho, Verdiho, Mozarta, ráda si poslechnete úplně jiné hudební směry a umíte při nich relaxovat. Máte oblíbeného zpěváka nebo skupinu?

I díky manželovi mám vhled i do jiných žánrů. Na jednom z prvních rande mi pouštěl jeden z nejslavnějších koncertů Queenů ve Wembley a kdykoliv debatujeme o hudbě, stočí se naše konverzace většinou k jeho hlavnímu protagonistovi. Dá se tedy říct, že Mercuryho posloucháme doma hodně a taková Noc v opeře je prostě paráda. Také mám moc ráda zpěváka Stinga, dále Cher, Barbru Streisand, Shaniu Twain, ale i swingovou či filmovou hudbu. Stejně jako historie, i hudba má svůj vývoj, který zabíhá do nejrůznějších uliček a mně by přišla škoda, neprobádat jich víc.

Karolína Cingrošová - festival filmové hudby - Film music Prague Forum Karlín foto archiv Karolína Cingrošová

Studium a práce vás zavedla do zahraničí, kde jste nějakou dobu žila. V jednom rozhovoru jste řekla, že doma se cítíte nejlíp. Co pro vás znamená domov? Kde je ten váš?

Moc ráda cestuji, ale mám jeden takový neduh, vždy když odjíždím, už se těším, až se zase vrátím. Domov je pro mě samozřejmě tam, kde jsou všichni moji blízcí a ideálně u nás v Českém ráji. S manželem jsme žili dva roky ve Francii a neustále se k tomuto období nejen v myšlenkách vracíme, hlavně můj manžel má ve Francii mnoho přátel a jeho nejlepší kamarád Francouz mu šel na naší svatbě i za svědka. Doma je ale doma. Jsem patriot a nestydím se za to.

Jak ráda trávíte volný čas?

Se sklenkou dobrého červeného a s kýmkoliv, s kým můžu debatovat celé hodiny a stále si máme co říct, například s mým mužem. Tak bych odpověděla ještě před pár měsíci a stále to platí, ale musím k tomu teď ještě dodat, že veškerý svůj volný čas věnuji naší milované dceři Adině.

Karolína Cingrošová - foto Pavel Cingroš

Foto: Pavel Cingroš

Karolína Cingrošová:

  • Narodila se 15. 2. 1990 v Praze jako Karolína Žmolíková a je dcerou rozhlasového a televizního novináře, publicisty a moderátora Václava Žmolíka.
  • Vystudovala konzervatoř, JAMU v Brně a Mozarteum v Salzburgu. Je vítězkou pěvecké soutěže Bohuslava Martinů.
  • Koncertuje doma i v zahraničí.
  • Je uměleckou ředitelkou hudebního festivalu Hudba z ráje a patronkou festivalu Hvězdy a hvězdičky v Jeseníku.
  • Je vdaná.

Foto: pokud není uvedeno jinak, tak archiv Karolíny Cingrošové


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Martina Bittnerová: „Je důležité vyvolávat hlubší emoce!“

Bittnerova 200Viktor Dyk, Karel Hynek Mácha, Stanislav Kostka Neumann, Jiří Karásek ze Lvovic a další velikáni jsou v příbězích Martiny Bittnerové zajímavým způsobem „polidšťováni“. Spisovatelka a badatelka v jedné osobě nabízí nový pohl...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Pavlína Křivánková: „Důležitým tématem knihy byla i snaha ukázat, že problémy nebývají černobílé.“

pavlina krivankova200Pavlína Křivánková strávila na Valašsku, kde se odehrává i děj její prvotiny, celý svůj život. Malebná krajina zdejších kopců a přímá povaha lidí ji upoutala natolik, že jí zůstane věrná nejspíš napořád. V profesním životě prošla...


Literatura

Nový román Barbary Erskinové Spřádači snů opět nezklame

big spradaci-snu-GG4-489319 (2)Milovníci románů Barbary Erskinové zbystřete! Nakladatelství Ikar vydalo její nejnovější román Spřádači snů, který vás opět zavede do tajů dávné minulosti a vzbudí ve vás vzrušení a napětí. Tento román s au...

Divadlo

Zažijte atmosféru Glasgow ve Švandově divadle

johnny2 uvodkaV sobotu 17. října uvedlo Švandovo divadlo první premiéru nové sezóny. Hra skotského autora D. C. Jacksona se na české jeviště dostává po roce od její světové premiéry. Glagow, město s nejvyšší kriminalitou ve...

Film

Nezdolná Jiřina Bohdalová si z lásky vrásky nedělá

altNový film Jiřího Stracha se s klidným svědomím dá přirovnat k o 11 let staršímu Babímu létu, ve kterém jako manželská dvojice, potýkající se se stářím, zářil Vlastimil Brodský a Stella Zázvorková. S filmem Vrásky z lásky h...