Multižánr pod titulem Beseda u Bigbítu

Multižánr pod titulem Beseda u Bigbítu

Tisk

beseda u bigbitu 200Festival Beseda u Bigbítu s podtitulem „Kultura z jiného světa“ co do počtu účastníků a velikosti se určitě nemůže rovnat s jinými festivalovými velikány u nás, ale atmosféra, která se v tasovském Topolovém hájku odehrává je nepopsatelná.

 

První srpnový víkend se do Tasova nedaleko veselí nad Moravou sjelo něco málo do čtyřech tisíc posluchačů alternativní hudby, kteří mají v oblibě malé festivaly a domácího ducha Slovácka. Že jsme se ocitli na trochu jiném festivalu, než jsme normálně zvyklý, nám bylo jasné hned při příjezdu. Parkovné zdarma, stanové městečko taktéž, všude usměvavý lidé z produkce, kteří nás vítali doslova s otevřenou náručí, první návštěvníci už byli připravení na zahajující vystoupení Beaty Bocek. Atmosféra se začala pomalu dávat do pohybu.

Už tohle mě okamžitě okouzlilo. Na druhé straně stál samozřejmě velmi kvalitně sestavený line-up, který se skládal výhradně z tuzemských interpretů, ale mohli jste zde najít i například kapelu z USA, Británie, Polska nebo Maďarska. Návštěvníci festivalu buďto jeli na jistotu a své vybrané interprety už dobře znali z klubové scény, a nebo stejně jako já, svého oblíbence mezi malými a pro velké festivaly „divnými“ kapelami teprve hledali.

Dle mého názoru nejznámějším jménem celého festivalového programu pro mnoho návštěvníku byl Peter Lipa a jeho Band, který svým kvalitním jazzem rozproudil sobotní podvečer na hlavní scéně. Naproti tomu stála soutěž malých písničkářů, mezi kterými se dalo také najít výborné interprety, skladatele a hudebníky.

Britští Pineapple Thief nepředvedli vůbec představení hodné takového velikána, na jaký jsme od nich zvyklí. Tahákem sobotního večera měl být Dave Herrero and the Heroes Brothers Band, ale upřímně nepředvedli nic světoborného a jejich blues splynulo s dalšími ohranými kapelami. Ale pětistovka vstupného je i pro mnohé z nás poměrně velkou částkou a proto i tyhle kapely sklidily nemalý potlesk a byly trhákem.

beseda u bigbitu 2

Za zmínku a mezi ty výjimečnější představení letošní Besedy rozhodně patří kladenské Zrní, kteří neustále rostou a získávají si více fanoušků, ohromili také již domácí MIDI LIDI. Jsou kapelou spíše pro tyhle malé festivaly a klubovou scénu, dle mého názoru na velký festival nepatří. Mucha završila na hlavním pódiu páteční program a kdo si na její vystoupení počkal, nebyl zklamán. Na vedlejší scéně bodoval Borris Carloff, jehož epický pop a celkové představení ohromilo nejen mě, ale i mnoho posluchačů pod pódiem.

Ale nejlepším představením, které se mi vrylo do paměti, byly Volkova Sisters z Maďarska. Uhranuli snad všechny posluchače svým elektrickým rockem. Ale nebyla to jenom hudba, která tvořila tento malý festival. Návštěvníci mohli navštívit dílnu pro zručné ruce, kde si vyrobili malý suvenýr v podobě voodoo panenky, nebo mohli horké odpoledne trávit v pojízdné kavárně či již tradiční čajovně u vodní dýmky. Kdo přeci jen měl po pátečním programu horkou hlavu, šel si ji zchladit do místního splavu a při tom mohl navštívit výstavu, která patřila k doprovodnému programu Apolónovy návštěvy. Jednalo se o propojení zvuku a větru, vše dohromady dalo výsledek prazvláštní zvonkohry, která byla aplikována přímo ve vodě nad splavem.

Shrnula bych to jako velmi zajímavý a nový zážitek. Tak příštím rokem znovu na shledanou, Besedo.

beseda


Oficiální foto: Beseda u Bigbítu 2013, autor: Pavel Strážay


 

Zobrazit další články autora >>>

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Benjamin Kuras: Spisovatel musí umět pátrat a dávat věci do souvislostí!

kuras200Jeho knihy vynikají nesmírnou precizností a mohly by být učebnicí toho, jak má publicista pracovat s informacemi. A právě tomuto tématu jsem se s Benjaminem Kurasem věnovala a vyptala se ho na zákulisí takové práce. Jeho nová kniha Poslední naděje ci...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!


Literatura

Zpříjemněte si začátek školního roku Kouzelným čtením

KC hraveuceni 200Školou povinným už skončilo bezstarostné období a každý si dovede představit, že to pro ně není jednoduché. Po skvěle prožitých prázdninách najednou musí začít fungovat a přijmout do hlavy spousty vědomostí. Tento start jim pomohou usna...

Divadlo

Růžena Lysenková hrála hodně v televizi, ale velké role měla hlavně v divadle

lysenkova200Pamětníci a milovníci divadla si mohli všimnout, že letos 6. září to bylo deset let, co odešla ve věku 94 let vynikající herečka Růžena Lysenková. Naposledy si zahrála v roce 1997, a to v televizním filmu Čas jeřabin. A i když se objevila v řadě in...

Film

Nepohodlné masakry

foto k filmu perexVe čtvrtek 30. listopadu tohoto roku jsem se v Berlíně zúčastnila premiéry filmu ZER tureckého režiséra s kurdskými kořeny Kazima Öze. Během 110 minut filmu jsem střídavě zatajovala dech, plakala a smála s...