Všichni už ji četli, tak jsem se do ní taky pustila. Analfabetku, která uměla počítat provázela před jejím vydáním velká kampaň a jednoznačná doporučení. Jakpak by ne, když jejím autorem je Jonas Jonasson, který svou prvotinou o stoletém staříkovi doslova učaroval čtenářům.
Máme na scéně autora (konečně), který s nadhledem a humorem bez jízlivostí a břitké ironie dokáže komentovat světové dějiny. Nikomu nestraní, nic nezveličuje. Nestraší, nepohrává si s mrtvolami, neděsí, a přesto se čte! Ukazuje všem, že když se někdo bere moc vážně, dopadne na ústa a prohraje. Stoletý stařík, který vylezl oknem a zmizel je skvost mezi knihami poslední doby. Drtí čtenářské žebříčky, porazil proslulé švédské krimi romány a drží se už nějaký pátek na předních místech oblíbenosti ve všech zemích, kde vyšel. Stejné to mělo být i s Analfabetkou. Slibovala podobné povyražení a veselý nadhled. Vlastně, buďme k ní spravedliví, vše splnila, i když…
Analfabetka, která uměla počítat je velmi slušný román. Splňuje veškeré předpoklady pro dobrou satiru. Autor si pět hraje s historií a vykládá ji po svém. Jenže záběr tohoto románu je poněkud rozmělněný. Zdá se, že jde o jakési „zbytky“ po prvotině. Nicméně to neznamená, že byste se nebavili a že by Jonas Jonasson své dílo „odfláknul“. Opět předkládá jako na běžícím páse historická fakta, skládá je do podivných konstrukcí a vymýšlí neskutečné situace, které pobaví. Jen to není takový gejzír, jako to bylo v prvním případě. Mnohé situace předvídáme dopředu, víme, kam příběh bude spět, chybí ono prvotní překvapení.
Ale neměla bych být tolik přísná. Pořád jde o skvělý román, který se čte s chutí a s kterým je dobře. S černou dívkou z jihoafrického ghetta prožijeme pořádný díl naší nedávné historie, podíváme se na jih Afriky a na sever Evropy, budeme se bát o osudy všech zúčastněných a vrtět hlavami nad tím, jak spoustu věcí vlastně vnímáme jako samozřejmost, i když to vůbec samozřejmost není.
Analfabetka je veselé čtení – ironizující, úsměvné, jiskrné a vtipné. Jen nemá ty grády, co její předchůdce. Suma sumárum – se „staříkem“ se mi stoletím procházelo mnohem radostněji. Přesto autorovi opět patří velké uznání. Jen by bylo dobré, aby další případnou knihu neuspěchal, lépe ji rozvrhl a nechal uzrát. Myslím, že po úspěchu těch prvních dvou nemá kam spěchat…
Přeložila Luisa Robovská.
Autor: Jonas Jonasson
Název. Analfabetka, která uměla počítat
Nakladatelství: Panteon
Rok vydání: 2014
Počet stran: 416
Hodnocení: 70 %
Zdroj foto: www.knihypanteon.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Drsná, provokativní, dráždivá, zhýralá. A také něžná, milující, pokorná a obětující se. Taková je poezie Věry Orzághové, v literárním světě známé pod uměleckým pseudonymem Vorona. Autorka v básních prož...
Kerstin Simoné znám už z jejích předchozích knih a vím, že kombinuje velmi dobré psychologické postřehy a vzletnou moudrost čerpanou od Thovta, jejího duchovního průvodce, boha moudrosti a rozvoje – že se zamýšlí i velice široce nad lidstvem...
Divadlo Tyjátr vzniklo v pěti lidech v roce 2002 pod Otrokovickou besedou. Nyní početnější parta nadšenců do divadla a hraní je zaměřena především na pohádky a komedie a nebrání se ani různým akcím města Otrokovice. Ve ...
Legendární komedie Karla Janáka o teenagerech Rendym a Jáchymovi (Vojtěch Kotek a Jiří Mádl), kteří hodlají pokořit zasněžené horské svahy a získat obdiv půvabných dívek, i když na prkně stáli zatím jen v počítačové herně, se vrací na vel...