Banner

Apocalyptica: „Už nejsme přátelé.“

Email Tisk

apocalyptica200Asi neznám nikoho, komu by nebyl známý alespoň název kapely Apocalyptica. Od vydání jejího debutového alba uběhlo 20 let, a tak k tomuto významnému výročí vyráží na turné pojmenované po prvním albu Plays Metallica by Four Cellos. Fanoušci si mohli užít celkem 4 koncerty v Česku.

 

 

Apocalyptica vyprodala dva večerní pražské koncerty, a tak byl přidán ještě jeden v neděli odpoledne. Po Praze ještě hudebníky čeká koncert ve Zlíně. Nedělní odpolední koncert začal pár minut po 14. hodině, bez zbytečného prodlužování, přece jenom pány o pár hodin později čekalo ještě večerní hraní. Na scéně se objevili čtyři cellisté - Eicca Toppinen, Perttu Kivilaakso, Paavo Lötjönen a Antero Mannine.

První polovina se odvíjela v klidnějším tempu, takže koncert na sezení se zdál jako dobré rozhodnutí. Stálo by za to akorát kapelu nechat hrát na více vyvýšeném místě, aby i v zadních řadách bylo vidět, protože se je na co dívat. Prvních přibližně 50 minut tak bylo věnováno hudebně debutovému albu Plays Metallica by Four Cellos. První desky kapely byly věnované kapele Metallica, ale většinu svého dalšího působení se věnují původní hudbě.

Eicca provází slovem první půlku. Vysvětluje, že jako první se naučil skladby z alba „Ride The Lightning", ale ne proto, že by se mu zdálo album nejlepší, ale proto, že bylo jediné, na které ve třinácti letech měl. Je to právě on, kdo může za vznik kapely, což připomněl spoluhráč Perttu. Dále podotýká: „Byli jsme přátelé, kteří spolu začali hrát Metallicu, protože jsme jejich skladby zbožňovali. Teď spolu hrajeme, ale už nejsme přátelé.“ Což byl samozřejmě vtípek, pánové byli po celé vystoupení výborně naladění a usměvaví.

U poslední skladby v první půlce zažíváme emotivní moment. Skladba nese název Welcome Home a Eicca představuje Antera, zakládajícího člena kapely, který přijal pozvání hrát na turné k 20. výročí. Pak už nás Eicca vypustil na odpolední kávu a pečivo.

apocalyptica

Po přestávce už na pódiu čeká působivá bicí souprava a ke kapele se přidává Mikko Sirén. Apocalyptica pokračuje ve skladbách Metallicy, ale náboj je energičtější, rockovější, drsnější. I světelná show je tomu uzpůsobená.

Během koncertu také Eicca připomněl, že když vydali první album, neměli žádná očekávání, byli by rádi, kdyby se prodalo pár stovek nahrávek, a dále už s takovou tvorbou nepočítali. Naštěstí přišli s nahrávkou v době, kdy byla velice vlídně přijata, a tak teď mohou vyrazit na turné k její oslavě.

Dočkali jsme se i přídavku – samozřejmě nemohla chybět Nothing Else Matters. Koncert se od klidnější polohy přesunul do zběsilého tempa a zpět. Kapela hrála skvěle, užívali jsme si výborného zvuku. Snad jsme jako publikum kapelu přijali vřele a na obou stranách zavládla spokojenost.

Apocalyptica Plays Metallica by 4 cellos
Kdy: 12. 2. 2017
Kde: Fórum Karlín/Praha
Hodnocení: 90 %
www.apocalyptica.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Haiku, kresba, kaligrafie – velmi stručná poezie

oci vazky 200Chcete zažít něco výjimečného? Zaslechnout zašustění křídel vážky či zahlédnout třpytící se krůpěj rosy? Postřehnout takové vjemy, k jejichž zachycení potřebuje člověk klid a čas? Přečtěte si haiku!

 

...

Divadlo

„My pijeme rum!“

zavislosti navzdory200Závislost. Máte taky na něčem závislost? Možná nějakou, která není škodlivá pro vaše okolí – dezert po obědě? Ranní káva? Že nesmíte chybět na žádné premiéře filmu, divadelní hry…? A co ty horší formy závislosti, které už ovli...

Film

Kniha o pozapomenutém proklatci nové vlny

nemec perexJan Bernard patří k význačným filmovým badatelům, spojeným zejména s pražskou FAMU, kde byl během 90. let děkanem. Zabývá se jak teoretickými otázkami, tak zkoumáním tvorby významných režisérů (Pier Paolo Pasolin...