Betlémská kaple ožila přednáškou Eduarda Souto de Moury
Banner

Betlémská kaple ožila přednáškou Eduarda Souto de Moury

Email Tisk

altPortugalský architekt, nynější laureát Pritzkerovy ceny pro rok 2011, kterou mu předával samotný Barack Obama, se přijel představit do Česka. Přednáška proběhla 30.4. 2012 pod záštitou portugalského Velvyslanectví v ČR, Fakulty architektury ČVUT, podporou hlavního města Prahy a Nadací české architektury. Završila tak jeho výstavu s názvem Eduardo Souto de Moura – Soutěže 1979-2010 umístěnou v Galerii Jaroslava Fragnera. O lístky na tohoto světově uznávaného architekta byl obrovský zájem. Proto byly všechny lístky na rezervaci a během pár týdnů byly rozebrané. Ostatní mohli zkusit štěstí a počkat před sálem, jestli se náhodou nějaké místo neuvolní.

 


Velkolepost a významnost přednášky, dokazuje i fakt, že se sjely české kapacity v oblasti architektury jako např. Zdeněk Zavřel (děkan FA ČVUT v Praze), Pavel Nasadil (FAM Architekti), Tomáš Pilař (z ateliéru Kuba & Pilař architekti s.r.o.) nebo také Jiří Klokočka, který opět začíná působit i v Česku (česko-vlámský architekt a docent na škole architektury v Ghentu a Ljubljani pohybující se na poli urbanismu).

Zmíněný Jiří Klokočka tam, ale nebyl náhodou. Spojení mezi ním a Mourou objasnila jeho řeč na pódiu, která následovala po úvodním slovu portugalského Velvyslance José Júlio Pereira Gomese. Před pár lety byl spolupořadatelem soutěže na krematorium ‘Uitzicht‘ v belgickém Kortrijku, kterou nevyhrál nikdo jiný než Moura. Loni dokončená stavba a další podněty daly vzniknout výstavě prací portugalského architekta a díky panu Klokočkovi a jeho spojení s Českem se mohla výstava uskutečnit i v Galerii Jaroslava Fragnera.

alt

Každý, kdo přišel na přednášku, obdržel sluchátka, protože celá přednáška byla z portugalštiny tlumočena do češtiny. Výjimku tvořili jen ti, co bravurně tuto řeč ovládají a shodou okolností i Portugalští studenti architektury, kteří byli zrovna na výměnném pobytu - Erasmu. Každý tak mohl pocítit Mourovo patriotství a hrdost na svou zem. Dokonce i děkovné řeči pronesené u mnoha významných cen, které mu byly uděleny, byly v Portugalštině.

Žádná honba za senzací

Během přednášky představil osm svých projektů, které byly čerstvě dokončené, málo známé nebo na nich zrovna pracoval. Mnoho světových architektů komentovali jeho práci jako hledání ticha, klidu až anonymity bez jakkékoliv známky dychtění po senzaci. Moura disponuje uměním skloubit sílu gesta s pokorou a skromností. Jeho tvorba je pracovně velmi intenzivní, jak se zmínil u několika svých prezentovaných staveb. Celý proces návrhu doprovází mnoho a mnoho skic, modelů a diskuzí – znovu a znovu zkoumá podněty a vrací se i na začátek celého procesu uvažování. Zasvěcenější si v jeho dílech mohli povšimnout otisků jeho učitelů jimiž byli Fernando Távora, který ho naučil, že architektura je život a jak je důležitá obecná kultura a kultivovanost v architektuře, a Alvaro Siza, od nějž si vzal přísnost, disciplínu a chuť dělat věci dobře. Praxe u Sizy mu také dala neocenitelnou zkušenost – práci s lidmi na konkrétním domě. Prohlásil, že to byla nejlepší škola, jakou mohl dostat. Další významný architekt, který je dodnes jeho vzorem, je Ludwig Mies van der Rohe. Jeho stavbu – vilu Tugendhat v Brně stihl navštívit ještě ten den před samotnou přednáškou. Ve svých návrzích se právě k jeho tvorbě odkazoval nejvíce a považuje ji za svou největší inspiraci.

První prezentovanou stavbou byl návrh metra v Portu. Délka úseku skýtala 70 km trasy. Se slovy, že nemůže být všude, navrhla je poslední stanici a zbývající úsek předal několika svým přátelům. Řešil zde problémy památkářství kvůli opodál stojící kapli a sklidil také kritiku od lidí. Zvnějšku je objekt pokryt bílými kachlíky (portugalská tradice) a uvnitř použil typické materiály pro metro a jeho technické vybavení (taky kachle ale šedé v kombinaci s kamennými kvádry).

alt

Poetické víno, ale také stavby bez oken

Další stavba, z oblasti portských vinic, měla sloužit pro básníka Miguela Torgu, respektive zadání vzešlo od jeho dcery, která pro něj chtěla nechat postavit kulturní centrum. Háček byl v tom, že na vypracování projektu dostal pouze 10 dní! Původně chtěl nabídku kvůli šibeničnímu termínu odmítnout, ale nakonec se rozhodl výzvu přijmout. Poetické místo ho velmi upoutalo a přímo mu dalo podmínky pro řešení (vnímá region a krajinu a na základě jejího pochopení a poznání navrhuje). Tuto poetičnost se mu podařilo zachovat. Štíhlé kvádry kamene přes celou výšku budovy se mění podle období. V létě jsou šedé, v zimě se mění v nazelenalou barvu a nakonec jsou nazlátlé. Stromy určují, kde a jak parkovat a kavárna skýtá úžasný výhled do vinice. Další úsek stavby – dům pro spisovatele, navrhla jeho žena a jednotlivé koncepty na sebe plynule navazují.

Santa Coloma de Gramenet v  Barceloně – 3. prezentovaná stavba. Tady všechny pobavil slovy, že nikdy nenavrhoval okno, vždy stěny ze skla (udělal návrhy na tisíc oken než se dostal k tomu „pravému“). O návrh ho požádal starosta města, ale práci nedokončil kvůli ekonomické krizi (později dokončili a zrealizovali bez něj).

alt

Čínská převrácenost a zruinovaná tržnice

I když rád navrhuje jen pro svou zemi, dostal se i k návrhu pro Čínské město Hangzhou. Zadáním byly budovy pro 3 mil. osob. Dodnes neví jestli to byla architektonická soutěž, protože mu nic nezaplatili. Jelikož to byl návrh v zemi, kterou neznal, nastudoval si její kulturu i tradiční architekturu. Inspirací mu byla místní oblast mnichů modlící se pověšením za nohy, kterou měl i na fotografii. Vznikla tak převrácená budova ve všech směrech - tvarem, uspořádáním i funkcí. U paty budovy pak bylo možné udělat náměstí.

Dalším zajímavým projektem byl jeho první projekt (dělal ho ještě jako student). Měl navrhnout tržnici – dům, kterým se dá procházet i když je tržnice zavřená. Kvůli stavbě supermarketů už tržnice nebyla potřeba a bohužel se stala místem vandalů a narkomanů. Tuto ruinu měl Souto de Moura s dalším návrhem (o několik let později) znovu oživit. Vznikla tak multifunkční budova s „kuřáckým“ místem do nádvoří (jak sám přiznal, hodně kouří) odrážející vzpomínku na někdejší tržnici. Něco tedy bylo ze staré budovy zachováno jako odraz a symbol dávného času.

alt

Kontroverze na konec

Jako poslední představil kontroverzní návrh na stavbu přehrady  Edifico das Camelias na chráněném území UNESCO. Není tedy divu, že jeho první návrh nebyl přijat. Uchytil se až nápad vytvořit kamennou platformu a vše zapustit přímo do skály. Skálu měly pokrýt stromy pro zachování kontinuity v krajině. I přes veškerou snahu o koexistenci s krajinou se projekt nevyhnul protestům ze strany ekologů. Přes to si Souto de Moura myslí, že stavba je nutná. Podle něj není čistější energie než právě z vodní elektrárny, proto vidí tuto variantu jako vhodnější a šetrnější možnost, než je například stavba nebezpečné jaderné nebo ekologicky náročné tepelné elektrárny.
    
Každou ze zmíněných staveb a realizací popisoval de Moura velice detailně až technicky. Dojem přitom technický nebyl, z jeho staveb můžeme cítit mnohem víc, nabízí se říci nějaké „kouzlo“. A možná právě v tom tkví jeho umění, ten hlavní údiv nad jeho stavbami. Eduardo Souto de Moura udělal velký dojem i na mne. O to víc si vážím jeho návštěvy u nás, protože až setkání tváří v tvář potvrdilo jeho velikost v celosvětovém měřítku. Ohromná byla především schopnost a chuť nám všechny svoje poznatky a znalosti předat.

I když přednáška skončila náhle, jako by ji někdo úmyslně v nejlepším utnul, našel se prostor i pro pár dotazů (některé byly dokonce pokládány v Portugalštině), které celou událost završily.

alt

Jaký byl jeho první dojem z návštěvy vily Tugendhat?

Odpověděl, že byl oslněn. Podle něj je totiž velice těžké dělat rekonstrukci takové stavby. Bál se toho, že stavba ztratí svoji „vůni“, „chuť“, naštěstí se rekonstrukce povedla se vším všudy.

Komu by dal Pritzkerovu cenu za architekturu?

„To nemůžu říct. Nemůže o tom mluvit ten, kdo o tom rozhoduje.“ (on sám byl zvolen jednohlasně)

Jeden z portugalských studentů: „Nemohl byste mi dát nějaký fígl nebo návod na to jak dělat skvělou architekturu a jak se uchytit?“

„Architektura už nemusí být jen o ikonách. Dnes už si nejsem jistý, jestli se z nich dá ještě čerpat, jestli můžou být ještě vzorem. Vývoj architektury vidím ve využívání recyklovatelných materiálů, disciplíny ve stavebnictví a riziku, že ho budou ostatní kopírovat. Skutečně dnes záleží na solidaritě – myslet na lidi. Architektura si musí ujasnit nové potřeby“ (Chtěl tak naznačit, že po době hojnosti nastává většinou krize, kde je potřeba nějaká změna a je jen na nás jak si s ní poradíme. Jestli ji využijeme k novým příležitostem a budeme tvořit jinak a zodpovědněji vůči našemu okolí.)

Další dotaz byl opět od portugalského studenta: Až se vrátíme do Portugalska, bude pro nás budoucnost ve městě nebo vracení se k menším domům?

„Architektura potřebuje peníze. Dneska je nikdo nemá. Moji kolegové sami nemají práci a proto nebude práce ani pro vás. Jedině se zkoušet uchytit v Evropě, ale není potřeba utéct ze země. Třeba se situace změní, základem práce jsou soutěže. Tedy, hodně štěstí!“ (Ukázal tak velmi pesimistický pohled na současný stav v jeho zemi a také to byla poslední slova, která od něj v sále zazněla.)


Eduardo Souto de Moura - přednáška
Datum a místo konání: 30. dubna 2012, Betlémská kaple, Praha
Hodnocení: 95%


Zdroj foto: Jiří Straka, archiweb.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Hledat

Mimísek 35

Z archivu...

Čtěte také...

FRANCOUZSKÉ MALÍŘSTVÍ

cultu 200Letošní zlínský festival Culturea je věnován Francii a Brazílii. V redakci Kultury21 jsme nachystali sérii článků, které se budou týkat jak samotného festivalu, tak obou zemí. K francouzské kultuře patří neodmyslitelně malíři. Právě ve Francii vznika...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

DVOJRECENZE: Tři vteřiny

Tri vteriny 200Stačí tři vteřiny zachránit život Paule?
Před časem vzbudila pozornost kniha Milénium švédského spisovatele Stiega Larssona. S neméně strhujícím románem přichází ke čtenářům i švédská sp...

Divadlo

Muzikál Mamma Mia! se exkluzivně vrací do Prahy během letních prázdnin!
 
MammaMiaČeští producenti světově známého a legendárního muzikálu Mamma Mia! prodloužili licenční práva a během letošních prázdnin uvedou exkluzivně 32 představení, která se budou hrát denně. Mamma Mia! se stěhuje do...

Film

Téměř ztracené Brehy nehy se vracejí

altFero Fenič natáčel svůj televizní hraný debut Brehy nehy v roce 1982 (jak nasvědčuje i datum na školní tabuli) a v témže roce jej dokončil, protože záhy - v měsíčníku Film a doba 3/1983 - na něj v rámci širší studie upozorňuje...