S folklorem vyvstávají problémy – jako by si s ním málokdo věděl rady. Dokonce bývá považován za dávno odumřelý relikt minulosti, jen uměle udržovaný při životě. Zůstává ovšem otázkou, jak folklorní aktivity, jakkoli odkazující k dávné minulosti (třeba při jízdě králů), vnímají nyní ti, kteří se těchto slavností aktivně účastní, neřkuli jak je vnímali ti, kteří je v období komunistické nadvlády provozovali coby tolik hýčkané „umění lidu“. Zejména se jednalo o hojně zakládané soubory písní a tanců, spojené nejen s prostředím Moravy.
Na mnohé otázky spojené s poválečným folklorním hnutím odpovídá objemná, téměř sedmisetstránková kniha Tíha a beztíže folkloru, vydaná letos – byť s loňským vročením - nakladatelstvím Academia. Podrobně probírá aspekty související s pěstováním folklorního odkazu v totalitárním režimu. Zodpovídá otázku, zda jím byl zneužíván nebo zda naopak folklorní aktivity v podobě souborů lidových písní a tanců tvořily jakýsi ostrůvek svobody. Jak se v knize dočteme, měly nahradit moderní umění, zejména v 50. letech politicky odsuzované (protože se příčilo tehdy závazným normám tzv. socialistického realismu).
Sloužil folklor komunistickému zřízení?
Folklorní hnutí dozajista nepředstavuje strnulý, neproměnný prvek – jinou podobu i cíle vykazovalo v temném období stalinismu, jinou uvolněnější získalo v 60. letech, ještě jinak se prezentovalo v éře normalizace. A své místo nalezlo i po pádu bývalého režimu, v časech již nezatížených ideologickými tlaky (byť stále poznamenaných občasnými antikomunistické výpady, které dřívější folklorní aktivity šmahem odsuzují jako projev kolaborace s režimem).
Snad mohlo být podrobněji rozpracováno, odkud se vzala záliba komunistického režimu právě ve folkloru, ovšem politicky přijatelném, tedy zbaveném zejména jakýchkoli náboženských odkazů, kterými byly venkovské obyčeje prosyceny. Zájem o kulturu a zvyky rázovitých oblastí Čech, Moravy i Slovenska se datuje už od druhé půle 19. století, kdy „lidová tvorba a tradice“ ovládla Národopisnou výstavu českoslovanskou (1895) a byla pěstována i po vzniku samostatné republiky. Pronikala přitom i na profesionální jeviště či před filmové kamery. Někdy se tato inspirace plně osvědčila, upozorním aspoň na průkopnické divadelní počiny E. F. Buriana ve 30. letech.
Co se skrze folklor vyjadřovalo?
Kolektiv deseti autorů se hlavně soustředil na roli folkloru v kulisách propagandy, jak zní název jedné z kapitol. Pisatelé se zabývají autenticitou i umělostí uměleckých produkcí, všímají si vztahů a sebereflexe v souborech. Zmíněn je odraz folkloru jak v rozhlase, tak v televizi a filmu. Dovíme se tak o ideologickém zneužití (pověstný stalinistický paskvil Zítra se bude tančit všude, 1952), o deziluzivních průhledech do stavu společnosti, jak je nastínily Moravská Hellas (1963) nebo Žert (1968); osobně bych doplnil ještě nezmíněné Ohlédnutí (1968) a Všechny dobré rodáky (1968), kterými rovněž prostupuje významotvorné folklorní podloží. Z pozdějších let je připomenut význačný snímek Opera ve vinici (1982), byť poznamenaný normalizačními tlaky. Když se však následující kapitola zabývá světovými festivaly mládeže a studentstva, je velká škoda, že nezohledňuje, jak tyto propagandistické akce prezentovali právě filmaři; vždyť jen mezi roky 1947-1957 o nich vznikla desítka celovečerních dokumentů, u nás vesměs uváděných.
Žert
Kniha je proložena množstvím archivních fotografií, přetisků dobových dokumentů a písemností, zpravidla opatřených příslušným letopočtem. Nalezneme též úryvky rozhovorů s pamětníky. Důležité je v tomto ohledu upozornit, že autoři nepracují s výpověďmi dobovými, ale veskrze nynějšími. Své respondenty vedou k tomu, aby se jim svěřili se svými tehdejšími postoji, náhledy a prožitky, aby postihli, jak své účinkování v souborech písní a tanců vnímali, zda a nakolik si uvědomovali míru zneužití. Tyto jadrné postřehy leckdy polidšťují teoretizující zjištění odborníků, kteří zajisté prostudovali značné množství pramenů i literatury souvisejících s tematikou folkloru – jen jejich soupis zabírá na třicet stránek.
Daniela Stavělová a kol.: Tíha a beztíže folkloru. Folklorní hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích
Vydalo nakladatelství Academia v edici Šťastné zítřky, Praha 2021. 694 strany
Hodnocení: 90 %
Foto: kniha (obálka), Česká televize (Žert), Ale dnes né. | LovecPokladu.cz (Zítra se bude tančit všude)
Tíha a beztíže folkloru. Folklorní hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích – Academia
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jméno zpěvačky Zuzany Stirské se v posledních letech pojí především se stále populárnějším pěveckým souborem Fine Gospel Time, který pravidelně účinkuje – v rámci tradičních Gospel Time Party – v pražském divadle Rokoko, na koncertech po celé rep...
Bydlení chudých, slaďování pracovního a osobního života žen… Osobnosti české političky, novinářky a ženské aktivistky Františky Plamínkové, popravené nacisty, se věnovala přednáška spolupracovnice sekce regionálních dějin Klubu společenských...
Když Blythe otěhotněla, přísahala si, že bude jiná než její matka. Dcerka Violet však není jako ostatní děti. Něco je s ní špatně. Nebo je to všechno jen v Blytheině hlavě?.jpg)
Krysy jsou všude! Tak by se dalo ve zkratce shrnout ústřední téma hry Krysař, v jehož ukázce, v rámci dne otevřených dveří ve Švandově divadle, ztvárnila roli krysího vymí...
Jako pětidílná je zamýšlená sada sborníků souhrnně nazvaných Kultura a totalita. Každý díl se bude věnovat některému z důležitých aspektů, které s tímto tématem úzce souvisejí. Vedle náčrtu každodennosti, jejíž průzkum zajisté vyžaduje časový odstup, jsou to ...