Průplavy ke svobodě

Email Tisk

Cenné svědectví doby přináší kniha s názvem Korespondence Janouch/Vaculík. Unikátní dopisy pocházejí z archivu Nadace Charty 77 a dokumentují vztah dvou intelektuálů, jaderného fyzika a spisovatele, jejichž „podvratná činnost“ v 70. a 80. letech minulého století vytvářela naději, že komunistický režim se přibližuje ke svému konci.


František Janouch odešel do exilu v roce 1973, Ludvík Vaculík zůstal v rodné zemi. Psát si začali koncem 70. let. Spojoval je zájem pomáhat autorům, kteří v nesvobodných poměrech ztratili možnost publikovat své texty. Janouch ve Švédsku založil Nadaci Charty 77 a Vaculík se doma staral o samizdatovou edici Petlice. Hodnotu jejich společného působení nelze po letech vyjádřit uspokojivě výstižnými slovy, ba ani číslicí. To ostatně při průplavech ke svobodě není dost dobře možné.  
 
V jednom z dochovaných textů (duben 1980), který byl adresován Mezinárodní unii nakladatelů, uvádí Ludvík Vaculík (s. 34): „Úřady nám vytýkají, že vytváříme jakousi druhou kulturu, abychom kompromitovali náš stát před světem. Říkáme, že kultura naopak je nedílná a nikdo nemá právo nějakou část z ní vylučovat.“

Přestože větší část korespondence se dotýká „technicko – organizační“ spolupráce mezi exilem a disidentským hnutím v tehdejším Československu, za zajímavé lze považovat také reflexe emigranta – například v prosinci 1983 napsal František Janouch po deseti letech strávených ve Švédsku (s. 57 - 58): „Emigrace se totiž nikdy nedá vyjádřit jedním slovem, jedním přídavným jménem – kdybych měl shrnout své pocity, pak asi tak nějak: nikomu bych to neradil, ale sám bych to možná, a vlastně skoro určitě, udělal zase. (…) A se švédským pasem se cestuje jedna radost – pohraničníci a celníci jenom slušně salutují a vyvolávají v člověku dojem, jako by byl něco zvláštního, lepšího, nadřazeného.“ V obsáhlém psaní se Janouch nevyhýbá také obavám, jak dlouho ještě bude mít sílu pro vydavatelskou činnost, zároveň konstatuje, že kolem sebe nevidí nikoho, komu by mohl předat štafetu.

alt

Sdílení pochybností do osobní korespondence patří. Například Ludvík Vaculík při přemítání o politické atmosféře v lednu 1987 napsal Janouchovi (s. 130): „(…) Gorbačov však dopadne asi špatně: bojím se, aby ho neoddělali nakonec Američani! Já už do žádného obrodného procesu nepůjdu, ať se děje cokoli, jedině bych, kdyby se to úplně otočilo, vydával své fejetony na třech stránkách žlutého papíru, jenže tištěné v nákladu podle odběru. Tedy ani do žádných novin nebudu už psát! A kdybych měl dost peněz, ani bych nepsal vůbec. Jenom bych někam jel do světa a byl tam co nejdýl. Štve mě všecko.“  

Kniha obsahuje nejen střípky dobových problémů, ale prozrazuje i momentální nálady pisatelů. Čtenář, který se bude chtít prokousávat čtivou korespondencí Františka Janoucha a Ludvíka Vaculíka, musí předem počítat s tím, že ne všemu zcela porozumí a nepomohou mu ani vysvětlivky pod čarou. Pro pochopení nesporně cenných textů je nutné znát poměry, které panovaly v 70. a 80. letech. A samozřejmě – lepší požitek z četby dopisů budou mít ti, kteří někdy četli Vaculíkovu knihu Český snář a jeho fejetony.


Obálky švédských vydání najdete v malé obrazové příloze.   

Korespondence Janouch/Vaculík   
Autoři: František Janouch, Ludvík Vaculík
Žánr: Literatura faktu
Rok vydání: 2012
Počet stran: 224
Vydala: Mladá fronta, a.s.  
ISBN: 978-80-204-2686-4
Hodnocení:  80 %

Zdroj foto (obálka): Mf, a.s.

 



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Z archivu...

Čtěte také...

Asfaltoví andělé – když víra zachází až příliš daleko

andele perexSvět se vlivem globalizace (jakoby) zmenšuje, to pociťuje asi každý z nás. Jeden by si mohl myslet, že když lidé žijí v multikulturních prostředích, že začnou být více tolerantní a otevření. Praxe ale tuto domněnku úplně nepotvrzuje. Například n...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Kam na dovolenou? Přece na sever Francie, do Bretaně a Normandie

bretan 200S rozhodováním, který kraj světa při své dovolené navštívit, vám pomůže nový turistický průvodce Bretaň a Normandie od nakladatelství Jota a to již ve třetím upraveném vydání s nejaktuálnějšími informacemi a tipy pro prvotřídní zážitek.

...

Divadlo

Zdeněk Svěrák slavil se souborem muzikálu Ať žijí duchové!

sverakJubilant Zdeněk Svěrák navštívil zkoušky muzikálu Ať žijí duchové, k jehož filmové předloze napsal scénář. Společně s textařem Jaroslavem Uhlířem sledoval přípravu scén "Hajný je lesa pán" a "Pramen zdraví z Posázaví", které jej překvapily velkou choreograf...

Film

Všechno, úplně všechno
vsechno perMadeline ráda čte. Nic jiné ani dělat nemůže, protože její imunita nedokáže bojovat s venkovním světem. A tak je stále zavřená doma, ve svém sterilním pokoji. Všechno se ale změní, když se do sousedního domu nastěhuje nová rodina a s ní i klu...