„Najlepšie sa nám hra doma. Máme tam svojich skalných poslucháčov, ktorí chodia na naše koncerty úplne od začiatku. Nemôžeme sa sťažovať ani na Bratislavu. Ľudia sú tu tiež úplne super,“ aj to sú slová Juraja Ondrejku.
Prvýkrát ste hrali na otvorenom pódiu na bratislavskom majálese, aké sú vaše dojmy?
Hralo sa nám veľmi dobre. Sme prekvapení a šťastní, že je tu veľa ľudí. Bola to pre nás nová skúsenosť a veľmi radi si to zopakujeme. Super atmosféra, veľmi pozitívne to hodnotím, ľudia prišli, pristavili sa pri pódiu, dokonca si spievali naše texty. Bol to úžasný pocit.
Aké boli vaše očakávania?
Čakali sme, že tu bude úplne pohodová atmosféra a ľudia sa tu prídu baviť. Splnilo to našeočakávania.
Mali ste obavy s veľkého pódia?
Nie nemali, snažili sme sa nestresovať.
Ako ste sa zhodli na výbere repertoáru?
Repertoár, vždy skúšame skoro všetky veci a potom podľa nálady pod pódium hráme a improvizujeme. Keď vidíme, že sa ľudia bavia na rýchlejšie pesničky, tak tam dáme rýchlejšie a na pomalšie, tak pomalšie. Všetko záleží od koncertu, pretože každý koncert má inú atmosféru a my sa tomu snažíme prispôsobiť.
Kedy stíhate tvoriť, keď ste stále rozbehaní po koncertoch?
Sme veľmi hyperaktívna kapela. Nedávno sme vydali nový album a už máme ďalších šesť rozrobených skladieb. Prinesiem námety a potom to spolu dávame v skúšobni dokopy.
Chystáte sa ísť na festivaly?
Oslovili sme niekoľko festivalov, ale nevybrali nás, čo nám je ľúto. Dúfame, že sa nám to podarí na budúci rok.
Keby ste si mali možnosť si s niekým zahrať na pódiu, kto by to bol?
Náš obrovský vzor je Jack White, preto sa voláme aj Genuine Jacks. Ak sa nám to podarímôžeme aj zajtra zomrieť. :-)
Foto: Lenka Meravá
| < Předchozí | Další > |
|---|
Malířka, apatykářka, žena, která měla v životě štěstí najít sebe samu a vášeň k životu, směr a svou přirozenost. A která dostala šanci napsat voňavý Receptář z barokní apatyky. Jaké je životní štěstí? Nejen na to se jí ze...
V lednu 2006 hrál Honza Paulík na jedné vernisáži v kladenském zámku na kytaru, přišel za ním recitátor Václav Fikrle a řekl mu: „Prosím vás, do toho vašeho hraní bych si uměl představit, že bych něco povídal.“ ...
Vlak naděje plný osiřelých dětí, které s velkým očekáváním projíždí na konci třicátých let minulého století po Americe a hledají nové rodiny. Problém je v tom, že se nedostávají do milujících rodin, ale jsou brány spíše jako levná námezdní síla, která ž....jpg)
Pražské divadlo PONEC 18. července od 20 hodin uvede v předpremiéře triptych Together Alone ukrajinské umělkyně Yany Reuto...
Jihoafrický režisér Neill Blomkamp upoutal nezvyklou sci-fi Distrikt 9, v němž se zcela obešel bez obvyklých žánrových klišé a příběh vybudoval jako varování před rasovými předsudky a ústrky, které postihnou zbídačené mimozemšťany, kteří nalezli pramál...