Záhy po nastolení komunistického režimu se vynořily představy, že ani filmové studio Barrandov se nijak neodlišuje od běžných továren, vždyť i v něm se přece vyrábí zboží. Vzápětí převážila víra, že je zbytečné natáčet desítky filmů, z nichž mnohé budou mít špatnou jakost – stačí přece, aby se do výroby dostaly jen ty zaručeně dobré. Nejen o takových zhůvěřilostech, ale také o lecčems jiném pojednává Petr Szczepanik v knize TOVÁRNA BARRANDOV, poskládaná z příspěvků již dříve publikovaných v tuzemských i zahraničních časopisech. Zabývá se v ní vztahem mezi filmaři a komunistickou mocí, vlastně až do jejího pádu koncem roku 1989.
Hned v úvodu si autor vymezuje pole působnosti: „Když skončila druhá světová válka a filmový průmysl byl zestátněn, mohlo se zpočátku zdát, že filmaři se konečně zbaví všech nepříjemných omezení, která s sebou neslo spojení soukromého podnikání a tvůrčí práce, a že jakmile získají výrobní prostředky pod svou kontrolu, budou moci konečně realizovat své vytoužené umělecké vize. Jenže stát nechtěl osvobodit filmaře zpod jha kapitalistů. Chtěl film především využít k politickým cílům.“ Tento přístup platil po celou existenci komunistického režimu, který každé dílo narušující jeho (sebe)prezentaci, jednoduše zakázal.
V osmi kapitolách se Szczepanik zabývá produkčními otázkami v podmínkách řízené a plánované výroby, což samozřejmě platilo též pro Barrandov (i další studia). Na ploše bezmála půlstoletí přibližuje jak jednotlivé, navenek závazné koncepty, tak změny jednou k lepšímu, jindy k horšímu, k nimž průběžně docházelo. Nejprve rozebírá nastolený způsob produkce, poté se zabývá fungováním tvůrčích skupin a kolektivů ve smyslu kolísání mezi dramaturgií a producentstvím. Přínosná je část zkoumající postavení a pracovní podmínky výrobních štábů, autor se dotkne jak genderové skladby zaměstnanců, jak platových podmínek jednotlivých „tvůrčích pracovníků“.
Objevná zjištění nalezneme v týkající se filmařského (mikro)světa a vlivu komunistů v něm. Vážně se požadovalo, aby filmaři „nenosili nos nahoru“ a nevyvyšovali se nad ostatní pracující. V tomto kontextu je mimořádně podnětná studie o emblematickém komunistickém režiséru 50. let Vladimíru Vlčkovi. Tento zanícený hlasatel stalinismu (je podepsán např. pod filmem Zítra se bude tančit všude), jenž posléze přesedlal na ryze únikové projekty (česko-francouzská koprodukce V proudech), byl nakonec kvůli své prchlivosti, intrikaření a nadutosti vyobcován z filmařské komunity, načež emigroval na tolik odsuzovaný Západ. Szczepanik tak napsal vlastně jediný směrodatný text, který z časového odstupu hodnotí tvorbu i problematickou osobnost tohoto tvůrce.
Cenné jsou stati, probírající genezi scénáře, který zejména v 50. letech procházel početnými fázemi i schvalovacími řízeními, až se mnohdy změnil k nepoznání, případně nebyl vůbec realizován. Vždyť se rozlišoval ideový náčrt, námět, synopse, filmová povídka, literární a v posledku technický scénář, určený ke zfilmování. Zpravidla názorné příběhy, které scénáristé zpracovávali, využívaly nejen osvědčených žánrových schémat, ale současně se podřizovaly politické kontrole a jejím požadavkům. Profesní um tvůrců - v první řadě režisérů - však zajišťoval, že i v těch nejsložitějších obdobích - třeba počátkem 50. let - vznikaly divácké oblíbené filmy, zpravidla komediálního zacílení, které dodnes přitahují diváky, byť nyní jen televizní (Císařův pekař, Dovolená s Andělem, Pyšná princezna).
Filmové dílo je dílem v zásadě kolektivním: jeho konečnou podobu samozřejmě nejvíce ovlivňuje režisér, avšak ten se musí opírat o herce a členy štábu, musí je usměrňovat a vést k souladu se zastřešujícími záměry. Szczepanik si samozřejmě všímá rozdílů mezi poměry v zestátněné kinematografii a řekněme zvyklostmi panujícími v hollywoodské „továrně na sny“. Szcuzepanik také dokládá, jak se nejen tvůrci, ale i vedoucí pracovníci pokoušeli odpoutat se od direktivních zásahů ministerstva kultury i stranických intervencí. Popisuje, jak divácky nejpřitažlivějším segmentem filmové tvorby bývaly veselohry, které přitahovaly nejvíce diváků. A nebylo rozhodující, zda se jednalo o komedie agitační, potažmo budovatelské, nebo zda převážily parodie úspěšných západních žánrů, případně úsměvné příběhy ze všedního života. Občas na komedie dopadlo podezření, že příliš zesměšňující stávající režim a skončily v trezoru (Konec jasnovidce, Tři přání, Skřivánci na niti).
V závěru Szczepanik dovozuje výlučnost filmařského světa: „Filmaři tradičně patří k těm nejviditelnějším a neprivilegovanějším společenským skupinám s jasnou kolektivní identitou. Sami sebe vidí jako do značné míry uzavřenou komunitu se specifickým životním stylem.“ Není snadné se mezi ně zvenčí dostat, jak se o tom za minulého režimu přesvědčili i vykonavatelé komunistické kulturní politiky. Přesto se i filmaři museli podřizovat vnějšímu diktátu, mimo jiné vinou těch, kteří svou kariéru spojili s členstvím v komunistické straně.
Petr Szczepanik: Továrna Barrandov. Svět filmařů a politická moc 1945-1970.
Vydal Národní filmový archiv, Praha 2016. 418 stran.
Hodnocení: 100 %
Foto: kniha
| < Předchozí | Další > |
|---|
U příležitosti premiéry inscenace Human Locomotion, která vznikla v únoru na Nové scéně Národního divadla pod hlavičkou souboru Laterny magiky, jsme se rozhodli podívat na t...
Do našich kin přichází americký film, „Hobit: Neočekávaná cesta“. Je prvním dílem trilogie režiséra Petera Jacksona, natočené podle fantasy románu britského spisovatel...
Nakladatelství Epocha stihlo před koncem roku vydat mnohými českými fanoušky scifi ságy Bratrstvo krve očekávanou novinku Vlci, která je se světem slovanských upírů značně provázaná. Jaké bylo však překvapení, že tato novela není pokra...
Anna Karenina (Hana Briešťanská) je počestnou manželkou a matkou. To se změní, když potká důstojníka Vronského (Mark Kristián Hochman), do kterého se bláznivě zamiluje. Její city jsou tak silné, že je odhodlaná opustit rodinu, ...
Paddington, medvídek z peruánské džungle, se zabydlel v Londýně u rodiny Brownových. Stal se součástí místní komunity a zbožňuje ho celá ulice. Pod čepicí pořád nosí ukrytý toust s pomerančovou marmeládou pro případ nouze, který nastane,...