Zpěvák a kytarista Petr Kocman: Jsem městský cowboy, který nosí stetson od narození

PETR KOCMAN 200Petr Kocman, zpěvák, kytarista a hráč na foukací harmoniku i mandolínu kdysi s Michalem Tučným vymyslel motto „Country je všechno, co se mi líbí.“ Přesně v tomhle stylu také žije. Muzika, kterou hraje se svojí doprovodnou kapelou PK Band, sice patří do country škatulky, ale sám si na hudební hranice nepotrpí. Má rád svobodu a to nejenom v muzice. I toho nejzavilejšího nepřítele country proto přesvědčí, že country může být opravdu všechno, co se vám líbí…

 

Už jako dítě jste se na hudebních prknech potkával s Michalem Tučným. Máte na něj nějakou zajímavou vzpomínku? Myslíte si, že je teď na našem country nebi někdo, kdo mu může konkurovat?

Na Michala mám tolik vzpomínek, že by to vydalo možná na nějakou pěknou knížku :-) Zažil jsem s ním mnohé nejen na jevištích, ale především v soukromí, kdy jsme spolu sdíleli nadšení hlavně z muziky, nebo prostě z něčeho co nám přinášelo potěšení, či radost. A že toho bylo! V poslední době, v podstatě chvíli před tím než Michal odešel do Hillbilly Heaven, jsme dokázali celé hodiny rozebírat muziku naší velmi oblíbené kapely ZZ Top, nebo jsme milovali – což mě drží celý život až do dodnes – divadlo Járy Cimrmana, takže už jenom tahle dvě témata nám vždy zabrala dost času  Jen mě mrzí, a to mám na obláčku vlastně ještě jeden „kšeft“, že jsme spolu nestihli to, co jsme plánovali. Michal byl v muzice vždycky velmi progresivní a miloval stejně jako já prolínání žánrů, i proto jsme si taky asi tolik rozuměli a chtěl mít, jak říkal, kapelu ze „samejch mladejch kluků“. Takže jsme plánovali, že budeme mít společný koncertní program, hrát muziku, kterou milujeme, ale pánbůh chtěl jinak… Proto na žádném svém koncertě neopomenu na Michala zavzpomínat alespoň jednou písničkou, kterou jsme společně hrávali na koncertech. Ostatně, některé vzpomínky na něj jsem vyprávěl do knihy, kterou o Michalovi už před mnoha lety napsala jeho žena Marta a nazvala ji krásně, podle jednoho malého papírku, který našla po jeho smrti v jeho pokoji a kam si rukou poznamenal patrně momentální nápad, který chtěl asi použít do textu k písničce, bylo tam napsáno „…a vzpomínky ty nemůžeš si zout“.

A je-li na naší současné scéně někdo, kdo by mu mohl konkurovat? To nevím, já o tom takhle nepřemýšlím. Michal byl jen jeden, někdo jiný bude zase něčím jiným originální. Mě Michal už za svého života označil jako svého nástupce a kamarád Karel Černoch o mě už před mnoha lety řekl, že jsem „mladý král české country“ :-) Ono se to hezky poslouchá, ale současně je to i velice zavazující, když mě takové dvě persony něčím takovým nazvou. V tom smyslu, že se musím hodně snažit, abych minimálně je dva nezklamal. Tak kluci nebojte, snažím se jak to jen jde, a myslím na Vás, abych Vám neudělal ostudu :-)

PETR KOCMAN

Zhruba 12 let jste působil po boku Honzy Vyčítala u Greenhorns. Jaké máte vzpomínky na tu dobu? Zažil jste s nimi třeba i turné po Americe a Austrálii, natočil pár pěkných alb…

Moje působení u Greenhorns bylo pro mě krásné a nezapomenutelné. Ostatně, téměř dvanáct let není úplně zanedbatelná doba. Já jsem dostal od Honzy Vyčítala nabídku, když mi bylo čerstvě 18 let. Tehdy odcházel od Greenhorns Tomáš Linka zpátky k Fešákům a Honza mi volal shodou okolností den po smrti Michala Tučného, vzpomínám si na to jako dnes, bylo to velmi zvláštní. Dal mi nabídku, že by rád kdybych s nimi hrál, ale trošku si postesknul, že by potřeboval, jestli bych mohl hrát i na foukací harmoniku, protože po Tomášovi tam chyběla. Pravda, trošku mě to zaskočilo, protože na foukačku jsem nikdy před tím nejen nehrál, ale děsilo mě, jak je možný, že se někdo může do těch malejch dírek trefit a vyluzovat tóny. Ovšem, byla to výzva! Proto jsem okamžitě běžel do obchodu, koupil za několik tisíc foukačky, sednul jsem si a začal vrzat, zkoušet, žádnou školu jsem neměl – jen tu školu života, naštěstí jsem to měl z nahrávek za celý život naposlouchané - nikdo mi nic neukázal, přesto že mi Tomáš mockrát nabízel, že mi všechno ukáže, ale o to to bylo dobrodružnější a vzrušující, že jsem si na to chtěl přijít sám a najednou se začaly po nějaké době ozývat ty správné tóny, které mě vždy fascinovaly. Dobrodružné to bylo hlavně v tom, že jsem na to měl málo času, protože za tři týdny už jsem stál ve Varnsdorfu v divadle na prvním koncertě s Greenhorny a musel jsem hrát to, co Tomáš Linka piloval a hrál čtyřicet let :-) Ale zvládnul jsem to, protože jsem měl tu nejlepší motivaci a strašně jsem chtěl, což je vždy v životě nejdůležitější, ať už člověk dělá cokoliv! Následovaly oslavy 30 let založení Greenhornů koncertem v Lucerně pro televizi a hned poté jsme odletěli na měsíc na turné do Austrálie, potom to byla Canada a třikrát Amerika, z čehož jednou jsme se stali přímo v New Yorku ještě s Věrou Martinovou, Allanem Mikuškem a Mirkem Černým, kteří tam byli s námi jako hosté, nedobrovolnými svědky toho teroristického útoku na Dvojčata, takže jsme to prožívali vše pár stanic metrem od místa činu a musím říct, že to byl jeden z nejemotivnějších zážitků v mém životě. Po návratu jsem měl touhu někde zachytit ty moje pocity a Honza mi řekl to stejné, takže jsme společně složili duet „Vidět svět ze střech mrakodrapů“ a dali ho na desku, kterou jsme právě vydávali.

S Greenhorns jsem toho zažil strašně moc, cestování, natočili jsme spoustu desek, s Honzou jsme napsali mnoho písniček, byla legrace na cestách i na jevištích. Pro mě to byl hlavně splněný dětský sen, protože Greenhorns jsem poslouchal z černých desek už v dětské postýlce, kdy mi je rodiče mimo jiné pouštěli a nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu stát na jevišti vedle Honzy a hrát ty legendární písničky. A Honza, který mě znal stejně jako Michal, Fešáci, nebo Věra Martinová a další od malinka, tak říkal „no jo, vždyť my jsme si tě vlastně vychovávali“  Dokonce tatínek našel starý, velmi ošuntělý záznam na magnetofonové pásce z července 1976, kdy mi byly tři měsíce, jak sedí u nás na chatě v přízemí se svými kamarády z okolních chat, hrají na kytary tehdy samozřejmě především Greenhorny a hlavně píseň „Když náš táta hrál“ a mezi písničkami dumali, co z toho tříměsíčního chlapečka, který nahoře spinká jednou bude, jestli taky bude hrát, nebo ne. Tehdy nikdo ani ve snu netušil, že o osmnáct let později budu stát na jevišti po boku Honzy v této legendární kapele a budu zpívat tu stejnou písničku, jako kdysi tatínek s kamarády, ve které se navíc zpívá: „Když jsem byl chlapec malej tak metr nad zemí, scházeli se farmáři tam u nás v přízemí, mezi nima můj táta u piva sedával a tu svoji nejmilejší hrál“. Život dokáže být opravdu zajímavej :-) Taky jsem si splnil ještě jeden sen, a to když Greenhorns slavili 40 let, tak se mi podařilo na koncert pozvat a na jedno jeviště dostat všechny žijící legendární členy té původní sestavy. Bylo velmi dojemné, když jsem zpíval a k tomu mi hrál na banjo Marko Čermák, s Tomášem Linkou a Petrem Bryndačem jsme si střihli Oranžový Expres, na basu hrál první basista Greenhornů, můj kamarád Karel Vágner. No bylo to prostě dojemný a jsem rád, že se mi to podařilo. Honzovi Vyčítalovi jsem velmi vděčný za nabídku a všechny ty krásné texty co mi napsal a koncerty a rady, ale jak sám rád říkal a v jedné písni zpívá – čas se naplnil. Takže jsem s díky po téměř dvanácti letech odešel, věnovat se své muzice a koncertování se svojí doprovodnou kapelou.

PETR KOCMAN 1

V roce 1999 jste vydal vlastní sólové album Dej country štěstí a pak v roce 2008 Crazy Man. Chystáte brzy nějaké další album? Myslíte si, že mají alba, tedy CD či DVD v dnešní době stahování hudby z internetu ještě šanci?

Mezi tím, kdy mi vyšla tato dvě zmiňovaná alba, jsem točil desky s Greenhorny a také jako host na různých deskách buď v duetech, nebo se svými sólovými písněmi, takže je spousta nahrávek, které posluchači znají, ale nejsou soustředěny na jednom albu. Proto se mi velice líbila teď čerstvá nabídka od vydavatele, který projevil zájem o to, že by mi vydal moji výběrovou desku, tedy jakési Best Of, kde by se objevily i ty písně, které jsou na různých deskách, z různých období a hlavně ta alba jsou již rozprodána a nejsou k sehnání. Dokonce mi jeden zvídavý novinář spočítal, že CD by mohlo vyjít i k příležitosti mého kulatého výročí, čemuž jsem se velmi podivil, jaké že výročí má na mysli? Dal si práci a spočítal, že na profesionální hudební scéně budu působit za nedlouho 20 let, na pódiích budu hrát už 30 let, na různých oficiálně vydaných deskách mám natočeno 100 písní, a mé jméno se objevuje na 100 vydaných nosičích, takže prý je důvod k rekapitulaci  Když to dobře dopadne, tak by mělo vyjít dokonce troj CD, kde budou i všechny mé duety a jedno DVD s videoklipy + samozřejmě budou jako bonusy úplně nové písně, které v tuto dobu natáčím ve studiu. Jelikož je to veliká práce dát všechny skladby a práva k nim dohromady, totéž s klipy, tak nemohu sdělit přesné datum vydání, ale myslím, že nejpozději na Vánoce by album mělo být v prodejnách.

A jestli mají CD v dnešní době stahování ještě šanci? Pro mě určitě :-) Já totiž patřím k těm bláznům, kteří nestahují a nevypalují, ale desky kupují. Je to velmi prosté, jednak je to jako bych kradl třeba v samoobsluze a to se přece nedělá a navíc, já k tomu CD přistupuji jako k dílu, tedy komplexně. Chci si v klidu přečíst vše, co je napsáno na obalu, kdo tam hraje, kde nahrávky vznikly atd. To vše je součást díla a mě to zajímá, nehledě na to, že se mnohdy dozvím spoustu dalších zajímavostí, o kterých bych neměl ani tušení, nemít originál. Takže doporučuji kupovat, obohatíte tím sami sebe :-)

PETR KOCMAN 4

Založil jste vlastní kapelu PK Band. Měnila se nějak její sestava v průběhu doby od jejího vzniku v roce 2002? Na co jste za tu dobu, co hrajete, obzvlášť pyšný? Kam byste třeba pozval zájemce, který kapelu nezná, aby si vás přišel poslechnout?

S mojí doprovodnou kapelou je to vlastně tak, že když jsem začal v desíti letech vystupovat veřejně na koncertech, nejprve se svým tatínkem, kdy jsme byli hosté různých kapel, nebo jsme hráli sami, tak vždycky jsme chtěli mít svoji kapelu s bicíma, baskytarou, prostě pravá americká country, nebo Rock´n ´Roll tak jak to má být. Takže jsme si vzápětí takovou kapelu sestavili. Ovšem úderem mých osmnácti let, kdy jsem dostal nabídku od Honzy Vyčítala ke Greenhornům, to nešlo úplně ideálně skloubit, protože kapela byla v Brně, ale hlavně já byl s Greenhorny pořád někde na turné, na cestách atd. Takže jsem kapelu rozpustil, ale ve svých sólových aktivitách pochopitelně pokračoval. Což se ale vlastně změnilo v roce 2002, kdy jsem si opět sestavil svoji doprovodnou kapelu. Od té doby jsem vyměnil tři muzikanty a dva nové členy přijal, což vzniklo vlastně nejprve kvůli velkým koncertům, které jsem měl v Jihlavě a Ústí nad Labem , kde jsem měl jako hosta z Ameriky legendárního zpěváka, člena slavné Grand Ole Opry v Nashville George Hamiltona IV.s jeho synem Georgem V. a vzpomínali jsme na kamaráda Jirku Brabce, se kterým George natočil tehdy v 80 letech v Čechách LP. Tehdy jsem tam ještě pozval, aby si se mnou a moji kapelou zazpívalo a zavzpomínalo pár kamarádů, kteří s Jirkou spolupracovali. Takže přijela jeho žena Šárka Rezková, Karel Kahovec, Mirek Černý a další a byl to moc pěkný večer. No a pak to bylo v Praze na Křižíkově fontáně, když jsem dělal vzpomínkový pořad na Michala Tučného, kdy jako hosté se mnou vystupovali Pavel Bobek, Tomáš Linka, Pavlína Jíšová, Míša Tučná, Radek Tomášek, Denisa Marková, Allan Mikušek a z Ameriky přiletěla speciálně na tento koncert Annie Rattlesnake, známá u nás jako Anka Chřestýš, která s Michalem u nás natočila v 80 letech celé společné album a potřeboval jsem kapelu rozšířit o další nástroje, takže jsem přizval hráče na steel kytaru a klávesy a potom jsem si je už nechal na pořád -)

No, slovo pýcha nemám rád, protože pýcha vždy předchází pád, proto jej nepoužívám. Spíš bych to nahradil slovem radost, A radost mám opravdu z každého koncertu, protože jsem pořád ten nadšený muzikant, který má nejen to štěstí, že ho živí to co má celý život rád - tedy hudba, ale hlavně muzika je celoživotní postižení, nadšení a vášeň, která myslím hudebníka nikdy neopustí. A zvlášť když má odezvu od publika, tak je to velmi příjemný a podstatný bonus k této vášni  Proto Vás zvu na jakýkoliv koncert, ten je vždy živý, ten si nemůžete stáhnout, ani vypálit, to je vždy originál…

Účinkoval jste ve dvou muzikálech, v prvním českém country muzikálu Benzín a mejkap a v Šakalích letech v Městském divadle v Mostě. Kdyby přišla znovu podobná nabídka do muzikálu, přijal byste ji? A jak na účinkování v muzikálech vzpomínáte?

Obě divadelní představení mě nesmírně bavila, proto jsem nabídky s nadšením přijal. Byla to současně moje první zkušenost s divadlem. Mně se divadelní svět vždy nejen líbil, ale byl jsem jím fascinován. Je to jiný svět, než ten muzikantský, byť je to velmi příbuzné. Divadlo jinak „voní“, je tam trošku jiný řád, jiná atmosféra a mě to vždy okouzlovalo a proto jsem měl touhu to vyzkoušet. Naštěstí se mi to podařilo a rovnou několikrát. V Mostě jsem hrál dva roky a byla to nádherná doba, moc rád na to vzpomínám a dodnes, když tam přijedu koncertovat a hraju přímo na jevišti divadla, tak se nostalgická slza dere do oka :-) Totéž je s muzikálem Benzín a Mejkap, lidé na to dodnes vzpomínají, natočili jsme i CD se všemi písněmi a často se ptají se, jestli se představení neobnoví. No, kdo ví, nic není nemožné :-) Nedávno jsem hrál v Bratislavě a přede mnou tam hrála Věra Špinarová, která účinkovala také v muzikálu Benzín a Mejkap a vždycky když se s Věrou vidíme, tak vzpomínáme na muzikál, tu dobu, večírky a vše co jsme zažívali, takže i tam jsme si v šatně zavzpomínali na naše společné výstupy na prknech, která znamenají divadlo, je to velmi milé vzpomínání :-) Bylo to krásný a kdyby přišla nabídka dnes, tak bych určitě neváhal ani chvilku!

PETR KOCMAN 5

Váš příjemný hlas zpestřuje hudební program na rozhlasových vlnách. Pouštíte v nich muziku ze svého vlastního archivu. Jak velký ten archiv vlastně je a jaké poklady skrývá? Jaká je odezva posluchačů na rozhlasové pořady?

Já vlastně dělám těch pořadů několik. Začalo to již víc než před patnácti lety, kdy mě oslovil Český rozhlas a potom ještě jedno severočeské a jihočeské rádio, jestli bych pro ně připravoval své autorské pořady a nakonec z toho byla několikaletá spolupráce a vniklo asi 800 repríz. Teď aktuálně už několik let mám každé pondělí od 20.00 do 21.00 na Country rádiu pořad, kde hodinku pouštím mé oblíbené písničky ze svého archivu a vždycky se snažím k těm písničkám říct něco zajímavého, co by mohlo posluchače zajímat, třeba o muzikantech kteří v nahrávce hrají, kde natáčeli, jak to vznikalo, kdo to složil a nebo taky něco přímo o interpretovi co se nikde nedočtou, protože mám to štěstí že se poměrně často můžu coby muzikant osobně sejít a povyprávět si s hvězdami ze zahraničí, což je vždy velmi milé setkání, ale hlavně se jich můžu zeptat právě na něco, co oficiálně nikde neprozradí, nebo se jich nikdo na to nezeptá a mě to zajímá. A na to bývá od posluchačů veliká odezva, protože najednou zjistí něco o svém oblíbeném zpěvákovi, či kapele, co dosud netušili  A pak taky existuje jedno zajímavé rádio, jmenuje se Click & Country  Jelikož celý život miluju americkou country, tak je mi líto, že se u nás velmi málo objevuje v rádiu i televizi. Ono vůbec slovo country je u nás v Čechách velmi pokřiveno a je na něj nahlíženo s despektem. Ale to jen díky tomu, že o něm nikdo nemá tu správnou povědomost a nedostatek informací. Country je hudba, na které vyrůstali a s láskou se k ní hlásí a neustále vrací snad většina světových hudebních hvězd různých žánrů. Za mnohé můžu zmínit třeba Erica Claptona, Rolling Stones, Bruce Springstteena, Boba Dylana, Aerosmith, Bryan Adamse, Tinu Turner a spousty dalších. Proto jsem se jednoho dne rozhodl se dvěma kamarády, že si prostě uděláme rádio k obrazu svému a podáme pravdivou zprávu o country posluchačům v Čechách :-) Je to samozřejmě koníček, ale děláme to s láskou a ne pro zisk, nýbrž pro radost a potěšení. Naštěstí dle reakcí – a to nejen od nás ale i z mnoha koutů celého světa – i pro radost posluchačů, za což jsme velmi rádi! Takže krom aktuálního dění na scéně americké a vůbec světové country můžete slýchat novinky a aktuality za světa country, pravidelný přehled hitparád, přehled o nových CD, s oficiální hitparádou Billboard jsme vždy jako první v Čechách, protože máme přístup k písním už pár dní předem, dáváme informace o koncertech atd. Budete- li chtít, tak i na tomto rádiu můžete, mimo jiné samozřejmě, slýchat můj hlas :-) Nalaďte si nás přes mé stránky www.petrkocman.cz, nebo přímo na www.clickandcountry.cz Těšíme se na Vás, u nás uslyšíte opravdovou country.

Váš rozhlasový pořad má název Country je všechno, co se mi libí, což bylo oblíbené motto Michala Tučného. Možná tím chtěl naznačit, že vytváření hranice mezi žánry je nesmysl. Zkrátka když se mi něco líbí, tak je fuk, z jaké škatulky to vlastně pochází. Některým rádoby drsňákům ale dodnes ze slova country vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Co si myslíte o tomhle umělém vytváření hudebních hranic?

Tohle motto, kterým jsem pojmenovali své pořady, jsme s Michalem vymysleli společně před dávnými lety a velice rádi jsme ho používali, mnohdy k údivu okolí :-) Ono je v tom zahrnuto vše, celý přístup nejen k muzice, ale i k životu, protože country je životní styl. Já jsem takový ten městský, salonní cowboy, který nikdy nejezdil na koních, neproháněl se po prériích, ale cowboyiské boty a stetson nosím téměř od narození :-), protože mám rád romantiku a Ameriku a jejich národní muziku – country - a v neposlední řadě i tu svobodu, která k Americe patří. A tu svobodu lze vnímat i v muzice, nemít nesmyslné hranice, předsudky a mantinely. Muzika je krásná věc a každý vnímá a shledává krásu v něčem jiném, proto je asi tolik druhů muziky, ovšem pořád je to muzika, ať už ji budete nazývat country, nebo jakkoliv jinak, v tomto smyslu není myslím tedy na místě za každou cenu dělat škatulku. Ostatně jí sám tyhle hranice rád bourám :-) Teď právě jedu jako speciální host turné s Michalem Davidem a Luckou Vondráčkovou „Hit Tour 2013“, kde si s Luckou naživo zazpíváme náš duet „Já to nejsem“ z mé poslední desky „Crazy Man“. Diváci ho uslyší živě, což se nám bohužel tak často z časových důvodů nepodaří (také uvidí na veliké projekci klip, který jsme s Luckou natočili). Je to prostě radost z muziky a kdo mi tedy řekne co to je? No, jsme zase u toho, je to country, protože se mi to líbí :-)

Co vy a ostatní hudební žánry? Co si rád poslechnete?

Tahle otázka tak trošku navazuje na tu předchozí. Prostě, všechno co se mi líbí, je country. A že se mi toho líbí! :-) V mé domácí sbírce CD najdete stovky titulů, a i když country je pro mě od narození srdeční záležitost, tak poslouchám tolik žánrů a interpretů, že by to byl dlouhý článek je všechny vyjmenovat. Moji největší miláčci jsou jednoznačně asi Beatles, Eagles a ZZ Top. Mám taky desítky desek s jazzovou muzikou, kterou miluju, především pak Dean Martina a Franka Sinatru. Taky zbožňuju třeba celou kolekci pěti CD Roda Stewarta, kde se ukazuje jako vynikající a velmi stylový jazzovo-swingový zpěvák. Jinak ho taky samozřejmě zbožňuju v jeho klasické pop-rockové podobě. Bryan Adams je taky hodně country, ovšem nejvíc country jsou australští démoni AC/DC, to je tak přímočará a krásná muzika, podle mě učebnice Hard Rocku. Nesmím zapomenout na moji kapelu z nejoblíbenějších a sice Lynyrd Skynyrd, to je dneš už legenda jižanského rocku. A můžu pokračovat dál, třeba Joe Cocker, Sting, ToTo, Eric Clapton. Led Zeppelin, Mark Knopfler, John Mayer, Tina Turner, Norah Jones, Bon Jovi. Velmi důležitý muzikant pro milovníka jakékoliv muziky je Chuck Berry, ten může vlastně za všechno! Teď v poslední době jsem objevil díky kytarovému mágovi Jeff Beckovi úžasnou zpěvačku a skladatelku Imeldu May a takových je spousta. Na světě je vůbec spousta nádherné muziky, o které se bohužel třeba ani nedozvíme. Proto vždycky když jsem ve světě, ať už v Americe nebo kdekoliv jinde, tak hledám nové interprety, buď na CD, nebo nejlépe živě na koncertě. Je spousta neuvěřitelně talentovaných a skvělých muzikantů, skladatelů a zpěváků a je to vždy velmi příjemné zjištění a radost z nové dosud nepoznané muziky! A totéž platí i o Čechách. Nepatřím totiž k těm (a to nechci nikomu sahat do svědomí, nebo se ho dotknout), kteří hlásají, že českou muziku vůbec neposlouchají a nezajímá je. U nás je obrovská spousta opravdu vynikajících hudebních osobností a mnozí z nich zcela jistě a v konkrétních případech i prokazatelně překročili hranice, nejen našeho státu, ale i Evropy a to mě nesmírně těší a všem upřímně přeju zasloužený úspěch. Ale to už jsem trošku odběhl od otázky :-) Prostě, nebráním se vůbec ničemu a rád a se zájmem si poslechnu všechno. A jak jsem už řekl, stejně je to nakonec country, když se mi to líbí… :-)

Zdroj foto: Petr Kocman



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Banner

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 26

Z archivu...

Čtěte také...

František Nedvěd: „Jako legenda se vůbec necítím.“

frantisek nedvedFrantišek Nedvěd, který dal světu písně Stánky, Rozchod či Valčíček, brzy oslaví 65 let. Nyní jej můžete zastihnout na turné s bratrem Janem nebo se zaposlouchat do jejich spo...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Závisláci na diářích a milovníci Paula Coelha, pozor!

coelho odvaha 200Knižní klub v těchto dnech vydal další diář Paula Coelha tentokrát zaměřený na Odvahu. Není pochyb o tom, že jej musejí mít milovníci tohoto brazilského spisovatele, ale jistě ním nepohrdnou ani ostatní.

Divadlo

Sladký - nesladký domov

slad200Sladký domov, je nová hra od maďarského spisovateľa Gyorga Spiró, ktorá bola uvedená Slovenskému publiku 5. mája v podaní režiséra Juraja Bielika. Hlavnú úlohu Milky si v nej zahrala Elena Podzámka a jej pomocníkom bol Ujo Lisný, ktorého si zahral Peter ...

Film

Bresson o Bressonovi aneb režisér sám o sobě
Bresson perO francouzském režiséru Robertu Bressonovi dlouho kolovalo mylné datum narození: nepřišel na svět v roce 1907, jak lecjaké příručky tvrdily, nýbrž o šest let dříve – a dožil se bezmála stovky. Většinu z jeho celkem 13 celovečerních filmů jsme mo...