Cesta do nitra duše prostřednictvím obrazů: Chystá se výstava Markéty Meduna Kočkové

Cesta do nitra duše prostřednictvím obrazů: Chystá se výstava Markéty Meduna Kočkové

Tisk

meduna 200Dílo umělkyně Markéty Meduna Kočkové – snové obrazy duševních pochodů i emocí – čeká po výstavách v Dubaji, nebo Jordánsku, veřejná prezentace i v České republice. Její ojedinělý přístup stojí na technice malování včelím voskem, a především na zobrazování niterných procesů buď konkrétní osoby, nebo celospolečenského odrazu kolektivních emocí. Ať už pozitivních, nebo těch problémových. Jejich příběh a atmosféru budou moci návštěvníci shlédnout na výstavě od 5. listopadu 2020 do února 2021 v galerii Aspira Business Centre, nebo na veřejné vernisáži 28. listopadu 2020.

 

Markéta Meduna Kočková si v životě prošla spletitou cestou. Prožila kóma, během něhož našla nevšední prostor svět barev a tvarů, osobní krizi vztahů i vlastní polohy. V rámci osobního rozvoje získávala zkušenosti s psychosomatikou, psychospirituální prací a začala studovat meditace, holotropní dýchání, či kvantovou fyziku. Setkala se s šamany z Peru, čteči palmových listů a vzdělávala se v seberozvojových technikách. Díky těmto zkušenostem z nevšedního prostoru začala v obrazech na míru ztvárňovat duševní cestu lidí, se kterými vede před vznikem obrazu dlouhé rozhovory. Pracuje s nimi v meditativním nastavení. Její práce ale objímá i všeobecné emoce, vnímáním jejího obsahu se těší pacienti řady nemocnic a domovů důchodců.

Obrazy inspirované duchem léčivých obrazů Zdeňka Hajného jsou díky malování včelím voskem nejen omyvatelné, ale hlavně plastické a mohou tak informace přenesené na plátno zprostředkovat hmatem. Umělkyně už prodala přes 200 obrazů, mnoho jich darovala. Nyní o ní vzniká publikace Daniela Doležalů. Nově také začala své obrazy přenášet z plátna na látky, sklo, fólie, auta, motorky. Ale třeba i fasády. Cílem je dostat výjevy umělkyně do životního prostoru v jiné formě. Ostatně i výstava bude návštěvníky těšit nejen obrazy, ale i skleněnými instalacemi, uměleckým ztvárněním na motocyklu Harley-Davidson, či autě.

meduna1

Markéta Meduna Kočková pochází od Hradce Králové, později se přestěhovala na Vysočinu, kde obývá 110 let starý statek s rozlehlou zemědělskou půdou. Má tři děti, současně je vdaná za Radka Jeronýma Medunu, jenž se věnuje kamenickému řemeslu. Výtvarnému umění se věnovala od dětství, ale neměla možnosti jej studovat. Po škole se proto věnovala na 12 let hostinské činnosti. V té době se začala zajímat o psychosomatiku, psychospirituální práci a začala studovat meditace, holotropní dýchání, či kvantovou fyziku. Setkala se šamany z Peru, čteči palmových listů a vzdělávala se v sebereozvojových technikách. Po rozchodu s prvním manželem byla jako samoživitelka vystavena silnému tlaku stran existence i péče o děti, umění se věnovala jen minimálně.

V roce 2010 po svém zemřelém kamarádovi převzala čajovnu v Hradci Králové a setkala se výtvarnou metodou enkaustika – tedy malování včelím voskem. V tu chvíli věděla, že je to její technika, díky které může promítnout do obrazů emocionální zkušenosti. Začala studovat techniky tohoto uměleckého nástroje a začala intenzivně tvořit. Od roku 2012 se pak začala naplno věnovat jen umění. Dne má na svém kontě výstavy v 6 zemích světa, více než 200 prodaných pláten, přenáší své obrazy na další povrchy jako sklo, nábytek či auta a vzniká o ní kniha.

meduna plakat


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

„Nejradši se učím texty zásadně v lese, doma to ani neumím,“ říká herec Jan Hönig

jan honig200Randle Patrick McMurphy se s ničím moc nepárá. Je to chlap, který za všech okolností říká, co si myslí. Má kladný vztah k ženám, alkoholu, hazardu... To je charakteristika postavy, která hraje prim v inscenaci Přelet nad kukaččiným hnízdem a kterou...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Vernisáž výstavy JINÁKRAJINA, toť mozaika českých polí, luk, lesů, sadů,...

jina krajinaČeská kulturní krajina, toť mozaika polí, luk, lesů, sadů, protkána sítěmi polních cest, stezek, po kterých v dobách dávno minulých kráčeli zemědělci na svá políčka, ale i poutníci. Stín jim během jejich putování poskytovaly nejen aleje, ale ...


Literatura

Než se rozední, zbývá jim poslední tanec...

svitani nad savanou 200Hana Hindráková vydala další knihu Svítání nad savanou s podtitulem Než se rozední, zbývá jim poslední tanec. Její fanoušci nepřijdou o Afriku, ale mohou se těšit na více odpočinkové čtení.

Divadlo

Nesmrtelná heroická komedie o posledním z rytířů se vrací na brněnská divadelní prkna

Cyrano 200Na Štěpána roku 1897 zažila Paříž jednu z nejslavnějších premiér všech dob. Na scéně Divadla u Svatomartinské brány se poprvé objevila postava s velkým nosem (jenž „velkého ducha značí“) a s ještě větším srdcem. Když spadla opona, trvaly ovace údajně p...

Film

Jak se kdysi odečítal film

I dnes se stává, že diváci prožívají nekonečné seriály (proč by se na ně jinak dívali?), že mají tendenci vztahovat postavu na jejího představitele. Oblibu nezaručuje sebelépe zvládnutá role v "kusovém" pořadu, ale ustavičně se vracející typizované figurky: vždyť kdo vítězí třeba v soutěži TýTý?...