Empatická kniha rozhovorů s lidmi na hraně života Jenom chci bejt (CPress) vypráví o tom, co zůstane, když se život ztiší a všechno nepodstatné odpluje. Reportérka a dokumentaristka Lea Surovcová v ní naslouchá lidem, kteří se ocitli v náročné a pro některé závěrečné etapě. V jejich vyprávění se zrcadlí radost, láska, lítost, hrdost a mnoho dalších emocí. Deset rozhovorů tvoří mozaiku života, který se pomalu uzavírá, ale přesto zůstává plný světla. Součástí publikace jsou i jemné ilustrace Lucie Surovec Charvátové.
Lea Surovcová řadu let natáčí o vážně nemocných lidech reportáže v České televizi a zaměřuje se i na paliativní a hospicovou péči. Své zkušenosti a znalosti tak mohla vnést do rozhovorů i do knihy Jenom chci bejt. Ukazuje, co těmto lidem pomáhá, jak moc je náročná péče i jaké jsou nedostatky systému. Věnovat se niterným rozhovorům a zpracovat je do knižní podoby bylo pro ni výzvou.
Jenom chci bejt je hlavně o životě a může být drobným návodem, jak ho mít lepší. „Naslouchat a dívat se do očí lidem, kteří mají mnohdy před sebou poslední měsíce života, bylo velmi bolavé. Od počátku jsem si kladla otázku, pro koho je tato knížka určená a kdo by ji mohl číst. Přece jen se v dnešní době na nás řítí mnoho negací, smutku i utrpení. Došla jsem k závěru, že tato kniha je pro všechny,“ vysvětluje Lea Surovcová a pokračuje: „Moje představa byla, že budu navštěvovat lidi v závěru života, kteří budou doma nemohoucí ležet v pyžamech. Ve skutečnosti přede mnou seděli navzdory vážné diagnóze lidé, kteří měli plány, milovali život, pracovali, plnili si sny nebo dělali osvětu. Takže podtitul jsem záhy změnila místo v závěru života, tak na hraně života. Zároveň mě překvapilo, jak moc se medicína a péče posouvá kupředu.“
Lea Surovcová vedla intimní rozhovory s deseti lidmi ve věku od dvaceti let až po téměř stoletou ženu s různými diagnózami, životními příběhy, nadějemi a smířeními. Společné mají, že žijí s těžkou nemocí, čelí vlastní smrtelnosti nebo ztrátám, které změnily vše. Kniha přináší moudrost těch, kteří už nemají čas na zbytečnosti, ale mají odvahu mluvit pravdivě, naplno a bez filtru.
Knížka není o smrti, je o životě. Ukazuje, že lidé na hraně života dokážou neuvěřitelně přesně pojmenovat hodnoty, které ostatní často vytěsňují. Co opravdu milujeme, co chceme změnit, za čím se honíme zbytečně a co bychom měli udělat, dokud ještě máme čas. Zároveň propojuje svět nemocných pacientů, jejich rodin a organizací jako Centrum paliativní péče, ALSA nebo Pallium, které ukazují, jak se paliativní péče v Česku mění a proč je pro společnost zásadní.
Pojetí knihy odpovídá i grafická stránka a krásné ilustrace Lucie Surovec Charvátové, sestry Ley.

O autorce
Lea Surovcová absolvovala pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor ČJ – VV/Vizuální tvorba. Začínala v komerčním médiu na TV Nova. Než zakotvila jako redaktorka domácího zpravodajství, byla regionální zpravodajkou ČT Brno. Moderovala Dobré ráno, Před půlnocí a cyklus Případ pro ombudsmanku. Ve své novinářské práci se zaměřuje na lidi s těžkým osudem. Ať už se jedná o vážně nemocné, rodiče samoživitele, seniory v tíživých situacích, lidi bez domova nebo ovdovělé rodiny. Často právě její reportáže vyvolávají konkrétní pomoc. Zároveň lidem v těžkých situacích pomáhá i ve volném čase. Opakovaně například uspořádala sbírku školních pomůcek nebo dětských knížek pro rodiny v nouzi. Jako první upozornila před lety na problematiku rodin, které nemají peníze na školní obědy svých dětí, což vedlo k systémové změně. Za svou práci získala řadu ocenění.
Více informací: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/98733584/jenom-chci-bejt/
| < Předchozí | Další > |
|---|







Do 19. října potrvá v galerii svaté Anny v Plzni výstava kreseb a ilustrací akademických malířek Marie Zábranské a oděvů Evy Helekalové. Na vernisáži o jejich tvorbě promluvila předsedkyně U...
Mám rád umělce, ale nejvíc asi ty, kteří něco umějí, a přitom si na nic nehrají. Vypadá to jako protimluv, ale možná mi rozumíte. A pak mám rád umělkyně, které – ačkoliv jsou talentované, inteligentní a krásné – ma...
Slovinský filozof Slavoj Žižek bývá jednou považován za (neo)marxistu či přímo (neo)komunistu, zabředávajícího do psychoanalytických výkladů, jindy je mu vyčítáno laciné pozérství. Přesto jej časopis Foreign Policy zařadil mezi stovku nejvlivnějších my...