Banner

Kieslowski se táže, jaké taje skrývá lidská duše

Email Tisk

kieslowski-o-kieslowskem 200Polský režisér Krzysztof Kieślowski si u nás získal mnohem menší pozornost, než jakou by si zasluhoval. V kinech jeho filmy rozhodně nepatřily mezi vyhledávané, ani v televizi nelámaly rekordy sledovanosti. Ještě že Kieślowského snímky kdysi vydaly Levné knihy. Jinak by totiž nezbývalo než si o nich jen číst - nejnověji v knize Kieślowski o Kieślowském, což je záznam režisérových úvah, které se dotýkají jak jeho děl, tak obecněji i společenských či politických změn, které se v posledních desetiletích udály nejen v Polsku.

Kieślowski vystupuje jako pozorovatel pokorný a skromný, sebekritický a sebezpytný. "Nemám velký filmový talent," říká. „Měl ho například Orson Welles, který ve dvaceti čtyřech nebo dvaceti šesti natočil Občana Kanea a tím prvním filmem dosáhl všeho, čeho je možné ve filmu dosáhnout. Tohle se podaří géniům, hned najdou to pravé místo pro sebe. Já se k tomu místu musím přibližovat celý život.“ (s. 177) Ale nevěřme mu. Jeho výpovědi stále oslovují svými postřehy o tajích lidské psýchy.

Rozmluvy s Kieślowským po několik let vedla Danuta Stoková, avšak autorka samotná své otázky důsledně vynechává, takže výsledkem je skutečně proud místy těkavých monologů. Ačkoli Kieślowski dosáhl velkého ohlasu také v zahraničí a své poslední filmy tam realizoval, otevřeně přiznává, že svou další budoucnost si pojí výhradně s vlastí. A vůbec si neidealizuje poměry: zatímco v komunistických státech ovlivňovala filmy politická cenzura, na Západě rozhodují peníze. Kieślowski k tomu podotýká: „Cenzurou ekonomickou mám na mysli lidi, kteří myslí, že vědí, co divák chce.“ (s. 139) Podle toho pak ty filmy vypadají.

kieslowski-o-kieslowskem amater

Kieślowski komentuje své filmy jeden po druhém, odkrývá okolnosti, za jakých vznikaly, vzpomíná na urputné rozmíšky, které kolem nich vířily. Snadno pochopíme, že pro Kieślowského hrdiny je příznačné, že stačí zdánlivě drobný impuls, aby se od základů změnil jejich život. Týká se to jak společensky zacílených dramat, tak subtilních komorních výpovědí. V Amatéru (1979), z něhož pochází připojený obrázek, je to filmová kamera, která hrdinovi zprostředkuje dosud nepociťované skutečnosti i povědomí osobní odpovědnosti. V několik let zakázané Náhodě (1981) sledujeme tři rozličné varianty politické aktivizace téhož člověka.

V televizním seriálu Dekalog (1987), inspirovaném biblickými přikázáními, poprvé akcentoval motiv nevyzpytatelných spojitostí mezi jednotlivými příběhy, některé průběžně se vyskytující epizodní postavy dosahují až jakéhosi metaforického rozměru. Dvě epizody z tohoto cyklu pak rozvedl do celovečerního rozměru, aby podtrhnul dopad narušených mezilidských vztahů - tak vznikly Krátký film o zabíjení a Krátký film o lásce.

V 90. letech získává francouzskou podporu a své záměry může realizovat k průzračně čisté podobě, oproštěné od všech kompromisů. Ve filmu Dvojí život Veroniky (1991) rozvíjí souběžně osudy dvou dívek, jedné Polky, druhé Francouzky, které o sobě vzájemně netuší a jejich náhodné setkání je víc než letmé, ale přesto prožívají jakousi společnou identitu. Počínaje tímto snímkem se důležitou součástí příběhů stává hudba, zpravidla aktivně provozovaná a také dramaticky součinná.

Pak Kieślowski přistoupil k realizaci volně spjatého triptychu Tři barvy (1993 - 1994). Jejich jednotlivé názvy - Modrá, Bílá, Červená - vycházejí nejen ze symboliky francouzské trikolóry, ale také z emotivního naladění jednotlivých barev. Každá část je navíc výtvarně stylizována do příslušného odstínu, jak nasvědčuje i záběr z první části tohoto volně spjatého cyklu. Naposledy jej Česká televize vysílala loni v listopadu.

kieslowski-o-kieslowskem Tri barvy

V úvodním snímku – v Modré - vypráví o manželce slavného hudebního skladatele, jíž se po tragickém úmrtí muže i dcerky zhroutí dosavadní jistoty. Na venkově bolestně hledá sama sebe, musí se vyrovnat i se zjištěním, že manžel měl milenku. Ale útěchu nakonec nachází ve všeobjímající lásce k bližním; přesně podle biblického verše Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Druhý film - Bílá - se blíží spíše podvodnické hříčce z rodu Podrazu. Podváděný a ponižovaný manžel, emigrant z Polska, vyláká totiž rozmařilou ženu do své vlasti, kde ukuje důmyslnou pomstu. Některé epizody však čerpají z poetiky bláznivých komedií - třeba objemný kufr s pašovaným člověkem ukradnou zloději, kteří samozřejmě netuší, co naleznou. Červená se odehrává ve Švýcarsku a jejími hrdiny jsou osamělý soudce, tajně odposlouchávající telefony svých sousedů, a mladá dívka, zděšená jeho počínáním. Oba však spojuje vědomí trýznivého osamění.

Celou trojicí filmů prochází záměrná nedořečenost navozovaných motivů, snaha přiblížit nejjemnější záchvěvy lidského nitra zmítaného nejistotou. Kieślowski přiznává, že by rád zachytil to, „co je uvnitř, v nás, ale nafilmovat se to nedá. Je možné se k tomu přibližovat.“ (s. 177) Důležitou oporou je ovšem scenáristická dovednost Krzysztofa Piesiewicze, spolupracujícího s Kieślowským již od Dekalogu, a též podíl hudebního doprovodu Zbigniewa Preisnera. Ten si dokonce pro ozvláštnění několika příběhů vymyslel barokního skladatele, po jehož totožnosti pátrali i uznávaní odborníci.

Tři barvy byly posledním dokončeným projektem Krzysztofa Kieślowského. Cítil se unavený, vyčerpaný, myslel na odpočinek, ale další plány překazila smrt - 13. března 1996 zemřel po operaci srdce. Nedožil se ani pětapadesáti.

Co říci závěrem? Kniha je pečlivě přeložená, opatřená případnými vysvětlivkami, aby čtenář plně pochopil souvislosti. Lze jedině vytknout, že v závěrečném seznamu Kieślowského filmů (kde bohužel chybí ty, které podle jeho scénářů realizovali jiní režiséři) marně hledáme údaje o datu uvedení, často odkládaném po celé roky, ať již v Polsku nebo u nás.

kieslowski-o-kieslowskem

Danuta Stoková (ed): Kieślowski o Kieślowském
Přeložila Lenka Daňhelová
Vydalo nakladatelství Academia. Praha 2013. 239 stran
Hodnocení: 100 %

Foto: kniha, www. returntocinema.wordpress.com, www.kleph.com



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 8

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Zločin jako dokonalé hodinové soukolí

hodinar perexKnihy Jefferyho Deavera, především ty, ve kterých vystupuje nepřekonatelný kriminalista Lincoln Rhyme, jsou nejen v Česku synonymem úspěchu. I sedmý případ se u nás dočkal druhého vydání. Kdybychom si jednotl...

Divadlo

PERFORMALITA: Tělo moje
Performalita Telo moje obrInscenované scénické čtení současné divadelní hry polského autora Marka Pruchniewského Tělo moje je prvním překladem této hry do češtiny a zároveň jejím prvním uvedením v Čechách. Vzniká za spolupráce Performal...

Film

Slavoj Žižek píše o filmu

lacrim200Slovinský filozof Slavoj Žižek bývá jednou považován za (neo)marxistu či přímo (neo)komunistu, zabředávajícího do psychoanalytických výkladů, jindy je mu vyčítáno laciné pozérství. Přesto jej časopis Foreign Policy zařadil mezi stovku nejvlivnějších my...