Strašidelné povídky frčí
Reklama
Banner

Strašidelné povídky frčí

Email Tisk

altHorory frčí. Čtou je rádi dospělí, nacházejí v nich oblibu děti. Strašení bylo, je a bude in. Vždyť se s ním setkáváme od mala, kdy jsme se báli o pohádkové hrdiny, kteří bojovali s příšerami, čaroději, ježibabami a jinými potvorami. Mladá fronta přispěla do ranečku „lekavých povídek“ knížkou Půlminutové horory. Je pravda, že všechny příběhy jsou krátké, úderné a hlavně neskutečně napínavé. Hrají si s představami čtenáře, podněcují jeho fantazii, jen naznačují.

 

Výběr 72 příběhů poskládala do velmi pěkného celku editorka Susan Richová, oo které se v medajlonku říká, že strašila jako redaktorka v starých nakladatelstvích v New Yorku a Torontu, kde dnes žije se svým ďábelským manželem a děsivými dětmi. Takže, odbornice na slovo vzatá. Podmínkou zařazení příběhu do sborníku byla stručnost, děsivost a napětí založené především na psychologických faktorech. V žádném příběhu či komiksu se nesetkáte s velkými monstry, tady se straší pocity, náznaky a jitřením fantazie…

Došel jsem příliš daleko, až jsem skončil v části města, kde všechny domy vypadaly opuštěně. Pouliční lampy se rozsvítily a já běhal od jednoho kruhu bílého světla k druhému a hledal něco, co by mi bylo povědomé.
Nakonec, když jsem seznal, že jsem se dočista ztratil, jsem přišel k domu, kde pohyb záclon naznačoval, že není opuštěný. Doufal jsem, že se dozvím, kudy dál, a zaklepal jsem na dveře.
Muž, který mi otevřel, byl mým příchodem až podezřele nadšen. Jako by na mě nebo někoho podobného čekal. Uvedl mě do potemnělého pokoje.
„Takže nikdo neví, že tu jsi,“ pronesl.
Uslyšel jsem otočení klíče v zámku.
(Gloria Whelanová: Příliš dlouhá procházka; Půlminutové horory, Mladá fronta, 2012, str. 32)

Po takovémto příběhu bych neusnula – a takových je tady většina. Všechny jsou uvěřitelné, všechny se mohly skutečně přihodit. Krátké příběhy, básně, balady, nejsou delší, než dvě tiskové strany a prostřídávají je děsivé ilustrace a hororové komiksy. Jsou ve stejném duchu, jako texty. Nápadité, jednoznačné, strašidelné. Jasným důkazem je třeba ilustrace Jona Klassena (Legenda o Alexandře a Róze) ze strany 21, na níž je vyobrazen ponurý dům s kůlnou, kolem kterého se rozkládá chmurná zahrada s holými stromy a jedním rýčem a v obrázku jsou zakreslena čísla od jedné do sedmi. Pod ilustrací je jednoduchá legenda k číslům – velmi snadno zjistíte, co se v domě událo a vaše fantazie začne pracovat na plné obrátky.

alt

Myslím, že není třeba dodávat víc. Velmi oceňuji mistrovství autorů, za jejich stručnost a skvělé pointy. Stejná slova chvály zasluhuje Lucie Křesťanová za jejich překlad. Ilustrace celému povedenému sborníku dodávají pověstnou třešničku na dortu. Celkový dojem – zdařilý projekt, který nadchne děti i dospělé. Jen ještě jednou zdůrazňuji – nečtěte tyto horory před spaním. Zaručeně neusnete. Rada na závěr – kdo nemusí pavouky, nechť vynechá strany 86 a 87. Po téhle povídce se jich bude bát ještě víc!

Půlminutové horory. 72 příběhů, které vás nenechají spát!
Editor:  Susan Richová
Překladatel:  Lucie Křesťanová
Žánr: horory
Vydáno: 2012
Stran: 150
Vydalo nakladatelství:  Mladá fronta
Hodnocení: 99 %

Zdroj foto: Mladá fronta

 


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 29

Z archivu...

Čtěte také...

Věčný polštář z trávy Antonína Límana

vecny polstar z travy limanKdyby můj otec i matka
byli lučními kvítky,
mohli by se mnou sdílet
polštář z trávy,
až budu na cestách.
(Manjóšú 4325, XX)

 

 

...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Historická detektivka od úspěšné autorky Diany Gabaldon

loed john200Historická detektivka od Diany Gabaldon, autorky světově úspěšné románové série Cizinka, čtenáře nezklame. Přeneseme se do Londýna osmnáctého století, do prostředí bohatých paláců a chudých příbytků, veřejných domů a páchnoucích nebezpečných temn...

Divadlo

Sen noci svatojánské : Shakespeare by se nejspíš divil

sen noci svatojanskeV sobotu 13. října 2012 se ve zlínském Městském divadle uskutečnila premiéra komedie z pera mistra svého oboru Williama Shakespeara Sen noci svatojánské. Přicházející noc byla říjnová a ch...

Film

Václav Marhoul dokončil třetí fázi natáčení filmu Nabarvené ptáče
 

marihoul200Skončila v pořadí už třetí část z celkového počtu sedmi etap natáčení adaptace světového bestselleru Jerzy Kosińského Nabarvené ptáče v režii Václava Marhoula. Od začátku srpna štáb pracoval nej...