Menna van Praag: Dům v ulici Naděje

Email Tisk

Dum v ulici nadeje 200Autorka je již proslulá svými „čokoládovými šťastnými knihami“ které umí vést sladce, hebce, s jednoduchým, přitom tak provázaným dějem a lehkým duchovním podtextem, a to dodržela i v této knize. Děj je sice víc roztrhaný, nebo jsem měla chvílemi pocit, ale to bylo jistě dáno tím, že se tu odvíjí více dějových linií různých hrdinek a chce to číst soustředěně a pomalu.


Ale to prostředí, ve kterém se odehrává: ááách….
Mlsejte, jsou-li knihy, které můžete mlsat jako sladký čokoládový bonbon, tak je to právě tato. Ano, i tady vaří horkou čokoládu a peče skořicové sušenky a tak to celou knihou hříšně voní a svádí to sáhnout při čtení po něčem sladkém nebo si udělat radost koupí tlusté chlupaté deky. Cokoliv rozmazlujícího. Alba, hlavní hrdinka románu, bezcílně bloudí svým rodným městem Cambridgí. Její život je v troskách. Jediné, na co myslí, je jak se to jen mohlo stát? Najednou se ocitne na konci Hope Street, ulice Naděje, kam nikdy předtím nevkročila. Stojí za zápraží domu a hledí na číslo 11 přibité na stříbrných dveřích a neví, co si počít.
Dveře se rozlétnou dokořán a Alba hledí do tváře Peggy, nejstarší a zároveň nejkrásnější ženy, jakou kdy spatřila. Přijme její pozvání dál a u horké čokolády dostane zvláštní nabídku: může zůstat přesně devadesátdevět nocí a během té doby posbírat střípky rozbitého života a složit je znovu dohromady. Alba nemá co ztratit, a tak se rozhodne v domě zůstat.
Brzy zjistí, že dům je kouzelný. Mezi dřívější hosty patřily i Beatrix Potterová a Daphne du Maurier, Agatha Christie a další velké ženy, které poté, co prožily v domě oněch devětadevadesát nocí, zůstávají v podobě mluvících portrétů jako pomocnice a rádkyně pro nově příchozí. Alba se rychle stane součástí tohoto kouzelného světa a vydá se tak na cestu, která uzdraví její rány a možná jí i zachrání život.
Už jen anotace slibuje úžasnou náplň této i po grafické stránce mimořádně zdařilé knihy. Jasně, tak obsah odpovídá obalu, jistě po ní nesáhnou feministky ani muži, ale romantická žena nebo taková, která nutně potřebuje pohladit po duši ano. A já říkám, že nesáhne vedle.

dum v ulici


Je to příběh nás všech
Často jsem měla pocit různých podobenství. A to byl autorčin cíl. Alba opravdu projde třemi měsíci svého života, ve kterém si opravdu posune své životní záležitosti jinam. Aby děj odsýpal, začal na ní osud být najednou i velmi krutý a velmi výrazně zahýbal jejím životem. Postavil jí do cesty velmi těžké zkoušky, ale na druhé straně připravil i sladká tajemství a připravil schůdky na místa, o kterých ani nesnila. Nebo snila?
Osudy jsou podobné těm, které zažívají ženy v reálu, jen tady jsou zasazené do takového literárního „vintage stylu“
„Naklonil se k jejímu uchu. „Tentokrát tě zabiju – zabiju tě a zakopu v zahradě za domem.“ I když to znělo skoro komicky – věta jako z telenovely a způsob, jakým ji pronesl - , Carmen se nesmála. Najednou totiž věděla, cítila to až v morku kostí, že to myslí doopravdy. Tentokrát se jí opravdu chystal zabít.
První rána byla vždycky nejhorší. Tiago ji chytil za vlasy, trhl s ní dozadu a potom jí vrazil obličej do dřezu. Držel ji, bil ji do zad a pak ji nechal sklouznout na podlahu. Lapala po dechu, do očí jí stékala krev, celé její tělo hořelo bolestí. A potom se vzdala. Měla toho dost. Už nechtěla žít. Poslední myšlenka, na kterou si vzpomínala, byla modlitba: Prosím, ať to rychle skončí.“
Bolestivé části, dojemné části, části, které jsou odpočinkové a takové, které zdánlivě nedávají hlubokého smyslu, ale pochopíte je až ke konci knihy nebo při dalším čtení.  Zvláštně prolnutá atmosféra, chvílemi starobylá, chvílemi prudce moderní, jakoby se tu prolínaly dva nesourodé světy.
A v tom všem ještě úžasný nápad. Vložit do knihy moudrost mnoha historicky významných žen, které tímto domem v Hope Street kdysi dávno prošly a řešily si tu své. Jemné, ale dějově významné vstupování těchto žen do příběhu je jako sladká poleva. Je to úžasný nápad, který tvoří z této knihy až sváteční záležitost.
A mnoho slov si z knihy vezmete… třeba tato…
„Pokud zůstaneš, můžu ti slíbit jedno,“ řekla Peggy. „Tenhle dům ti možná nedá to, co si přeješ, ale dá ti to, co potřebuješ. A ta příhoda, která tě sem přivedla – nejhorší událost tvého života říkáš? Až odsud budeš odcházet, uvědomíš si, že to byla ta nejlepší věc, která tě mohla potkat.“


O autorce
Menna van Praag vystudovala Oxfordskou univerzitu, pracuje jako novinářka a miluje čokoládu. Jejím snem bylo stát se spisovatelkou a jako cíl si stanovila, že dřív než jí bude třicet, musí vydat první knihu. Deset let pilně psala, šest rukopisů jí různá nakladatelství odmítla, a tak se rozhodla, že vezme osud do svých rukou.  Knihu Štěstí, láska, čokoláda napsala během dvou týdnů a sama ji vydala – stalo se to dva měsíce předtím, než oslavila třicáté narozeniny. O rok později podepsala smlouvu s nakladatelstvím Hay House a knížka byla postupně přeložena do 26 jazyků. Sen se jí vyplnil hlavně proto, že e nebála vykročit za ním sama, s odvahou a odhodláním, jak říká.
Největší inspirací Menny van Praag je její život s jeho vzestupy a pády, a možná proto jsou příběhy, které píše, tak oblíbené čtenáři po celém světě. V nakladatelství Synergie již vyšla kniha Štěstí, láska, čokoláda a její pokračování Nejšťastnější na světě.


Název: Dům v ulici Naděje (The House at the End of Hope Street)
Autor: Menna van Praag
Přeložila: Martina Šímová
Žánr: beletrie, motivační, pro ženy, esoterika
Nakladatelství:  Synergie Publishing SE
Rok vydání: 2016
Počet stran: 262
Hodnocení:     100 %  

( 0 hlasů )

         

Zdroj foto: Synergie
Odkaz na web: www.synergiepublishing.com 


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Z archivu...

Čtěte také...

Setkání s Knížkovým pejskem

Knizkovy pejsek 200Když se vysloví jméno Jiří Kahoun – hned je jasné, že se bude hovořit o knížce pro děti. Zatím jsme znali pana Kahouna především jako spisovatele píšícího pro děti – řadu jeho textů ilustroval třeba pan ...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Táňa Keleová Vasilková - Cukr a sůl

cukrasulNa začátku roku vydalo nakladatelství Noxi další knihu oblíbené slovenské autorky Táni Keleové-Vasilkové Cukr a sůl. Klasicky se jedná o druhé vydání opatřené působivým a decentním přebalem.

 

 

...

Divadlo

Divadelně-pohybové představení MANSON v NoDu: když je tanec eufemismem pro agresi
ImageNa otázku, proč miluji skupinu DOT 504 (a vedle mě i stovky dalších fanoušků a příležitostných diváků), se nabízí velice snadná odpověď: protože jsou mladí, talentovaní, charismatičtí a otevření novým experimentům. A...

Film

Poupata vystoupala na filmový trůn

V sobotu se filmoví tvůrci i fanoušci dočkali už devatenáctého udílení prestižních ocenění Český lev. Po roce se tedy opět sešli filmaři, herci, diváci v sále pražské Lucerny, kde slavnostní vyhlašování již tradičně probíhá.




...